Zvonilka a tvor Netvor

Objektivně vzato, kdyby každé sérii kiksnul až šestý díl, byl by to nepochybně slušný důvod k pravidelné oslavě a bohatým obětinám filmovým bohům:) I když vzato OPRAVDU objektivně, je otázka, jestli Tvor Netvor kiksl nebo ne. Jeho hlavní téma je totiž zcela v pořádku (byť nevzhledná hrozivá obluda je přece jenom trochu laciný dramaturgický fígl), další dva roky technologického pokroku se opět ukázaly, a studio Disney naštěstí stále nenabylo dojmu, že se už může i u této značky (Disney Fairies) jet samospádem. Problém je, že zjevný pokus "o něco jiného" nebo spíš nabytí přesvědčení, že publikum Zvonilky už odrostlo a snese silnější tabák, jsou víc než jen trochu mimo. Po varovných zvěstech od kamarádky, která má podstatně starší děti než já, a byla s nimi na Tvorovi Netvorovi v kině, jsem si udělal domácí zkušební projekci bez dětí, a upřímně i já jsem měl docela problémy s temnou atmosférou (a neustávajícím kraválem) v poslední třetině filmu. Nemluvě o tom, že se tu zničehonic objevuje další druh víl, o kterém doteď nebyla nejmenší zmínka, a nikdo se neobtěžuje to jakkoliv chabě vysvětlit. Tohle se zkrátka nepovedlo (míněno asi tak jako když se nepovedl Zlatý Kompas), protože pro děti, pro které je Zvonilka, bude Tvor Netvor základ pro noční můry nebo úprk z kina/od monitoru před šílenou bouřkou a utrpením několika zásadních postav. A pro ty starší to bude naprostá zívačka s nějakou šáhlou bio vílou (Faunou, ne Zvonilkou). Jsem upřímně zvědav, jestli to byla jen náhoda, nebo budou u Disneyho chtít tenhle změněný kurs udržet. Kdyby ano, je tu naštěstí pět velmi solidních pohádek, které se dají ještě mnohokrát reprízovat:) 50% (10.12.2017)

Docela hezký, byť prostoduchý (a místy dost slaboduchý) příběh s několika blonďatými hláškami: „Ten pohled znám, já ho totiž vynalezla!“ „Ještě teď mě bolí sedínka...“ . Opravdu pěkná disneyovská atmosféra, ale nic víc - možná pro dětského diváka, ale dospělý se u toho moc neováže. Ale na druhou stranu se nebude nudit, což se taky počítá. Závěrečný „doják“ byl sice trochu moc sladkobolný, ale jo, šlo to... 3hvězdičky - 70%. (20.03.2016)

Zvonilka a spol zažívají krušné chvíle. Je na čase vzít nohy na ramena nebo se postavit za Roklinku? Ano, dětsky hravá poetika se nám trochu změnila, potemněla, ale s mládím kapitána Hooka jsem měla větší problém. Tady je minimálně hezky využité ponaučení z Tajemství křídel. (23.06.2020)

Nějaká třičtvrtěhodinka klasicky milá Zvonilka, na zbývající půlhodinku však tvůrce zřejmě někdo hodně naštval (tipuju cílovou diváckou skupinu), takže malým dětem začínají vstávat chlupy a následující noc bude zřejmě jejich největším kamarádem rozsvícená lampička. První z příběhů vynikaly tím, že osazenstvu Hvězdné roklinky hrozilo vždy jen takové drobné nebezpečí, vesměs byly poučné a hravé. Ty časy jsou pryč. Co na tom, že výsledek znovu hýří barvami a skotačivými vílami? Chybí příběh, chybí výraznější songy. Hlavní hrdinkou navíc znovu není Zvonilka, jak by se mohlo zdát z názvu, nýbrž víla Fauna. Doporučil bych návrat na samotný začátek. (13.06.2015)

Jednoho dne jsem dlouze nasál několik doušků dobře vychlazeného lahvového piva a pronesl směrem k paní Generové: Zítra vezmu dítě do biografu. Dávají Spongeboba. Kalhoťáka. Ať můžeš naklidit, navařit, vyprat cejchy a vycídit vidličky a nože. Druhý den ráno mě vzbudilo tiché cupitání dětských nožek: Táto, já bych raději šla na tu Zvonilku. Tady jsou dvě možnosti. Buď odmítnout a vystavit se těm nepříjemným akustickým projevům dětí, jako je vzlykání, pištění a pláč, nebo svěsit ramena a ustoupit. O šest hodin později kupuji v kině Hutník dva lupeny na Zvonilku a taky cukrkandl, pišingry a nějaké ty cocy coly. Vestibul je plný lidí a trochu mě překvapuje, že většina lidí nemá víc jak metr třicet. Vcházíme do sálu, odklízím zbytky popcornu ze sedačky po svém předchůdci a pohodlně usedáme. Za chvíli celý sál zhasne a ze tmy se jen ozývají tenké hlásky: Mamííí, já se bojím! V té chvíli si uvědomuju, že jsem asi jediný tatííí ze všech větších či menších přítomných. No potěš. Film začíná. Roztomilé víly, ptáčkové, motýlci, zajíčkové, přesně jak jsem očekával. Někdo někoho zachraňuje. Někdo se chce s někým skamarádit. Tvor netvor je hodný ňouma a jmenuje se Raf. Nudím se. Dozvídáme se o temném proroctví a katastrofě, kterou Raf způsobí. Nějak to souvisí se smrtí a armagedonem. Narostou mu křídla a rohy. Vida, vypadá jako křeček Antona La Veye. Konečně něco zajímavého. Závěr epický jako od Emmericha a dopadne to celkem špatně, žádný happy end. Výborně. Za tři. (17.02.2015)