The Escape Artist

Fakt, že David Tennant asi nikdy nebude hercem mého srdce určitě nebyl tím hlavním faktorem mého hodnocení. Tím je hlavně druhá polovina, respektive poslední díl. Zatímco začátek a vlastně vše, co se týká vyšetřování a obhajování působí velmi solidně, tak závěrečná část, kterou bych klidně nazval sám proti všem, tam mi přišla jak z nějaké pohádky a nebo nějakého krimi seriálu TV Nova, kde se na nějakou logiku a uvěřitelnost hledí jen pramálo. Zajímavý pokus s obrácenými rolemi, který bohužel pro mě zůstal stát někde v půli cesty. (23.08.2018)

Na tento příběh by se hodila rčení- tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu.. pozdě plakat nad rozlitým mlékem.. a- když to nejde po dobrém... Opět mě to utvrdilo v přesvědčení, že právníci jsou zvláštní sorta lidí, která uvažuje sice naprosto excelentně a bleskově, ale.. naprosto jinak než ostatní lidé. David Tennant vklouzl do role jako ten příslovečný had a prošel několika proměnami, od sebevědomého právníka po zlomeného muže, až nakonec po spravedlivého mstitele.. S klidem přiznám, že mě závěr malinko překvapil, a že jsem si říkala, co bych udělala já na jeho místě... Bruslím mezi čtyřmi a pěti*, ale za hbitost, při které stačily pouze tři díly, chytrost, se kterou se předháněli oba právničtí kolegové a hlavně, uvěřitelnost děje, nakonec sázím za 5*. (25.11.2013)

Ačkoli příběh kolem právnického Houdiniho v roli znovu skvělého Davida Tennanta v úvodu prezentuje dobré otázky, zbývající dva díly na ně už zvysoka kašlou a věnují se pouze pomstě ve skoro heistovém stylu. Ve výsledku to je sice dobře, protože se autorům nepodařilo v úvodu naznačených morálních problémech vymanévrovat hlavního hrdinu z role vytrestaného pokrytce, jenže tři hodiny jsou pro takto přímočarý scénář přespříliš. Vzniknout stejné téma jako stejnou televizí produkovaný film s klidně i poloviční délkou, nepochybuji, že ta přemíra detailů z šetření případu by nikomu nechyběla, protože promyšlený závěr je po všech ohledech povedený. (06.05.2014)

"These people are so – Hi! Nice to see you! – two-faced." Obsahuje spoilery! Každý má nárok na obhajobu, ale jen do té chvíle, než ten “každý” pocuchá střeva vaší manželky. Pak se totiž ukáže, že když jste geniální právník a váš protivník není než pro společnost nepřijatelný psychopat, je v naprostém pořádku, prohnat mu organismem smrtelnou dávku jedu. The Escape Artist se snaží ukázat nemorálnost právnického prostředí - záměr dobrý, provedení na nakopnutí do holeně. Pouhé tři epizody a stejně se tvůrcům nepodařilo udržet standard nasazený v první z nich. ___Oč tedy vlastně jde. Will je úspěšný právník s dokonalým rodinným zázemím, který nikdy neprohrál případ. Liam je psychopatický ptákomil se zálibou v sadistických sexuálních praktikách a v zákeřném zkracování délky života mladých žen. Poté, co Will vyseká Liama z naprosto jasné vraždy, si uvědomí, že to už možná bylo moc a odmítne řezníkovi podat ruku při rozloučení. Podle známého pořekadla – nepodáš mi ruku, podřežu ti ženu – na to následně doplatí. A někde tady se to začíná nořit do nepromyšlených břeček. Od druhé epizody se vytrácí veškeré zkoumání morálky a zůstává jen thriller založený na přihlouplých a šíleně vykonstruovaných zvratech, které se hromadí až vyústí v konec s vysvětlujícím flashbackem, za který by se nemusel stydět ani Poirot. ___TEA je výborně natočené drama, které si pravděpodobně užije ten, kdo nad ním nebude v průběhu moc přemýšlet. Herecké výkony jsou fakt skvělé. Nejvíc se mi však líbí ta hříčka se jmény a osobnostmi – WilLiam. Doufám, že je aspoň vytvořena záměrně… (23.11.2013)

Pokládá to zajímavé otázky a námět je dostatečně nosný (jakkoli v produkci BBC již lépe zpracovaný; viz Silk). Jenže to samo o sobě nestačí. Spíše než třídílná minisérie to měl být klasický celovečerák; vaty tu není málo, byť je to vata nenudící. Nedává to pocítit plynutí času; kupříkladu první díl pokrývá cca půl roku, ale působí to jako několik málo dní. Finální soudní přelíčení je sice vynikající a samo o sobě smysl dává, ale pravděpodobně se při převodu z předlohy někde vytratila informace "proč by to tak v první řadě vůbec dělal". Pro našince je svým způsobem mínusem i finální pointa, která stojí čistě na rozdílu mezi (již tak značně specifickým) britským a skotským právem, ale tvůrci to pro neostrovní publikum nijak nevysvětlí. Na můj vkus je rovněž Foyle poněkud prvoplánový a jeho vinna záhy jasná. Mnohem zajímavější by bylo nechat jeho postavě určitý prostor pro "důvodné pochyby" a rázem by celá finální pasáž i Willovo chování byly interpretačně mnohem zajímavější. Ovšem vše výše zmíněné není zase až tak zásadní, protože to umí být místy řádně dusné a vypjaté. Ten největší problém je Tennant. On je vynikající do určitého typu rolí, ale není to charakterní herec, který zahraje vše. A nikde to nebylo tak očividné jako právě zde. Zatímco ve fázi "okouzlující sympaťák Will se šťastnou rodinou a úspěšnou kariérou" je vynikající, tak ve fázi "koketování s odvrácenou stranou duše" plave. A plave v tom fest a místy je ve své zarputilosti až směšný. Což o to více podtrhuje a dává vyniknout výše zmíněným problémům. (21.12.2013)