Reklama

Reklama

Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)

(více)

Recenze (352)

HellFire 

všechny recenze uživatele

Jedna velká mezigenerační rodina se sejde v hotelu kvůli otcově oslavě šedesátin. Co se může zvrtnout? Jeden z prvních snímků dánského režiséra takových pecek jako Chlast a Hon je natočen dosti experimentálně. Kamera je častokrát velmi těkavá, nesoustředěná a divoká, jindy zase klaustrofobická, takže odráží celkovou atmosféru a náladu zúčastněných. Což je, jak jsem se později dozvěděl, jakési filmové pravidlo Dogma 95. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Film začal velmi rozporuplně a málem mě zbavil veškeré chuti k jeho dalšímu sledování. Vše podstatné odstartoval až projev jednoho ze synů o čistotnosti otce, kde jen tak mimochodem zmínil jednu docela podstatnou věc. Film poté nabere strmé tempo a málokdo bude schopen se od dívání odtrhnout. Skutečně velmi příjemné překvapení z Dánsko-švédska. Jednotlivé charaktery má pan režisér vskutku vymazlené. Jedno zhlédnutí je nejspíš k plnohodnotnému vstřebání málo. Naopak mě docela zklamalo celkové zpracování a některé postavy zrovna mnoho sympatičnosti nepobraly, což však úzce souvisí s režisérovým filmovým vyznáním, které by se v krátkosti dalo shrnout tak, že to co pan režisér neumí, či v čem si není jistý, tak na to se sprostě vykašle. Všechny své zbraně soustředí pouze na strhující příběh a naprostou bezprostřednost, což je dobré a není. Proto dávám trošku zbaběle slabší 3*. ()

Reklama

Radyo 

všechny recenze uživatele

Od samotného počátku jde děj jednoznačně jen jedním směrem - a tím je psychologický rozbor jednotlivých postav. U někoho méně a u někoho více důkladný. Během rodinné oslavy by bylo na vykreslení jednotlivých charakterů asi času dost, kdyby se do hry nevložil starší oslavencův syn a během svého přípitku "mimochodem" neprozradil jedno docela zásadní tajemství z dětství. Od tohoto okamžiku se jednotlivé charaktery nevykreslují "běžným" způsobem, ale právě v souvislosti s jejich reakcemi na toto tajemství. A tento fakt staví film do zcela jiné roviny, než by bylo obyčejné vykreslení klasické rodinné oslavy. Je třeba podotknout, že zásluhu na dopadu na diváka mají především všichni hlavní protagonisté, ale také skvělá režie a originální práce s kamerou - vše přesně ve stylu manifestu Dogma, co nejrealističtější. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

...ano, kéž by se všechna tajemství Svobodných zednářů odkrývala tak snadno, jako v této nádherně úchylné sociologické sondě...ať žije faleš a pokrytectví, ať žije náš svět, žerme dál a s úsměvem předstírejme, že nás se to netýká, dokud nedostaneme pořádně přes držku...to bude teprve oslava..."A koráby se potápějí, země puká, skály se chvějí!" ()

Nick Tow 

všechny recenze uživatele

Niežeby téma rodinnej oslavy, ktorá sa ""zvrhne" na strhávanie masiek bola niečím novým (najmä nie v literatúre a v divadle), ale "dogmatický" kabátik jej naozaj sadol ako uliaty. Škoda, že ďalšiu Vintenbergovu tvorbu postihla tá hnusná nemoc, ktorá tvorcovi bráni prekonávať niekdajšie vlastné rekordy. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (15)

  • Film byl převeden i do podoby divadelní hry, která se dočkala uvedení v mnoha evropských divadlech. V Česku ji jako první hrálo brněnské Studio Marta v roce 2005, dále například pražský Činoherní klub, Městské divadlo v Mostě či Divadlo Petra Bezruče v Ostravě. (skudiblik)
  • V roce 1995 oslovil režisér Lars von Trier Thomase Vinterberga, kterého považoval za neslibnějšího mladého dánského filmaře (Vinterberg tehdy ještě nenatočil svůj první celovečerní film Největší hrdinové – 1996, ale měl za sebou dva dobře hodnocené krátkometrážní snímky Sidste omgang – 1993 a Kluk, který chodil pozpátku – 1994). Von Trier ho přizval nejen jako člena Dogme 95 – hnutí, které se snažilo vytvořit novou úroveň důrazu na vyprávění příběhu a herecké výkony, jako přímý protiklad k velkorozpočtovým filmům, které byly vnímány jako přílišné spoléhání na speciální efekty a další digitální nástroje – ale také jako spoluautora jeho manifestu. Podle Vinterberga trvalo půl hodiny, než s von Trierem vymysleli deset hlavních pravidel. (Fediak22)

Reklama

Reklama