Smrti král

Jméno Jörg Buttgereit v mém pomyslném žebříčku poskočilo o dalších mnoho příček nahoru. Der Todesking, natočený v období mezi Nekromantiky, zaujal především svou citlivostí, téměř vymizením honby za maximálním hnusem a svým nápadem. V průběhu celého týdne se pomalu, ale nezastavitelně stupňuje depresivnost postupujícího děje a nedělí vyvrcholí takovým způsobem, že to prostě nemůže nechat nikoho chladným. A přes to všechno zůstavá snímek neskutečně jemnou a svým způsobem romantickou a ponurou pohádkou o Králi smrti. K tak přesvědčivému účinku bezpochyby přispívá i jednoduché, ale v podstatě dokonalé hudební podbarvení. Uvažuji i o hodnocení nejvyšším. (20.01.2010)

Dievčatko namaľuje na papier zvláštnu postavičku a komentuje: "Toto je kráľ smrti. Robí to, že ľudia už nechcú žiť." To je posledný obraz nízkorozpočtovky Der Todesking, po ktorej sa vám možno nebude chcieť žiť. Nie preto že by bola emocionálne deštrukčná. Skôr pre pesimizmus, černotu a zúfalstvo, ktoré z nej sálajú. Jörg Buttgereit sa opäť zaoberá smrťou, s ktorou sa evidentne nevie vysporiadať. Tentoraz to robí prostredníctvom viacerých zdanlivo nesúvisiacich epizódiek, v ktorých perfektne ovláda formálnu stránku filmárčiny, no absolútne nevie viesť hercov. Niektoré pasáže sú nechutné (rozkladajúce sa telo - červy, črevá a tak), niektoré šokujúce (veľmi pôsobivá akože snuff scénka strieľania do náhodných obetí) a iné prekvapia svojou pointou. Prazvláštny exploitation guláš s opäť veľmi dobre použitou hudbou. O nej a jej kombinácii s kamerou to celé je. (04.06.2004)

Jörg Buttgereit u mě v žebříčku skáče nahoru každým dalším filmem, který si od něj pustím. Těchto jeho sedm podob smrti pravda má pár slabých okamžiků, ale hned pondělní v konečném důsledku fakt šílená scéna, v níž se v místnosti točí kamera dokola (bez jediného střihu) a postupně zabírá hlavního hrdinu při různých činnostech, je naprosto grandiózní. Ostatně, kamera a hudba, na tom tenhle film stojí (ale nepadá). Myšlenka, promyšlený scénář, dobře vypilované postavy, v porovnání s Jörgovými předchozími snímky docela obstojné herecké výkony, nápaditost a originalita. Vším tím se Der Tödesking pyšní. . Parádní nápad s nádherným mostem a seznamem jeho obětí. Zajímavé a poněkud netradičně pojaté found footage (v dobách, kdy to ještě vůbec neletělo) s masovou vražedkyní. Pecka. (07.05.2013)

Pochmúrna záležitosť to áno, zobrazujúca týždeň plný dramatických úmrtí majúce jeden spoločný význam a to uspokojenie kráľa smrti, ktorého vláda nad človekom dosiahla stav nezlúčiteľný s pobytom na zemi, ale pod ňou. V niektorých momentoch dramatické a bezvýchodiskové dielo nesúce typické filmové črty Jörga, ktorý opäť celkom zaujímavo experimentuje s kamerou. Ale aj napriek obsahu filmu som sa miestami pousmial, ako napríklad v utorok (vo filme môj najobľúbenejší deň), v ktorom jedna z postáv prichádza do exkluzívne zariadenej videopožičovne čo sa týka ponuky. Na jej pultoch sa blýskali ťažké klasiky ako napríklad Faster, Pussycat! Kill! Kill!, Videodrome, Godzilla, Breakfast at Tiffany's, Day of the Dead, The Texas Chain Saw Massacre, Citizen Kane, The Howling, An American Werewolf in London, Maniac a nacistka Ilsa, ktorú si zákazník odnáša domov na svoju “párty”. Ale hlavnými DVOMA filmami v požičovni boli režisérov NEKROMANTIK, ktorý sa neslnil len na pulte vo VHS obale, ale aj ako plagát, ktorý mal svoje výsostné postavenie aj na hlavnom platiacom pulte. No a ten druhý zásadný film z regálu (dokonca som ho doma úplne náhodou pozeral dva dni dozadu pred Der Todesking a to bez nejakého, čo i len nepatrného tušenia, že ide o veľkú inšpiráciu k nemu) ……….a je to, nebudem už ďalej napínať, A ZED & TWO NOUGHTS z roku 1985. (19.07.2008)

Zajímavý nápad i kompozici mi osladili opravdu nehrající, nebo přehrávající herci. Víc šklebení neznamená víc emocí, což platí především o scéně poslední. Postavy mi byly velmi nesympatické a tak jsem se nemohla dočkat, až všechny zemřou. Ze souboru se mi tak líbila jen první scénka (s rybou) a minimalistickou scénku s titulky (o mostu), kde nikdo nevystupoval, a tak se nemohlo nic pokazit. Rozhodně se nejedná o drama, nečekejte ani horor - jde jednoduše o experimentální film, který si hraje s formou snad ještě více než s obsahem. (29.07.2014)