Aoi haru
Blue Spring
Režie:
Tošiaki TojodaScénář:
Tošiaki TojodaKamera:
Norimiči KasamacuHrají:
Rjúhei Macuda, Hirofumi Arai, Kjóko Koizumi, Eita Nagajama, Takaši Cukamoto, Šúgo Ošinari, Sósuke Takaoka, Onimaru, Nobuo Kjó, Kijohiko Šibukawa (více)Obsahy(1)
Drsně poetické vyprávění, odehrávající se na jedné "typické" předměstské střední škole, inspiroval comics, který v letech 1990 - 1993 realizoval Taiyo Matsumoto. Jeho protagonisty jsou členové divoké party z nejvyššího ročníku, kteří na střeše školy začnou provozovat smrtelně nebezpečnou hru. Vůdcem party brutálně tyranizující spolužáky a uvádějící do stavu zoufalství bezmocné učitele se stává cynický chuligán Kujo - vítěz soutěžení o to, kolikrát kdo z odvážlivců dokáže zatleskat, mezitím co se pustí a zase chytí zábradlí ohrazujícího střešní prostor. Mladší spolužák Aoki Kuja bezmezně obdivuje a snaží se ho překonat, což nemůže skončit jinak než tragédií. Agresivita party vzrůstá, patrně je však jen východiskem z nudy plynoucí z nedostatku smysluplných aktivit. To naznačuje lehce absurdní přátelství hrdinů s liliputánským zahradníkem a jejich vážný zájem vnést trochu zeleně do šedi života jejich neperspektivních životů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Velmi posobivy film s niekolkymi skutocne mimoriadne vydarenymi myslienkami, ktore stoja za zamyslenie. Cele to ma zvlastnu atmosferu podfarbenu vybornou hudbou (mrzi ma,ze to asi nikde nezozeniem:( ... Po druhom pozreti ostava komentar rovnaky. ()
"Jsi-li šťastný, zatleskej", zní motto hlavních protagonistů filmu. Což znamená, že po jeho promítnutí se stěží bude chtít někomu tleskat, ať už jen tak, či jako zdejší hrdinové takto "rituálně". Asijská kultura, známá svým citem pro respekt v mezilidských vztazích, paradoxně přišla s pravděpodobně nejvíce naturalistickým filmem ze školního prostředí. Škola jako vzdělávací instituce je zde naprosto roztříštěný pojem a funguje vlastně jen z podstaty - studenti postrádají jakoukoli kázeň, zato jim nechybí smysl pro násilí na tisíc způsobů, takže vlastně nepřekvapí, že jindy sterilní školní chodby připomínají potemnělé průchody a tunely, do kterých by slabší povahy po setmění stěží vkročily... Zároveň však veškerá drsnost nepůsobí samoúčelně, ale přirozeně; skoro by se chtělo říci, že tato mládež jen navazuje na samurajské tradice, které taktéž v sobě obsahovaly čest a ušlechtilost (kdy druhá věc je forma). Když porovnám zdejší dění s vlastní zkušeností studenta, hledajícího si to své místo v kolektivu, chování rozmanitých charakterů je vlastně podobné, jakkoli zdejší přehnanost je zároveň i nadsázkou... Přičemž snímek se ke mě dostal právě v období, kdy jsem nebyl stářím daleko od Kuja a spol. (v prvním ročníku vysoké školy na podzim 2011). Stejně tak se nabízí i další osobní srovnání, zkušenost se subkulturami (jako je třeba ta fotbalová), které se také dají označit jako škola. Škola života. Viděno filmovým okem, nelze mít pochybnosti o příbězích, do kterých se přímočaře vpadne bez většího vysvětlování. