Kamisama to iu tóri

Už to říkám dlouho, ale tady jsem se ujistila – Fukuši Sóta je opravdu špatný herec. Vzhledem k tomu, že tu hraje hlavní postavu, tak to dost vadí na kráse. Nemluvě o tom, že již delší dobu chválím Kamikiho, jak je to dobrý herec, bohužel zde psychopata nezahrál kdovíjak přesvědčivě. Spíš naopak – jeho „kulení očí“ bylo až k smíchu. Zbytek hereckého obsazení byl velmi nevýrazný. Snad jediné, co mi přišlo povedené, byly efekty – na japonské poměry určitě něco nadprůměrného. Chápu, co tím chtěl básník říct (kritika mladých že by), ale nepovedlo se. Ačkoliv vcelku vkusně jsou tu vyobrazené vraždy všech školáků a školaček, přijde mi to bezúčelné, zbytečné, jen na efekt. V příběhu, který nemá hlavu ani patu a je děravější než moje ponožky. Tentokrát jsme si s Miikem opravdu nesedli. (24.05.2015)

Mám sto chutí tomu dát čtyři hvězdy, ale obávám se, že konec jsem pochopil úplně jinak než ho Miike zamýšlel a že bohužel není tak geniální, ale jen snahou navnadit na potenciální pokračování. Zatím napíšu komentář, utříbím si dojmy a uvidím. Ten film je neskutečná hovadina, ale opravdu nehorázná, v podstatě krvavá pohádka pro japonské teenagery, kteří asi jako jediní budou schopní akceptovat veškeré bizarní hry a jejich hloupá (byť chytře se tvářící) řešení her. Přesně takový je i seriál Alice in Borderland, jenže zatímco ten se bere smrtelně vážně, jako nervydrásající thriller, Kamisama to iu tóri se už od první hry bere s obrovskou dávkou nadsázky a nehraje si na víc, než na bizarní krvavou vyřazovací zábavu. Díky tomu to beru líp nejen než otřesné Alice in Borderland, ale taky než Hru na oliheň či Battle Royale, kde jsem tuhle nadsázku postrádal (byť u Hry na oliheň to bylo hlavně chytřejší a méně předvídatelné vedení děje). Tohle je opravdu hlavně zábava, u které nemá smysl hledat logiku a Miike to při tvorbě dost dobře věděl, takže z tohohle úhlu pohledu jsem se u toho upřímně bavil a nenudil až do samotného konce. Samozřejmě že je to předvídatelné a řešení her jsou nahodilá, ale v tomhle pojetí mi to opravdu nevadilo a obzvlášť mě potěšilo, že se Miike vykašlal na veškeré snahy o přesah a psychologii, protože v Aku no kjóten to byl největší kámen úrazu. Tohle jede ve stejném stylu od samého začátku a je jen na vás, jak k tomu přistoupíte. A i tu závěrečnou myšlenku celkem beru. Ono se v tom dá najít více "hlubších myšlenek", ale ty Miike nikdy neuměl podat a vždycky mu z nich vyšel doslovný, nedotažený kec, zatímco tady to zapadlo do ujetého komediálního stylu a já to takhle podané v takové podobě dokázal brát líp. Třeba v Konkursu si Miike hraje na víc, než čeho je schopný, takže to tak nefunguje, ale tohle je vyloženě styl, který mu sedí jako ulitý. A myslete si o mě co chcete, já té kravině dám tu čtvrtou hvězdu - SPOILER a to jen kvůli závěrečnému vysvětlení. Jsem jediný, kdo to pochopil tak, že celý tenhle svět, včetně jeho výstavby a gradace, vymyslel ve své hlavě ten čtyřicetiletý über-otaku ve svém pokojíčku v domově své matky? Vzhledem k tomu, že má být nejvyšším bohem a že to celý jako jediný, z nějakého přímo nevysvětleného důvodu, mohl přímo sledovat. Je to geniální parodie/výsměch tomuto typu fanoušků, resp. jejich fanfikcím. Vždyť kdo přežije - největší klaďas a největší záporák; v anime často se opakující dva extrémy hlavních postav. KONEC SPOILERU. Možná v tom opravdu vidím víc, než skutečně je, ale přijde mi to skvělé, nezlobte se na mě. Slabé 4* (26.11.2023)

Japonská kinematografie dále pokračuje ve stírání rozdílů mezi kinem a televizí, takže i nový film proslulého Takašiho Miikeho je jen první díl filmového seriálu podle populární komiksové série. Což znamená, že po dvou hodinách divák místo rozuzlení dostane jen vlezlou vějičku na druhý díl. Snímek přináší vyšinuté hyperstylizované zrcadlo soudobé japonské společnosti a krize hodnot mladé generace, ale příznačně pro apatii a těkavou nesoustředěnost cílového publika co chvíli od nosných prvků uhýbá k fantasmagorickým taškařicím. (13.04.2015)

Dal bych i odpad, ale to by nebylo fér vůči opravdu laciným nekoukatelným snímkům. Japonci opět promlouvají skrze totální demenci, břečku blbostí a nudy, přeplácanosti a hovadin, ve snaze filozoficky oslovit diváka a donutit ho přemýšlet o významu jejich díla. S veškerým zapřením jsem se dovtípil, že nejspíše naráží na přetechnizovanost a znuděnost japonské mládeže. A co je komu do toho ??? (11.06.2015)

Děcka, děcka, pojďme si zahrát hru o přežití. Něco takového od tohle filmu očekával, Miike je všeuměl a každý žánr bez problému zvládne a školní survival už tu jednou byl "Aku no kyōten" a povedl se. Takže sem pevně doufal, že tenhle film, bude na stejné bázi jen s panenkou Daruma, s tím rozdílem, že bude dávat těžší a těžší úkoly. Ale Miike mně historicky prvně naprosto zklamal, to v tělocvičně ještě ušlo, ale zbytek ? Ten vyzněl naprosto do prázdna, lacině a divně, céčkové efekty a absence pořádného násilí, na jaké sem u Miikeho zvyklý. Bych ještě zvládl, ale herci kteří nedali do postav žádné emoce a navíc ani se nikomu v podstatě nešlo fandit. Nudné úkoly a nudnější záporáci, to rozhodně nezachrání. Tyhle věci srážejí film, na úplné dno. Miike tohle už nikdy ne, ještě u žádného z tvých filmů, sem se necítil takhle zklamaný a naštvaný. Proto raději Pazuru. (17.06.2015)