Nejdelší jízda

Podľa mňa pekná romantika. Britt Robertson považujem za peknú tváričku, ale chýba mi tam nejaká iskra. Scott Eastwood mi vadil, asi preto, že cowboji sa u mňa nespájajú s ideálom muža. Hlavne od Skrotenej hory :) Ale, že sa mestský typ dievčaťa obetoval ako prvý v prospech vidláka, to ma prekvapilo. Očakával som scenár opačný. Príjemný záver a že je dnes takých žien už málo, hodnotenie dávam nadpriemerné. (07.10.2015)

Měl jsem chuť na čistou romantiku, ale díky tomu prolnutí dvou příběhů se to přelejvalo do dramatu. No ne tak docela, v hlavní roli byli ohromní neokoukaní sympaťáci, mezi kterejma to fungovalo. Já teda osobně vyzdvihnu hlavně Britt Robertson, protože na ní bych mohl koukat kdykoli. Ale i mladej Eastwood se očividně potatil. V druhý řadě zas druhej starší pár poznamenanej válkou, kterej vyprávěl o soužití dvou rozdílnejch lidí, trošku zvláštní formou. Ale dohromady z toho vznikla kovbojka, kterou jsme už viděli v každým druhým filmu. Že se ty lidi už neponaučej a nedělaj kompromisy hned na začátku, ale musej si těma krizema procházet. Navíc ty dvě hodiny, to byla teda nejdelší jízda. Od Sparkse jsem viděl už 3 filmy a všechno to má podobnej styl, takže nic novýho pod sluncem. (20.09.2015)

Chtěl jsem ten film z hloubi duše nenávidět, protože nabízel dvě zdánlivě oddělené romantické linky namísto jediné, kompaktnější. Vyprávění ze čtyřicátých let mě často vyloženě štvalo, rušilo a nezajímalo. Jenže pak se to všechno v poslední půlhoďce tak fikaně protne, že mi na rozdejchání nestačila ani kompletní domácí zásoba papírových kapesníčků. To je tak sprostý! Cítím se podveden. A užívám si to. (12.06.2016)

„Je to jen osm sekund. S tou dívkou bys mohl být po celý život.“ Typický Sparks, nabízí se napsat. Rok nezávodil, protože se tenhle kovboj vylízával ze zranění, které mu způsobil vážný pád z býka v aréně. Jakmile si ovšem tenhle narcis znovu nasadí klobouk a sedne na býka, je v kalhotkách několika slečen v publiku zatraceně živo. Jenže staromódní ramenatý hošan, který jakoby z oka vypadl Clintu Eastwoodovi :-), pokukuje po studentce a milovnici umění s tváří Britt Robertson. Ač oba pocházejí z různých světů, zamilují se, navrch zachrání z havarovaného auta starého muže, který rozvypráví zase svůj příběh, přijdou první potíže, prostě tak, jak to ordinuje literární předloha. I s překvapivým aukčním dovětkem. Sparks jednoduše pokračuje tam, kde naposledy skončil. Sympatičtí hrdinové, vystyleovaní do posledního detailu, umělé zápletky, druhé šance, atraktivní prostředí (večeří se tu romanticky u rybníku, aniž by dvojici nesežral hmyz). Všichni jsou dokonale upravení a zabalení v teplých barvách. Sparks vše tapetuje neuvěřitelným kýčem, který se nicméně dá snést. Znovu sází na dvě časové roviny (druhá je z období druhé světové války, na kterou vzpomíná stařičký Alan Alda), znovu je nesmírně sentimentální, znovu klouže po povrchu a hází hrdinům do cesty klacky z umělé hmoty, ale co už.. Takový prostě je, vezmi, nebo nechej být. (21.07.2015)

Film rozpůlen dvěma příběhovými liniemi časově odstupňovanými 50 lety, jedna přebíjí klišé druhé. Alespoň je z čeho vybírat. Zápletka se skládá ze sobeckosti lidí a jejich schopnosti jí překonat, což se podaří v jednom příběhu a ve druhém po dosažení objektu sobeckosti, vyprchává ego. Poučné jak pantofle. (31.05.2016)