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zpětně přečetl o komiksovém původu díla! Toto ladění bylo převedeno do filmových prostředků bez jakékoli poskvrnky, stačí snad jen stručně dodat, že postavy působí jak kdyby byly z našeho světa, i jako kdyby byly jen nakreslené. Schválně, i když nemáte jako já větší zkušenost s japonskými mangy, zkuste si je představit v animované grotesce... Stejně jako pro mne byl neznámou Toyoda a jeho režijní um, dočkal jsem se milého překvapení i v oblasti soundtracku, obstaraný skupinou Thee Michelle Gun Elephant, kdy melancholická skladba "Drop" je vyvrcholením nejen po stránce chronologické, ale i emocionální. Potvrdilo se mi letité pravidlo, že nejlepší filmová hudba je ta, kterou si okamžitě po skončení projekce vyhledám a znovu pustím. Podtrženo, sečteno - jeden z úzké skupiny filmů, jenž si nezasluhuje "jen" maximální pochvalu, ale permanentní doporučování široké skupině příznivců kinematografie. 100% ()
"Lidi, kteří vědí,co chtějí, mě děsí." Drsný film. ()
Ak by som si mala vybrať môj obľúbený japonský film, určite je to tento. ()
Velmi depresivní a trochu hůře stravitelný film s vynikajícím soundtrackem (Thee Michelle Gun Elephant a The Blondie Plastic Wagon). Podivná střední škola plná ještě podivnějších osob. "Příběh" každé postavy není polopaticky vykládán a je na divákovi aby motivy jejich jednání vypozoroval z filmu. Rozhodně dost netradiční a originální snímek. Za zmínku jistě stojí několik naprosto geniálních, téměř "poetických" záběrů, které v kontrastu s velkou porcí násilí obzvlášť vynikají a podtrhují zvláštní tísnivou atmosféru celého filmu. ()
Nejedná se o vyloženě špatný film, pouze se v tomto žánru jedná jasně o slabší kousek. Důvody jsou na snadě : strašně krátká stopáž filmu, kde se během 80 minut nestihnou ani trošičku osvětlit životy ústředních postav. Proto jsem nepochopil jednání herců, vztahy mezi nimi jejich minulost či vyhlídky do budoucna. A konec byl jednoznačně příliš brzy, jakoby film začínal nikde a končil taktéž nikde...Ale za některé akčnější prvky a komediální scény si 2* vysloužil... ()
Ve filmu spatřujeme bandu kluků, kteří nemají žádné cíle, trpí nudou a stále více se propadají do násilí, cigaret a nebezpečně si zahrávají se svými životy i se životy ostatních spolužáků. Kujo je dokonce po celý film naprosto citově chladný, nikdy nehne ani brvou, až na konci, když vidí, že Aokiho snažení dopadne jedině jeho smrtí, pokouší se ho zastavit, dobíhá však pozdě a Aoki umírá. Prostředí školy jen napomáhá k dokreslení atmosféry, neboť stěny školy jsou posprejované, toalety věčně špinavé a celá budova působí spíše jako příbytek nějakého gangu, než jako škola. Hudba jen doplňuje drsnost a násilí, ale zároveň i citovou vyprahlost jejích obyvatel, stejně jako postava liliputánského zahradníka. Film je vlastně takovou výpovědí mladé generace, nemající dostatek zájmů, smysluplných aktivit a pevného sociálního zázemí. ()
Ten jeden byl podobnej Vietnamcovi co prodava na florenci mandarinky ()
Možná trochu přehnané a černé vyobrazení posledního ročníku před maturitou, kdy dospívající studenti netuší a nedokážou rozhodnout, co se svými životy dál. Školní gangy, násilí, bezúčelné poflakování, šikana, záškoláctví, dokonce i vražda nebo jakuza (překvapivě ale žádné párty, drogy či holky) ve špinavé posprejované budově, kde učitelé mají nulovou autoritu a brutální zmlácení baseballovou pálkou nenese žádné důsledky. ()
Je to absolutně o něčem jinym než budete čekat podle komentářů dalších uživatelů a některých imbecilů. Nečetl sem je všechny. ()
Dobrá podívaná s bezvadným hudebním doprovodem. :) Super. ()
