Babadook

Silné v psychologii, o něco slabší co se děsu týče. The Babadook rozhodně není zábavný nebo veselý film - jeho postavy jsou psychicky v prdeli mnohem dřív, než se vůbec nějaký strašidlo objeví, a režisérka jejich stav docela umně přenáší i na diváka. Byl jsem z toho filmu skoro od začátku dost nervní. Ovdovělá, věčně nevyspalá matka a její uvřískaný, hyperaktivní synek, oba se propadají do psychobludů a člověk může jen hádat, komu vlastně šibe víc. Ústřední linka o nadpřirozeném strašidlu z knížky mi ale vlastně přišla docela nezajímavá - podobné náměty už tu byly nespočetněkrát. Bylo mi vcelku šumafuk, zda ja Babadook skutečný nebo ne, navíc k nějakému zásadnějšímu vystrašení diváka ho režisérka stejně ani nepoužívá. Smíšené pocity mám pak z finále, kde se střídají velmi působivé momenty s momenty rozpačitějšími. V posledních dvaceti minutách mi zkrátka přišlo, jako kdyby se několikrát úplně resetovala do té doby pečlivě budovaná a udržovaná atmosféra. Úplný závěr lehce WTF, či snad až mírně úsměvný, což mi k dosavadnímu tónu filmu vůbec nesedlo. Celkově dobré, ba velmi dobré, ale konkurenční letošní bubáčiny Oculus a It Follows mě vystrašily víc. (31.10.2014)

Ťažký psychedelický horror s minimom hercov, veľkým domom plným tmavých kútov a všadeprítomným desom. Nízkorozpočtový snímok rozohráva silnú schizofrenickú partiu, kde nikdy nie je jasné, čo sú predstavy a skutočnosť. Natočené je to vynikajúco, napatie je rovnomerné a strašidlo Babadook má vysoký potenciál... Problém mám so záverom, jeho nejednoznačnosť ma trochu vytočila. Ozdobou sú herecké výkony matky a syna, ktorí bez problémov utiahli celý film. (15.11.2014)

Psychologická, atmosférická pecka. Áno, toto bol pre mňa horor, ktorý by som tou peckou pokojne mohol nazvať. Pre mňa to práveže klišé nebolo, práve naopak. Ono totiž väčšinou keď nakrúcajú horory o duchoch, bubákoch a neviem akých príšerkách, tak sa snažia docieliť to, aby sa divák zľakol práve nich. V tomto prípade ma však zvervózňovalo všetko ostatné, len ten bubák nie. A to sa teda často nestáva. Decko drbnuté na hlavu, matke z toho začne drbať taktiež, a už je z toho pekné peklo. Bubáka tu vlastne ani nebolo treba. Ale keď režisérka pridá niečo navyše, prečo nie. Nebolo sa tu veľmi čoho zľaknúť, skôr to na mňa zapôsobilo tým, ako precízne ten horor dokázal zapôsobiť na psychiku diváka. Aspoň teda na moju, hovorím sám za seba, ale chvíľami sa mi na to nepríjemne pozeralo, a myslím to v pozitívnom zmysle slova. Pre mňa dosť depresívny film, ktorý sa pekne stupňoval každou minútou, hudba a zvuky vynikajúce a herci to zahrali naozaj uveriteľne. Dokonca ma napadlo, že ten škaredý fagan bol naozaj praštený jabloňou a akurát ho vypustili z kazajky. Toto bude v mojej tohtoročnej topke veľmi vysoko. V posledných rokoch ma totiž v podobných aspektoch zaujali asi len Baby Blues či Grace. Takýchto hororov žiaľ veľa nenájdeme. (Celkom podarený Don't Be Afraid of the Dark, ktorému som dal relatívne vysoké hodnotenie, tomuto filmu nesiaha ani po členky!) (31.10.2014)

,,MAMI, ZASE JSEM MĚL TEN SEN…" /// To vám takhle paní spratka měla. Hyperaktivní hovádko, který se navíc Bubáka bálo. A bylo to s ním čím dál horší, takže si paní ani nemohla v klidu zamasturbovat. Není proto divu, že se postupně Bubáka začala bát taky… Tak ten sráč je krásnej hororovej psychopat (ano lásko, mluvím o tom chlapečkovi…). Na sračky z něj budete mnohem víc než z Bubáka. Stejně jako paní, místo který by tady klíďo mohl psychotikovat Jack Nicholson. Strašidelný je to jen lehce, (ne)rodinný povahy spíš pobaví maminčina drsná ,,proměna“. Divnej příběh, svým (hororovým) způsobem zajímavej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám pro parchanty zábavný leporelo na dobrou noc. 2.) Přítelkyně by chtěla děti. Chlapečka... /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (22.11.2014)

Spoilery! Tajomná humanoidná príšera, po nociach v dome chrapčiaca „babá!“ a následne to zakončiaca „dok!“, „dok!“, „dok!“ (a vyrútiaca sa zo skrine) rozhodne má niečo do seba. Dobrá atmosféra. Kým prvú hodinu režisérka "len" buduje atmosféru, je to super. Mrazivé ticho pred búrkou. Paradoxne, akonáhle sa začne finále (= búrka), je to už o poznanie slabšie. Koniec je bizarný (Babadooka chytili, väznili v pivnici a kŕmili dážďovkami?!), občas príliš klišé (neprežitie psa), občas príliš neklišé (prežitie susedy), občas WTF (vykopávanie dvier mamou Terminátorkou) a som značne zmätený z toho, ako v Austrálii svoju prácu vykonávajú sociálne úrady, čo sa týka starostlivosti o deti. Pochybnosti som začal mať aj o austrálskej polícii („Dobrý deň, mňa a môjho neplnoletého syna prenasleduje psychopat, ktorý sa v noci prechádza v našom dome alebo nám telefonuje, určite s tým nejako súvisí kniha XYZ.“ – "Môžeme ju vidieť?“ – „Vyhodila som ju.“ – „V takom prípade s tým nemôžeme nič urobiť.“ – „Aha, tak nič, dovi.“ – „Dovi.“). (25.12.2016)