Co děláme v temnotách

Vedle Draculy, Interview s upírem a Bladea povinná upírská filmová "četba". Nebo víte co, kašlete na vyjmenvoané, tohle je lepší. Absurdně groteskní reality docu show, v které se podíváte, jak upíři "vstávají", jak řeší problémy s neumytým nádobím a hlavně, jak správně ten ručník, co sebou všude nosíte, využít pro záchranu vašeho drahoceného sofá před hromadou krve. Zvrácená poetika, které se těžko odolává. (31.05.2016)

Takhle to dopadá, když si po perfektní komedii pustím artovou, festivalovou, levně natočenou a nezáživnou nudu pro intelektuály. What We Do in Shadows má sice zajímavý nápad, pohled na upíry opět z jiného hlediska je přínos, avšak film neshledávám vůbec zábavným ba dokonce vtipným. Jakmile se při komedii, která má čirých 82% nezasměji ani jednou, je něco špatně. 3* s odřenýma ušima za 4 rozřezané krky. (29.12.2014)

Oceňuji, když někdo přijde s něčím neotřelým, ale k čemu je mi upírská ulítlá údajně komedie, když jen zhruba dvakrát do hodiny cuknu koutky? Ti upíří hošani nejsou ani roztomilí, gradace je nulová, vtipu s minutami ubývá, natočené je to přinejmenším nezajímavě. Nadšení je někdy fajn. Ale vážně jen někdy. Koukám, že na Nový Zéland dál spíš za národními parky, nelétavým ptákem kivi nebo po stopách Tolkiena. Ošoupané tři hvězdy!! (16.01.2015)

Viago, Deacon a Vladislav sú traja upíri, ktorí spoločne so svojim "masterom" žijú v menšej vile na okraji mestečka Wellington. Ich "každodenné" starosti "smrteľníka" spočívajú v dodržiavaní režimu upratovania či ako sa dostať cez "security" do nočného podniku. V podstate sú až na "malý detail" bežnými občanmi malého mestečka. Úprimne sa musím priznať, že tunajšie hodnotenie niekoľko násobne prevýšilo moja očakávania z tohto snímku. Na začiatok dodám, že pointa príbehu riešenia upírskej problematiky zachovania samotnej existencie je náramne podobná s minuloročne nafúknutým "Only Lovers Left Alive". Jediný rozdiel spočíva v poňatí rozprávania story. Kým v zmienenom snímku sa režisér Jim Jarmusch rozhodol pre romanticko dramatické poňatie, v tomto smere Jemaine Clement a Taika Waititi zvolili odľahčený spôsob, ktorý nenúti diváka k mimoriadnemu zapínaniu mozgových buniek. Úvod ma vďaka pár vydareným frkom, či niektorým hororovým prvkom veľmi milo prekvapil, pobavil a navnadil zároveň. Tento rok je veľmi chudobný na kvalitné snímky tohto žánru a tak som dokonca na pár minút prepadol myšlienke, že "What We Do in the Shadows" bude záchranným kolesom prehodeným cez zábradlie "Titanicu". Bohužiaľ, napriek krátkej stopáži, vďaka ktorej som veril, že si tento snímok udrží svoj štandard nastolený z úvodu, prišiel zlom, ktorý ma núti zamyslieť sa, či na festivaloch, ako to už zmienil aj "G.S." ozaj nedochádza k nejakej konzumácii psychotropných látok, ktoré skresľujú oko diváka. Na záver len dodám, že "What We Do in the Shadows" si síce pozornosť zaslúži, no tunajšie percentuálne hodnotenie mi príde prinajmenšom pritiahnuté za vlasy. Zas tak vtipný tento film nebol, zas tak hororový taktiež - 60%. (05.12.2014)

KDYŽ DÁTE SPOLU DO JEDNOHO BYTU ČTYŘI UPÍRY, JE JASNÉ, ŽE VZNIKNE HODNĚ NAPĚTÍ. A TO MŮŽE VZNIKAT Z JAKÉKOLIV SITUACE…" /// Tohle by mohl bejt dost zajímavej sitcom. Upírskej (jako)dokument o tom, jak přežít-žít v dnešní době. Odlehčený vyprávění o partě spolubydlících, u kterýho mám po chvíli pocit, že baví hlavně zúčastněný. Ubejvá ftipu a přestává mě to tak nějak celkově zajímat (bavit). Negraduje to humorně ani příběhově, ale plusem je, že se nesnížej k nějakejm debilitám, stupiditám či trapárnám. Prostě je to pro někoho s jiným druhem (černýho) humoru. To takovej Wolfcop je stejně levnej, ale pobaví (mě). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dostal jsem pozvánku na Bezbožnej maškarní ples ve Wellingtonu. 2.) Když si upíři nadávaj do homoklád, tak to se vždycky chlámu... 3.) Thx za titule ,,tompson“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ ne (12.01.2015)