Přesně **1/2 - čili průměr. I během relativně krátkého filmu se člověk může nudit. Některé složky tohoto filmu jsou vydařené. Zejména hudba, bez níž by se na to nedalo vůbec dívat. Ale celkově je spád filmu velice zdlouhavý a pomalý. Řekl bych, že tento film je o všem a zároveň o ničem. Některé tzv. hluboké myšlenky by sice byly na delší zamyšlení, ale tento snímek mě k tomu rozhodně nenaladil. A bohužel "krutá" pointa byla lehce odhadnutelná předem. Pro všechny, kteří se chystáte na tento snímek podívat, chce to mírně depresivní nebo melancholickou náladu. Jinak to bude ztráta času. ()
Ještě že jsem měl možnost v průběhu filmu cucat šumivé Bonpary abych neusl. Tohle byla vážně slátanina! ()
Výborný film o partě mladíků v posledním ročníku střední školy. Všichni jsou problémovými žáky, což pramení z nudy a nedostatku motivace, kterou může školní systém, skola a také sami učitelé nabídnout. Místo stále stejných nudných hodin v učebnách tráví čas na chodbách a střeše budovy, kde hledají alespoň nějaké rozptýlení a zábavu. Postupně se ale nuda prohlubuje, parta se pomalu rozpadá, přicházejí neshody a neschopnost komunikace. Celý film utíká poměrně rychle, čemuž přispívá i výborná hudba. K tomu si přidejte pár námětů k přemýšlení, které film přináší, a vyjde z toho plný počet hvězdiček. ()
Výborný film s výbornou hudbou. Příběh o škole, studentech a japonsku a vlastně i o celém světě. Pokud se nedokážete vcítit do nikoho z této ne-povedené partičky, tak s vámi asi není všechno v pořádku. Mezilidské vztahy a naopak pro japonce typický individualismus a uzavírání se před ostatními. Chyby oficiálního obsahu: tato "divoká" parta rozhodně s tleskáním nezačala, protože to je tradice, na to jestli je to smrtelně nebezpečné si myslící člověk udělá názor sám, brutální tyranii jsem opravdu u party vůdce Kuja nezaznamenal, jeho údajný cynismus bych opravdu rád našel. Taky bych rád věděl, jak se došlo na to, že Aoki je mladší když chodí do stejné třídy. + citace: "To naznačuje lehce absurdní přátelství hrdinů s liliputánským zahradníkem a jejich vážný zájem vnést trochu zeleně do šedi života jejich neperspektivních životů. - oficiální text distributora" Tak tomu říkám hustý blábol nakonec. A poslední perlou je samozřejmě český název ()
Film o tom, jak se baví dnešní mládež ( nebo jak by se bavila, kdyby si troufla ) "Lidé, kteří vědí co chtějí, mě děsí" ()
Japonský film o partě mladých lidí, kteří se marně snaží hledat východisko ze šedi svého života. Film je hodně depresivní, což ještě dokresluje skvěle vybraná hudba. ()
Partia mladých, nudou skazených ľudí, ktorá si vybíja svoje emócie a nervy v boji o vedúce postavenie v gangu. Námet je to možno originálny, no mne prišlo toto prevedenie priveľmi jednoduché. Počas filmu som si spomenul niekoľko krát na červené hodnotenie a zakaždým som sa snažil predstaviť si prichádzajúcu scénu, ktorá ma prekvapí a ja budem môcť dať vyššie hodnotenie. Tá celý film neprišla a ja som totálne sklamaný. Druhý japonský film, ktorý ma sklamal a asi dám prednosť už len kórejcom. Pre mňa úplná nezmyselná nuda. Lámalo ma dať dokonca jednu hviezdiču ale to by som bol asi veľmi zaujatý. Videl som predsa aj horšie filmy a nebolo ich málo. 45% ()
Opravdu výborně stylisticky i formálně zvládnutý film. Práce kamery mi přijde dokonalá a doplňující atmosféru nálad i psychiky postav. K tomu se přidá strhující hudba a nezbývá mi než sledovat se zatajeným dechem prostředí a brilantnost díla. ()
Tuto adaptaci mangy Taiyo Matsumota jsem dlouho odkládal, říkal jsem si, že bez Matsumotovy typické kresby ztratí film určité kouzlo. Neztratil! Toshiaki Toyoda spojil povídky do jedné příběhové linie a dobře to funguje a k tomu ještě parádní hudba! ()