Pí

Tak takhle vypadal Aronofského skutečný začátek… psycho jízda, depresivní, paranoidní, halucinogenní film, u kterého divákovi určitě není (i díky velkému důrazu na alespoň částečném sdílení pocitů s Cohenem) příjemně. Černobílý obraz, kamera, střih, hudba, zvuky, velmi nezdravě vypadající hlavní hrdina, trh s akciemi…to všechno spolu s výše popsanou atmosférou vytváří opravdu nevšední podívanou. Jedinou věcí, která mně vadila, bylo zatažení tématu náboženství do filmu. Pohled na tóru, jako systém čísel s určitými vzájemnými vztahy, je sice zajímavý, ale pro příběh dost přebytečný, dokonce hodně rušivý. Proto pouze silné 4*, možná, že po příští projekci půjdu s hodnocením ještě výš. (24.12.2012)

Znáte ten typ lidí, kterým začnete vysvětlovat nějaká čísla a jim se po několika vteřinách objeví v očích skelný výraz? Mohou se přitom usmívat (začali si v duchu přehrávat oblíbenou písničku), tvářit se soustředěně (přemýšlejí nad tím, co potřebují nakoupit) nebo se mračí (řeší problémy v soukromém ráji). Pokud se jich pak zeptáte, zda vaši matematickou přednášku pochopili, odpovědí vám bude bezmocný úsměv či zcela výstižné: "He???" Jsem prototypem tohoto druhu člověka, mé matematické dovednosti jsou zakonzervovány v pozici sčítání - odčítání, násobení - dělení. Mně to k životu stačí, jakékoliv náročnější početní úkony jsou pro mě zdrojem alergie až fóbie. Když avantgardní umělec naháže na plátno kozí bobky, bude to pro mě srozumitelnější, podstatně méně abstraktní než libovolně logická číselná řada. To vám vysvětluji, aby bylo zřejmé, proč nemohu hodnotit tento film, proč jsem jej po dvaceti minutách s lítostí vzdala. Pí, Fibonacciho posloupnost, zlatý řez... setkala jsem se s těmito pojmy už dřív, ale nechtějte, abych vám je vysvětlovala. Pravděpodobně bych byla schopná vysledovat základní myšlenku tohoto filmu, ovšem zcela jistě bych to nepochopila do detailu a už vůbec ne zásluhou prezentovaných čísel, vzorců, grafů a čmáranic; sledování by pro mě bylo zbytečně frustrující. Tento komentář připojuji jako varování obdobně postiženým lidem, těm matematicky zdatnějším jen tiše závidím. (12.05.2009)

Další zklamání od Darrena Aronofského. Skoro se mi nechce věřit, že ten samý člověk natočil skvělou Fontánu. Pi je „pi“tomost. Nesmyslný blaf o geniálním matematikovi, jehož záchvaty si v ničem nezadají s halucinacemi z Requiem za sen (ano, taky jsou tak strašně dlouhé, očekávané a bolí z nich hlava) a který celou dobu hloubá nad čísly, jimž nemůže rozumět snad 99% diváků, ale režisér nás jimi přesto neustále zahlcuje, snad abychom nabyli dojmu, že ten podivínský pošuk je opravdu koumák. Chce na něco přijít, ale nikdo neví na co. Tedy kromě jeho podobně postiženého profesora. A jakési firmy, která ho neustále nahání. A židovské tajné sekty, která hledá stejné číslo jako náš hrdina, a hledá ho proto, že to číslo znamená… Stupidní pointu. Vážně, měl jsem co dělat, abych vydržel do konce – do nechtěně vtipného (tj. až hanba směšného a sebeparodického) konce. Tak krátký film a přitom tak dlouhý. Díky alespoň za ty černobílé obrázky, pro které mám slabost.__P.S. Matematiku jsem nikdy neměl rád, ale to s hodnocením nesouvisí. (20.11.2011)

Dosť depresívny snímok, skôr pre náročnejšieho diváka.Aronofského debut je po všetkých stránkach zaujímavý film, ku ktorému napísal aj scenár. Kolotoč, ktorý v hlave nesie posadnutý matematik roztočí aj vaše kolieska, pretože režisér si dal na atmosfére záležať. Zrnitým, čiernobielym obrazom diváka strhne a s podporou kvalitnej dráždivej techno hudby dokážete miestami zdieľať jeho utrpenie. Pri posadnutí nejakým číslom, v tomto prípade 216, naňho môžete natrafiť alebo podvedome hľadať kdekoľvek, to však ešte neznamená nejakú súvislosť...Všetko sa dá vyjadriť pomocou čísel. Matematika je všade...80%. (19.02.2009)

Takhle nějak by vypadalo Foucaultovo kyvadlo, kdyby ho zadaptoval David Lynch. Halucinogenní podivnost natočená černobílou zrnitou kamerou, okořeněná vynikající hudbou (či spíče zvuky) a symbolický příběh o Božím Jménu a teorii čísel. Aronofskyho tvorbu budu odteď bedlivě sledovat (líbilo se mi to víc než Requiem for a Dream, a to matematika nikdy nebyla moje parketa:) (03.02.2004)