Režie:
Eskil VogtScénář:
Eskil VogtKamera:
Thimios BakatakisHudba:
Henk HofstedeHrají:
Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Vera Vitali, Marius Kolbenstvedt, Stella Kvam Young, Isak Nikolai Møller, Jacob Young, Nikolai Butenschøn (více)Obsahy(2)
Po náhlé ztrátě zraku objevuje Ingrid nová zákoutí vlastní představivosti. Láska, touha i obavy se v nich zhmotňují s intenzitou, která si v ničem nezadá s vnějším světem. Kde je hranice mezi fantazií a realitou? Dráždivá sonda do vnitřního světa slepé ženy překvapuje bohatou vizualitou i absurdním humorem. (Aerofilms)
Recenze (72)
Příliš komplikované a příliš nezáživné, než aby se to jednomu chtělo pochopit, nedejbože dát si to ještě jednou. ()
Miluju skandinavskou tvorbu, ale toto mě sejmulo ve špatném slova smyslu. Fakt první snímek, který jsem těžce nepochopila a to já ty duševní chápu moc dobře fakt věřte mi!.. Ale tady bylo všechno špatně i herci mi přisli docela odpuzující, děj se táhl nemělo to jiskru ani slušnou pointu.. Najdu si ale jiný čas a jinou dobu,jiné rozpoložení a zkusím mrknout znovu.. Kvůli lásce k Norsku a jeho filmařství.. ()
Norská verze Kaufmanovek Synecdoche, New Yorkči Adaptace. Nikdo nikdy neviděl černocha na kole, ale slepá žena, hlavní hrdinka filmu, ano. V titulcích se objevilo jméno Christian Koblizek (což nevím kdo je, jen mě pobavilo) a v děkovačkách Kim Hiorthøy (což je hudebník). Bezchybnej kus filmařiny, vypiplanej scénář se spoustou drobností a vtípků, z nichž velkou část pravděpodobně odhalím až na podruhé. Protože tohle je ten typ fimu, kdy to bude fakt potřeba (ani ne tak, protože jsem to nepochopil, ale abych si všímal právě těch věcí na okraji). Právě k dostání v Aeru a Oku. Jedna dívka pobavila svou originalitou, když si do kina vzala k lahváči sklenici okurků :-)) ()
Trochu nuda. Sice do natáčení šlo očividně hodně pozornosti, ale pro mužského diváka se tahle sonda do žárlivé, trochu opuštěné ženské duše netráví snadno. Problémy, které hlavní protagonisté řeší, mi přišly jednoduché - prostě neseď pořád doma a najdi si něco, cokoli. Kdyby to byla aspoň hezká ženská, aby bylo na co se koukat. KVIFF 2017 ()
Nevím proč, ale trochu se ostýchám přiznat, že se mi to líbilo... :) Bylo to na hraně toho, co pod takovým drobnohledem jde vyjádřit. Řemeslně náročné dílo, které by nezvládl natočit jen tak nějaký pitomec. Divák si chvílemi není jist, jestli si autor neukousl příliš velké sousto. I když to je vlastně jedno, protože ta odvaha za to stála. 9/10 ()
Jak říkal Eskil Vogt sám, film je složité někam zařadit nebo popsat jeho děj. Mnohem víc vám pomůže, když napíšu, co to není: Není to žádné těžké drama na téma, jak těžký je život slepé ženy. Fakt ne. A vůbec, to že je slepá, vlastně hraje ve filmu mizivou roli a film je ve skutečnosti docela veselý a hravý. A čím pozornější divák jste, tím víc si s vámi film bude hrát a bavit vás. Režijní debut se Eskilovi ohromně vyvedl a rád se podívám na jeho další scenáristickou tvorbu, neboť moje setkání s jeho filmem pro mě bylo také debutem. ()
25% - komentář 20ti slovy: Film svádí k hlubokému zamyšlení s hledaním pointy. Tadááá a já ji našel!! Je to o schizofreničce, která vysadila léky a má bludy, konec :D ()
Většinu času jsem v kině měl pocit, že bych potřeboval tužku a papír abych si dělal poznámky, schémátka a grafy, ale nakonec se mi to v hlavě poskládalo samo. Doufám, že správně. ()
Správně depresivní drama s porcí typicky severského černého humoru, z kterého se vám chce trochu smát a trochu brečet. Hned po skončení jsem sice neměl nutkání vyskočit ze sedačky a křičet „bože, to bylo tak hustý!“ (to není vtip, to se mi v kině fakt občas stává), ale je to takový ten filmek, co se ve vás rozleží a na který nemůžete přestat myslet ani druhý den. Podrobnější recenze zde. ()
