バクマン。
Bakuman
Obsahy(1)
Maširó měl strýčka, který kreslil mangu a miloval to tak, že se upracoval k smrti. Nechce dopadnout jako on, kreslení ho sice baví, ale předpokládá, že až vystuduje, tak půjde pracovat do nějaké firmy a tím to hasne. Jenomže když zjistí, že jeho milovaná spolužačka Miho se chce stát hlasovou herečkou a když slíbí Maširóovi, že se vezmou, pokud si oba dva splní sen, vlije mu to žil novou krev a rozhodne se jako jeho strýc stát kreslířem mangy. Dá to dohromady se spolužákem Takagim, který má talent na tvorbu příběhů. Mohou se stát uznávanými tvůrci? Podaří se Miho stát hlasovou herečkou? A co je nejdůležitější, vezmou se Miho a Maširó? (Zíza)
(více)Videa (1)
Recenze (10)
Sato Takeru patří mé oblíbence, i Kamiki Ryunosuke je celkem sympaťák, navíc miluju Bakumaní anime. Takže mě film opravdu hodně zklamal, dokonce jsem se i nudila a byla značně otrávená, že je to tak dlouhé. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale vůbec z toho na mě nedýchla ta energie, náročnost práce, Saiko přeci není takový hlupák aby všude padal, Hattori je skvělý muž a ne tohle, Kawaguchi Tarou má být cool, ach jo... A sice chápu, že vzhledem k délce filmu a ději mangy museli vyškrtat postavy a změnit děj, ale proč takhle... probůh. Navíc by mě docela zajímalo, kam se poděl Ashirogi Muto... ()
Moc pěkné nahlédnutí do světa, kde se kreslí a maluje manga, spousta mravenčí práce, obrovská konkurence, mít jen talent nestačí.. Snímek má příjemnou atmosféru, ze které je cítit, s jakou láskou a obdivem k tomuto japonskému kultu byl přiveden na svět.. Kluci mi padli do oka, Rjúnosuke Kamiki a Takeru Sató byli jako studenti skvělí, no a za to ohromné nasazení a houževnatost jsem jim úspěch ze srdce přála.. ()
Hodně sympatická a energická sonda do neúprosnýho světa začínajících kreslířů mangy/mangaků, fenoménu a jednoho z pilířů japonskýho zábavního průmyslu, se skvěle zvolenou hudbou a hereckou sestavou. Osobně by se mi s tímhle námětem víc líbil formát přímočarý romantický komedie s happyendem(👉🏼👌🏼🧡), ale asi se hodně zohledňovala předloha v manga sérii, kde jde (asi) především o kreslířskou profesi. ()
Mám tenhle příběh moc ráda - anime mě úplně uchvátilo, film je sice slabší v tom, že nemá šanci vše pořádně vyřešit, ale i tak se jedná o velmi zdařilé dílo. Má to pořád ten náboj toho nadšení do tvorby mangy, má to přesně ty aspekty, které v Šónen jumpu frčí: přátelství, usilovnou práci a vítězství. Závěr filmu je tedy takový vlažnější, ale jinak je to nabité emocemi a potem. V podstatě by se to dalo přirovnat ke sportovnímu filmu - ústřední postavy chtějí v něčem zvítězit, a tak se o to setsakrametsky snaží. S hereckými výkony jsem byla velmi spokojená, u Nany Komacu bylo vidět, že má oproti ostatním méně zkušeností, ale ona se stejně vždycky jen vynořila, mile se usmála a zase zmizela. Zbytek mužského osazenstva byl skvělý, nic jiného se od tohoto prvotřídně sestaveného týmu čekat nedalo. Co se mi ovšem také moc líbilo, byl vizuál a efekty, které byly použity. Krásně se to do filmu hodilo a děj posouvalo dál. Prostě prima film o tvorbě úspěšné mangy a přátel. Titulky přeloženy. ()
Příjemné překvapení, jak po dějové, tak i filmařské stránce. Už obsazení, ve kterém figuruje značné množství současného japonského herecké ansámblu dávalo očekávat podívanou, která bude mít daleko od laciného televizní vzhledu. Vizuálně je Bakuman. opravdu čistý, překypuje nápaditostí a daří se mu nenásilně spojovat reálný a manga svět. Napomáhá tomu i zvuk, který se několikrát uchyluje k využívání škrábání per přímo v hudební stopě. Jak už napsala Zíza, ta usilovná práce z toho skoro číší a ve vzduchu jako by se vznášela vůně inkoustu. Na začátku jsem předznamenal, že na obsazení je radost pohledět. Nechci oslavovat herecké výkony, ale je prostě milé vidět tak populární skupinu hvězd v jednom snímku. Napomáhá to získávat k postavám pozitivní vztah ještě dříve, než se s nimi vůbec důkladně seznámíme. Což se brzy ukáže jako důležitá věc, protože jednotliví hrdinové jsou docela plytcí a interakce mezi nimi nepůsobí příliš přirozeně. Příběhově je to jednoduché, bez zbytečných odboček a kudrlinek, až překvapí, že něco tak standardního má dostatek energie utáhnout dvouhodinovou stopáž. Nohy trošku podtrhává romantická (jakoby osudová a motivační) vložka a to hned z několika důvodů. Mezi postavami neprobíhá vůbec žádná chemie, celé se to odehrává v jakémsi snovém oparu, ale hlavně tahle část vůbec nikam nesměřuje. S nepříliš vygradovaným (ale vlastně docela trefným a nečekaným) finále se jedná o dvě nejslabší části snímku. ()
Reklama