Režie:
Nuri Bilge CeylanKamera:
Gökhan TiryakiHrají:
Haluk Bilginer, Melisa Sözen, Demet Akbağ, Ayberk Pekcan, Serhat Kılıç, Nejat Isler, Tamer Levent, Nadir Sarıbacak, Mehmet Ali Nuroğlu, Gülsen Özbakan (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Aydin, bývalý herec, vlastní v centrální Anatolii malý hotel, kde žije se svou výrazně mladší ženou Nihal a sestrou Necla, která se právě zotavuje z nedávného rozvodu. Turistická sezóna pomalu končí a okolní krajina se začíná zahalovat do bílých sněhových závojů. Hotel se v tomto období stává úkrytem, ale i místem, ze kterého není úniku a které otevírá staré rány a podněcuje vzájemnou nevraživost jeho obyvatel. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (88)
Je pravda, že pouštět si turecký film, který má přes tři hodiny, chce hodně přemlouvání. Je to jako byste slyšeli o knize, která je dobrá, ale má tisíc stránek. Také se dlouho odhodláváte, než se do ní pustíte. Jakmile se do ní ale pustíte, tak jste v průběhu patřičně spokojeni a užíváte si stránku za stránkou. Zimní spánek totiž začíná velice pěknými záběry na střední Turecko, čímž rozmělní pochyby, aby následně rozjel naprosto lidsky, upřímně a realisticky vyprávět tamní problémy pár postaviček, které Vás prostě musí zajímat. Hlavně tedy proto, že to všechno působí tak přirozeně, jako kdyby se jednalo o Vaše sousedy. A to i přesto, že Turci jsou přeci jen svými zvyky trošku někde jinde. Ale ne zase tak moc, aby nemohli být součástí Evropy. Tudíž se jedná o hodně slušné a zajímavé drama, které když Vás neodradí stopáží, budete jistě náležitě spokojeni. ()
Tři a čtvrt hodiny dlouhá expozice k Historii tureckého divadla. Existenciální krize je pěkná věc, ale neměly by se o ní točit filmy s takhle přemrštěnou stopáží. Nádherná kamera, podmanivá první třetina s filmově strhujícími momenty (kámen v okně automobilu, rozhovor s otcem chlapce, návštěva ímána), kultivovaná filmová řeč, která se ovšem utopí v laciné záplavě slov. Zlatou palmu v Cannes vyhrála přepálená orientální konverzačka...zajímavé je, že tvůrci se během filmu v dialozích hned několikrát vymezují proti fenoménu telenovely, ale používají přesně stejné rozmělnění mluveného slova. Ale kdo ví, možná je to odraz blízkovýchodní mentality. Rozchod Aydina a Nihal, zvláštní film o lidech, kteří nejsou šťastní, i když vlastně všechno mají, a kterému schází naléhavost legendárního snímku Asghara Farhadiho... ()
Moje recenze a pohled: http://scobak.blog.sme.sk/c/367005/nejpsychologictejsi-film-roku-je-196-minutova-zalezitost-a-urcite-neni-pro-kazdeho.html Nejpsychologičtější film roku. ()
Totiž, Tři opice nebo Tenkrát v Anatolii jsou svrchované, uhrančivé majstrštyky. Tady si říkám, komu se to chtěl Ceylan pomstít. Motiv vyplňování plytkého, nadarmého života prázdnou slámou, trapnost i žalostnost nabubřelé a falšované sebedůležitosti vyhmátl a předvádí skvěle, ale jako by zapomněl, že konání a existence postavy smí být ubíjející, samotná podívaná ale ne.... nebo jsem na to byla strašně averzivně nenaladěná, zkusím to třeba po letech a uvidím. *~ ()
Tohle mohl být naprosto úžasný film. Podmanivou atmosférou, naprosto úžasnou kamerou a civilními hereckými výkony na to minimálně měl určitě, navíc když je tu skoro celých 196 minut plně nějak využito. Už jen kvůli tomu by se Zimnímu spánku dalo lehce podlehnout a být z toho nadšený, jenže to bohužel není můj případ. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi, že je to celé blbě vedené. Ceylan se zde snaží kombinovat realistické drama, konverzačku a filozofický traktát, ale vyleze mu z toho takový podivný hybrid, který pořádně není ani jedním. Postavy zde sice mezi sebou vedou sáhodlouhé dialogy plné zajímavých myšlenek a úvah, jenže když se to zároveň pokouší i o ten dramatický příběh, tak mi dojem dost kazí špatně napsaný scénář, díky kterému jsou charakteristiky postav nedůvěryhodné a dialogy mezi postavami neskutečně strojené. Jednou jsem se i pousmál, když Aydlin mluví o tom, že je prostý člověk - kruci, prostý člověk takhle nikdy nemluví. Proto jsem měl problém se do toho všeho nějak dostat a hlavně tomu uvěřit. A navíc to ještě podpořilo to, že mi tu byly skoro všechny postavy buď ukradené a nebo nesympatické, a nejhorší to bylo právě u Aydina, který je tu dokonce hlavní postavou. Od slow cinema filmu bych navíc čekal sice pomalý, ale postupný vývin postav, kdežto tady mi přišlo, že dlouhou dobu nic a pak cca 40 minut před koncem najednou velké změny. Takže celkově - myšlenkami a filmařsky ten film působí naprosto skvěle, ale potřeboval mnohem, mnohem lepší scénář... Tenkrát v Anatolii mi přijde teda povedenější. Lepší 3* ()
Galerie (43)
Photo © Odessa International Film Festival
Zajímavosti (7)
- Ide o film s historicky najdlhšou minutážou, ktorý získal Zlatú palmu. (hanakonochi)
- Oficiálny turecký kandidát na Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2015. (MikaelSVK)
Reklama