Zmatenost: to je asi nejvýstižnější slovo, kterým lze tenhle film popsat. Sklíčená zmatenost a nemožnost vidět dál než k následujícímu záběru. Z podobenství fantasmagorie tužeb vede k realitě obav opravdu jen ten krok do tmy. A obvykle jej neoddálí ani živé popisky zvráceně hravého "deníčku". (Ellen mě přesvědčila už v Bastøy, teď jde o utvrzení) ()
První polovina filmu se zdála býti zřetelená, ale v té druhé jsem se často ztrácel a nedokázal oddělit realitu od fantazie. Avšak rozumím, že to byl asi záměr tvůrců, ale i tak to bylo dle mého až moc hrané na diváka. Co se filmu nedá upřít, tak je originalita a skvělý herecký výkon "dvojice slepých blondýn". Hodně věcí si musel divák domyslet (viz některé sekce či atentán Breivika) a bylo vidět, že se jedná o film z "neamerické" produkce, protože byl prostě hodně odlišný. I kvůli tomu ve mě vyvolal řadu pocitů, z kterých pramění hodnocení na 60% - tři hvězdy. ()
Absurdní až komické, ale zároveň neskutečně návykové drama k zamyšlení nad vlastním životem... ()
Oslepneš-li, přijdeš o zrak, ale ne o vnímání samotné. "Slepá" je silný příběh prokládaný záblesky z minulosti (pravděpodobně) a poněkud paranoidními představami hlavní hrdinky, jehož děj se postupně doslova kroutí a s ním i divákem vnímaná realita. Po skončení jsem deset minut seděla s pohledem upřeným do absolutního blba a snažila se pochopit, co se mi tento film pokoušel sdělit. Není to snímek, na který byste se podívali dvakrát, ale i napoprvé vás natolik vtáhne, že ani závěrečné titulky nemusejí nutně znamenat, že pro vás film skončil. ()
Slepota je slepotou obraznou i doslovnou a prestupuje celým filmom. Postavy sú slepé doslovne, alebo obrazne, nič nevidia a sú neviditeľní, alebo vidia neviditeľné (rastúce tehotenské brucho). Podobne ako u Lyncha a iných, i tu ide predovšetkým o nespoľahlivé rozprávačstvo, kedy slepá hrdinka nevie (a my s ňou tiež nie) čo z toho, čo sa deje je skutočné a čo len výplodom jej fantázie. Vogt rafinovane rozohráva hru s divákom, akurát niekedy až zbytočne presahuje realistický rámec, čo je rušivé. Preto 4*. ()
Asi to bude až moc prísne, ale tento film, čo by psychologická dráma na európsky štýl, ma nechytil veľmi za srdce. To prelínanie fikcie a reality, zosobňovanie vlastných pocitov do fiktívneho života inej slepej ženy a onanovanie nad vlastným životom ma nebavilo a občas som v tej zmätenosti aj strácal vodítko. Každopádne dve hviezdy za odvahu a nekonvenčný spôsob, ktorým bol tento snímok natočený. 45 % ()
Zaradím sa k tým u ktorých depresia o milimeter prevládla nad tvorivosťou Slepej. ()
Tak trochu ztraceno v prostoru a čase,ale i tak pro mě nijak nesympaticky natočené. Vykreslovaní vlastních představ k dané situaci,tak nějak to asi může slepý člověk pociťovat. Možná ta zmatenost je účelová a my se u toho snímku máme cítit jako slepý v prostoru.Trošku mě tam mate ten erotický podtext plný úchylek,ale i to k životu patří a když si utvářet svůj vlastní svět proč né takto?! Mě se to jako celek líbilo i když asi tohle není pro každého. ()
Možná trochu zvláštní film. Díky tomu, že jsem často nevěděl, co je realita a co je představa. Ale snad právě tato neurčitost mě o to víc přitahovala. I když jsem se možná chvílemi neměl čeho chytit, vzápětí jsem byl dějem přímo hypnotizován. Celkově je to ale podivný film, na který se těžko dělá hned názor, který je nutno nějaký čas vstřebávat a teprve potom vlastně říct, co jsem to viděl. ()
Slepá hlavní hrdinka tráví čas doma a zabývá se fantazírováním, která přerůstá až v paranoiu. Spíše než psychologické drama o tom, jaký je to být slepý jde o hru s divákem na to, co má být realita a co pouhý výmysl. Nemám nic proti hrám, ale film mě zcela minul. Umístění pornografie a některé erotické scény jsou leckdy už za hranicí vkusu. ()
Mám rád severskou kinematografii. Preferuji intelektuálně náročnější filmy. Manželské drama je můj oblíbený žánr. S mnoha nevidomými se přátelím a pracuji s nimi. Tomuhle filmu ale absolutně nerozumím. ()
Reklama