Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Asi jsem na nízké duševní úrovni, ale mě to absolutně nezaujalo. Po hodině jsem se už nemohla dočkat konce a jediné, co mě opravdu zaujalo, byl pohled do koncentračního tábora. I když ti úplně první domorodci také nebyli špatní, líbilo se mi, jak měli hezky secvičenou choreografii. Proč 3*? Musím uznat, že jde o nádherné záběry (ovšem ne jedinečné) a hudba je úžasná, skvěle ke scenériím pasuje. Jinak mě ale film nudil.. Ačkoliv první půlhodina by se dala celkem efektivně využít k meditaci... ()
Ukázka toho, že pouze hudbou a obrazem se dá říci vše. Umělecký dokument o Zemi, s jejími klady i zápory, který mě opakovaně hluboce zasáhl. I beze slov rozumíte a prožíváte příjemné i negativní emoce, týkající se naší krásné matičky Země a naší nedokonalé lidské civilizace, s občasným problesknutím do Vesmíru. Vskutku umělecké existenciální dílko, které doporučuji všem citlivým duším. ()
Sled obrázků z různých koutů světa podbarvený místní hudbou. Většinou na sebe jednotlivé epizodky nenavazují a zas tak super úžasné nejsou. Jednoduše zajímavý pohled na několik přírodních krás, několik zvyklostí afrických kmenů a asiatů a pár podivností jež vytvořil člověk. Asi bych doporučil mimozemšťanům jako takové první "promo video" o planetě Zemi. ()
Dokumentarista Fricke a jeho další cesta po planetě zemi,s velmi působivou kamerou,jehož obrazy doplňuje pouze hudba a občas reálné zvuky.Hezky se na to kouká a místy je to i zajímavé,ale protože tu není žádné tempo vyprávění,divák si připadá,jakoby si prohlížel album s obrázka a hudbou.Může ho to tak místy uspávat.Pomohlo by mírné oživění ve formě změny tempa vyprávění a nějakého zajímavého nápadu.Jako dokumentární film o zemi má ale velmi slušnou vypovídající hodnotu a patří rozhodně mezi to nejlepší,co bylo tímto způsobem o naší planetě natočeno.U mě je to dokumentárních 80% a přemýšlím,kam bych se to měl zajet podívat. ()
Ono koukat na pěkné obrázky bohužel není dost. Vizuálně to bylo excelentní, jak už takové dokumenty bývají, ale bez toho, abych dostal vysvětleno, na co vlastně koukám, to prostě není ono. Moc by mě zajímalo, kam všude jsem se podíval, ale na to mi (sice perfektní, ale pouze) hudební doprovod prostě nestačí. 60% ()
Galerie (65)
Photo © Samuel Goldwyn Company
Zajímavosti (10)
- Baraka byla za více jak dvacet let jediným filmem, který se točil v 70mm Todd-AO formátu, jenž byl vynalezen v 50.letech. Předchozí snímek natočený v tomto formátu bylo Poslední údolí (1971). (Alfréda)
- Scéna s mnichem v ulicích Tokya byla neplánovaná a nebyla ve scénáři. Štáb na mnicha narazil náhodou při cestě zpět na hotel. Mnich po celou dobu natáčení scény nepřerušil svou modlitbu a ani jednou se nepodíval do kamery. Po několikaminutovém natáčení mu štáb poděkoval a dal mu symbolický obnos jako poděkování. (Alfréda)
- Film nakrútila trojčlenná skupina tvorcov za 14 mesiacov v 24 krajinách na 6 kontinentoch. (Flipper)
Reklama