Hrbáč

Já, jakožto čtenář předlohy, jsem z tohoto zpracování klasického Févalova románu zhnusen. Nehorázně osekaný a především nestoudně překroucený paskvil, který naprosto selhává jak v podání základní příběhové kostry, tak ve vykreslení jednotlivých charakterů, jež jsou rozpoznatelné pouze podle jmen. O zachycení epiky či ušlechtilosti předlohy nemůže být ani řeč a herecké obsazení je taky úplně mimo. Ať přemýšlím jak přemýšlím, tak více zprasenou adaptaci si nevybavuji. Kdo viděl tento film, tak rozhodně nemůže říci, že zná Hrbáče. (07.02.2014)

"Až nadejde čas, jestli nepřijdeš k Lagardérovi, Lagardér přijde za tebou." Hrbáč je prostě klasika a já si rád jednou za čas pohladím jeho hrb pro štěstí. A není to kvůli sázkám, protože sázkové kurzy na vítězství Lagardéra při šermířských soubojích jsou hanebně nízké. Neporazitelnost hrdiny je prostě pohádkově zajištěna, sarkasmus sluhy Passepoila je nakažlivý a vítězství cti nad intrikami mě vždy potěší. Tak se těš de Gonzague, čeká na tebe Neversova finta v o podání Lagardéra, jak už to bývá ve světě, ve kterém má pravdu ten, kdo vyhraje souboj. (02.02.2019)

Prijemnej historickej dobrodruznej snimek, ale precejen, Tri musketyri to nejsou. Ja si nemuzu pomoct, ale Marais mi moc nesedi, prijde mi jako takova kriva drzka. Co se tyce Bourvila, tak to je takova zbytecna komicka postavicka. Ale jinak samotnej pribeh je v pohode, souboju je taky dost a zvladnutejch docela slusne a dej se nikde moc nezadrhava, navic je film podporenej slusnou hudbou, takze jsem se dobre bavil. (10.02.2008)

Koukám, že i v dávných dobách byli mocipání intrikářský svině, ženy krásný a muž, který se uměl bít pro čest a pravdu. Dříve to byl Jean Marais a v současnosti to jsem já. Dovolím si ještě drobnost k tomuto parádnímu dobrodrůžu. Jak zahrát dobře roli hrbáče nám prozradil v jedné scénce ve filmu Vrchni prchni Josef Abrhám "Chce to přikrčit a mírně nahrbit." (24.02.2008)

V mládí můj oblíbený román, takže filmový "digest", který děj ořezal až na dřeň, se mi jeví jako chudý fast food vedle knižní královské večeře. Jenže Marais šermuje jako pánbůh! Zkuste držet ladně šermířský postoj, odrážet nepřítele na všech frontách, chránit schovanku a přitom stát na doškové střeše! Takže mu ten supermanský výskok na ni odpouštím. A klasika na závěr - schody. Zkuste si někdy na nich takhle mávat mečem! (15.09.2008)