O koních a lidech

Jak si takhle krátký film může vystřílet to nejlepší hned na začátek, je mi skutečnou záhadou. Kdyby byla plavba koňmo na ruskou loď pro vodku samostatným krátkým filmem, vpálím mu pět hvězd a ani neceknu. Testování mého dávicího reflexu aneb co snesu na plátně, aniž by se mi udělalo nevolno, dopadlo na výbornou pravděpodobně jen proto, že jsem snídala pouze kávu. Pro otrlé diváky, pro něž žádný humor není dost černý, pravděpodobně výborná záležitost. Jestli má ale zrovna tenhle film co pohledávat v normální distribuci, to si nejsem úplně jistá. Slabé povahy totiž odcházejí s první koňskou smrtí. (20.08.2014)

Název filmu: první co vidím, jsou koně uvedení před lidi, a hross a oss je také jaksi až moc podobné. Drsné i zábavné; film do nepohody. Spletenec příběhů jako podle Andyho Warhola (každý je zde slavný pět minut - každý tu šanci má a každý ji využije), možný jen na Islandu za německé peníze. A islandští koně (anglicky: koně Vikingů) to je také svět pro sebe (pro koně). Mimochodní klus i cval (tölt a skeid) jsou zřejmě mnohem příjemnější než pracovní klus a cval, který běžně používáme. Hned bych řekl, jak by možná ve filmu řekl Juan Camillo, "hombres, sobre caballos!". (20.10.2014)

Pozvánka na Island, kde se po skalnatých kopcích prohání stáda divokých koní. Když znáš jejich řeč, můžeš se k nim přiblížit a spřátelit se s nimi. Zdá se, že to jde snadněji, než se spřáteli s lidmi. Svérázná výpověď o lidech z ostrova, kde se všichni navzájem znají, pozorují, potřebují, moc toho nenamluví, ale přesto o sobě všechno ví. Spíše než o drama či komedii jde o řadu minipovídek poskládaných za sebou do jednoho příběhu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

Hodně svérázný příběh z Islandu šmrncnutý muzikou á la Emir Kusturica. Koní mi bylo teda upřímně líto, jak hrozně se k nim jejich majitelé občas chovali, ale absurdita některých situací mě na druhou stranu fakt pobavila. Vrcholem zrůdnosti soužití člověka a koně mi přišlo, když ve sněhové vánici zabloudivší mladík zabil koně, který ho celou cestu nesl na svém hřbetě, a po vyvrhnutí jeho vnitřností se v něm schoval před mrazem, aby přežil. I přes podobné šílenosti však místní usedlíci působili dojmem, že své koně opravdu milují. Při sledování filmu jsem měla dost smíšené pocity, ale rozhodně jsem se nenudila, to asi ani nešlo. (02.04.2020)

Lidé se trousí svátečně. Neznámo odkud, po troškách a nejraději po jednom. Pochodují v ohradách svých životů s dalekohledem všem na očích. Ve stádu potkáte jen koně. Lepí se ke krajině, krajina se tiskne na ně. A lidé je marně stopují. Zůstávají ve své tiché jedinečnosti, připraveni ohlávkou zachytit úprk vlastního života. Nezachytitelného a probíjejícího. (26.12.2014)