Macbeth

Potenciálně ohromující filmový zážitek pohřbívá neschopnost odhodit divadelní řetězy a nekompromisně odvyprávět Macbethův příběh čistě pomocí filmových prostředků. Což je velká škoda, protože Kurzel evidentně zvládá vyprávět obrazem (a na Assassin's Creed se stále moc těším), má k dispozici nesmrtelnou předlohu a herce, kteří dokáží s gustem prodat i kostnaté repliky ve staroangličtině. Tento Macbeth mohl být velkolepou shakespearovskou aktualizací, která by legitimovala potřebu vyprávět klasikovy nadčasové příběhy i dnes. Zůstal ale na půli cesty mezi odvážným novým uchopením a poklonkováním předloze. Ve vizuálně nesmírně syrovém a působivém podání, které ale není prodané patřičným způsobem a brzdí jej přemíra divadelních monologů. Samozřejmě zabíraných v detailu. Škoda. Vykašlat se na původní jazyk a udělat z Macbetha nekompromisní fantasy ze skotských blat, asi bych slintal blahem. 65 % (14.08.2016)

Přestože mám raději Wellesovu noirovou stylizaci, Kurosawovu samurajskou adaptaci a nakonec i tu Polanského středověkou řezničinu, tenhle artový kousek mě zaujal zajímavým nápadem (zemřelé dítě), netradiční interpretací (jak birnamský les ztekl dunsinanský hrad) i celkovým pojetím, v němž stejně důležitou roli jako postavy hraje prostředí. Hypnotický zážitek, který je nutné si dopřát v kině. (13.12.2015)

Pomalý rozklad osobnosti ústřední dvojice je hutný, mrazivý, šílený až ďábelský. Veškerou symboliku jsem asi úplně nepochopila, bude to chtít ještě druhé zhlédnutí. Ale až po Vánocích, to by bylo na mašli. Každopádně jedno poučení jsem si odnesla....nechtít znát svůj osud dopředu, ten se totiž tvoří právě teď. (08.12.2015)

Docela dobře jsem nechápal, proč tam tvůrci tolikrát vecpali motiv konce rodu, smrti následníků a tím vlastně pozměnili vyznění filmu, kdy se Macbethova touha po moci stává jen jedním z motivů jeho duševního magorismu první třídy (viz. scény s mrtvými dětmi, které Shakespeare rozhodně nenapsal, maximálně tak zmínil), ale pravda je, že je to na druhou stranu docela osvěžující, obzvlášť vzhledem k tomu, že tahle adaptace používá archaické, těžkopádné dialogy věrné předloze, což je pro mě rozhodnutí rozporuplné, protože na pár místech ty dialogy prostě smysl nedávají, protože odkazují k výjevům, které se do filmu nedostali. Co za to ovšem stojí je vizuální ztvárnění, které dokáže z herecky dobře natočených scén udělat něco... No prostě super, chápeme se? Dokonce tak, že to dokáže napravit i mizernou práci s choreografií v úvodní bitevní scéně (žádné štíty, žádná kopí... Vážně?). Asi bych ocenil, kdyby tam různé hrátky s kamerou a barvičkami byli častěji, takhle celý film de facto jen rámcují, ale i tak je to skvělé. Kurosawovo Krvavý trůn se mi přesto líbil víc (20.08.2016)

50 % Film začíná celkem nadějně a končí fajn soubojem, ale k výplni už tak shovívavá být nemůžu. Především si měl Justin Kurzel ujasnit koncepci - natočit adaptaci plnou dlouhých monologů a divadelního herectví, nebo drsnou středověkou řežbu s přesahem o sebezničujících ambicích. Jeho Macbeth je ve výsledku sice krácený, ale stále příliš ukecaný, aby měl tempo. Postavy se klidně uprostřed boje zastaví a minutu mluví o svých vnitřních pochodech ve vznešené angličtině. Osobně bych uvítala Shakespeara ještě víc proškrtat a použít angličtinu moderní, zkrátka zachovat především poselství hry. A i když Fassbender a Cotillardová hrají vlastně dobře, nedokázali ve mě vzbudit o jejich postavy zájem. Nový Macbeth tak obsahuje několik dobrých scén v záplavě nudy. (17.05.2016)