O koních a lidech

No to je ale bizarnost. Určitě to tedy není film z pohledu koní (jak je snímek prezentován), přestože těch je v tomto filmu více než svérázných Islanďanů (kteří jsou ve filmu podáváni jako opravdu velcí idioti). Občas je to komické, občas je to smutné až tragické a v každém případě to je divné. Určitě se však nejedná o film vhodný pro milovníky koní (ti by asi během scény s vyhřeznutím koňských vnitřností utekli z kina, jak se ostatně na mé projekci také stalo). Nejlepším předpokladem pro to, abyste si film užili, je mít smysl pro opravdu, ale opravdu velmi černý humor. (05.07.2014)

O Islanďanech, trávě a podivném koňském cvalu, který umí vyvolat smích v sále. V tomhle filmu umírají koně i lidé a nikoho to nepobuřuje. Krásná pohlednice dokazující, že Island nejsou jen gejzíry a vřídla. Ten motiv cyklisty byl ale zbytečně moc profláklý. Zvláštní humor, pěkné zobrazení přírody a možná úmyslně jen načrtnuté charakteristiky malých velkých postaviček jednoho údolí. Cinema Mundi, 2014. (02.03.2014)

Islandské filmy jsou velmi specifické a velmi jiné, nejinak je tomu v případě Hross í oss. Tragikomickému debutu herce a divadelního režiséra Benedikta Erlingssona bohužel schází ústřední dějová linka, která by slepenec velmi originálních, mnohdy až bizarních, epizod o společném soužití člověka a koně lépe stmelila. Z mého pohledu dvě nejlepší epizody snímek otevírají, jak ta, v níž koňský klus i následná kopulace vyvolávají hlasitý smích, tak ta o nelehké cestě pro vodku na ruskou loď. Rozhodně však nejde jen o humor, ale také o vhled do mentality Islanďanů a jejich úzkého pouta se čtyřnohými zvířaty. Kdo z nich vyjde z této ani ne hodinu a půl dlouhé koexistence lépe? /Scala 4. 9. 2014 (04.09.2014)

Po včerejší kravině v podobě Fishtail, jsem se dneska dostal na tuto Islandskou koninu (chápejte jako film o krávách a koních). Popis komedie / drama je odpovídající, ze samého začátku se střídá jeden úsměvný moment za druhým. Poté se začíná film přetvářet do své smutnější polohy a ukazuje osudy hřebců a jejich osedláváčů. Na premiéře filmu se účastnil sám Benedikt Erlingsson, který se předvedl jako energický a milý chlapík. Svým filmem dokázal svou úctu ke koním, které vnímá nejenom jako dopravní prostředek, ale jako bytosti s duší, přestože jsou jejich životy ovlivňovány lidmi. Pokud už jste viděli nějaké filmy z Islandu, příliš vás celková poetika nepřekvapí, o to víc pak ale můžete porovnávat čím se tento snímek liší od ostatních. Krásné záběry přírody a koní jsou doplněné o údernou hudbu, která podkresluje pohyby na scéně. (06.07.2014)

Hodně svérázný příběh z Islandu šmrncnutý muzikou á la Emir Kusturica. Koní mi bylo teda upřímně líto, jak hrozně se k nim jejich majitelé občas chovali, ale absurdita některých situací mě na druhou stranu fakt pobavila. Vrcholem zrůdnosti soužití člověka a koně mi přišlo, když ve sněhové vánici zabloudivší mladík zabil koně, který ho celou cestu nesl na svém hřbetě, a po vyvrhnutí jeho vnitřností se v něm schoval před mrazem, aby přežil. I přes podobné šílenosti však místní usedlíci působili dojmem, že své koně opravdu milují. Při sledování filmu jsem měla dost smíšené pocity, ale rozhodně jsem se nenudila, to asi ani nešlo. (02.04.2020)