Smrti král

"Život nahouby? Hlavu do trouby!" Bohužel, umělecký záměr z toho čouhá jako kost z patologovy aktovky.  Jazykový koutek: Sebevrah německy? Das Buttgereit. Co znamená: "In sechs tagen schuf Gott Himmel und Erde. Am siebten Tag brachte er sich um"? Dablpřeklad: Kdyby si Bůh hodil mašli hned první den, dostal by se do pohody o šest dnů dřív. Měl by klid a nejen on, ale i my všichni. A nasládlým pachem rozkládající se mrtvoly imrvére vábený Buttgereit by nemusel patologům fušovat do řemesla svým časosběrným dokumentem o broučcích hrobařících. Příbalový leták filmu: Jako antisuicidální pilulka při záchvatu "Post coitum anima tristis est" nedoporučováno. Nepředepisovat k užívání těhotným ani single žijícím! Rovněž nevhodné místo četby "Život po životě" (Raymond A. Moody), coby motivace k neskákání z mostu. Pouze potřebujete-li s partnerkou ZABÍT deštivé nedělní odpoledne, tak možná. Dva důvody, proč... Hudba a zeď. Podmanivý Skelett Tanz smyčců po strunách a sugestivně zachycené utrpení mladíka, dohnaného až zběsilému tlučení hlavou o zeď (neobvyklý a šílený způsob sebevraždy, echt hnus). (16.05.2022)

Není to film, spíš videoart, ale umělecky na výrazně vyšší úrovni než Nekromantik. Sedm dní, sedm příběhů ohnilých do morku kostí, tak jako mezi nimi jako spojnici sledujeme postupně ohnívající tělo. Hniloba je tu ovšem od roztomile exploatačního Nekromantika spíše duševní, snažící se až o nečekanou hloubku - zvlášť v pasáži kde dlouhý sled záběrů mostu doprovází vyjmenovávání lidí, kteří na něm ukončili svůj život, či v části která až vizionářsky předznamená současnou dobu masových střeleb natáčených a vysílaných GoPro kamerami, jako snahy o poslední prohlášení před smrtí střelce a pokus o vložení smyslu do jeho marného života. No a mezi těmito vážnými náhledy na depresi pak pobíhají náckové stříhající židům penisy zahradními nůžkami, protože proč ne. Protože Buttgereit pořád touží po tom být magor asi. (07.03.2020)

Pochmúrna záležitosť to áno, zobrazujúca týždeň plný dramatických úmrtí majúce jeden spoločný význam a to uspokojenie kráľa smrti, ktorého vláda nad človekom dosiahla stav nezlúčiteľný s pobytom na zemi, ale pod ňou. V niektorých momentoch dramatické a bezvýchodiskové dielo nesúce typické filmové črty Jörga, ktorý opäť celkom zaujímavo experimentuje s kamerou. Ale aj napriek obsahu filmu som sa miestami pousmial, ako napríklad v utorok (vo filme môj najobľúbenejší deň), v ktorom jedna z postáv prichádza do exkluzívne zariadenej videopožičovne čo sa týka ponuky. Na jej pultoch sa blýskali ťažké klasiky ako napríklad Faster, Pussycat! Kill! Kill!, Videodrome, Godzilla, Breakfast at Tiffany's, Day of the Dead, The Texas Chain Saw Massacre, Citizen Kane, The Howling, An American Werewolf in London, Maniac a nacistka Ilsa, ktorú si zákazník odnáša domov na svoju “párty”. Ale hlavnými DVOMA filmami v požičovni boli režisérov NEKROMANTIK, ktorý sa neslnil len na pulte vo VHS obale, ale aj ako plagát, ktorý mal svoje výsostné postavenie aj na hlavnom platiacom pulte. No a ten druhý zásadný film z regálu (dokonca som ho doma úplne náhodou pozeral dva dni dozadu pred Der Todesking a to bez nejakého, čo i len nepatrného tušenia, že ide o veľkú inšpiráciu k nemu) ……….a je to, nebudem už ďalej napínať, A ZED & TWO NOUGHTS z roku 1985. (19.07.2008)

Jméno Jörg Buttgereit v mém pomyslném žebříčku poskočilo o dalších mnoho příček nahoru. Der Todesking, natočený v období mezi Nekromantiky, zaujal především svou citlivostí, téměř vymizením honby za maximálním hnusem a svým nápadem. V průběhu celého týdne se pomalu, ale nezastavitelně stupňuje depresivnost postupujícího děje a nedělí vyvrcholí takovým způsobem, že to prostě nemůže nechat nikoho chladným. A přes to všechno zůstavá snímek neskutečně jemnou a svým způsobem romantickou a ponurou pohádkou o Králi smrti. K tak přesvědčivému účinku bezpochyby přispívá i jednoduché, ale v podstatě dokonalé hudební podbarvení. Uvažuji i o hodnocení nejvyšším. (20.01.2010)

Zajímavý nápad i kompozici mi osladili opravdu nehrající, nebo přehrávající herci. Víc šklebení neznamená víc emocí, což platí především o scéně poslední. Postavy mi byly velmi nesympatické a tak jsem se nemohla dočkat, až všechny zemřou. Ze souboru se mi tak líbila jen první scénka (s rybou) a minimalistickou scénku s titulky (o mostu), kde nikdo nevystupoval, a tak se nemohlo nic pokazit. Rozhodně se nejedná o drama, nečekejte ani horor - jde jednoduše o experimentální film, který si hraje s formou snad ještě více než s obsahem. (29.07.2014)