Ai no corrida
L'Empire des sens
Korida lásky
In the Realm of the Senses
In the Realm of the Senses
Obsahy(1)
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu.
Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán.
Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou.
Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (84)
Je to jeden z tech filmu, ktere budou bud zatracovany nebo vyzdvihovany. Priklanim se spise k tomu druhemu. Od zacatku je v podstate zrejme, ze film vyusti v nejakem vrazednem obeti. Nicmene vnimala jsem predevsim vytvarnou stranku, ktera mne opravdy zaujala. Staci jen sledovat s jakou peclivosti jsou ve scenach vybirany jednotlive barvy. Polohy tel, etc. Prestoze uz si asi Koridu lasy nikdy nepustim - jak se rika,vseho s mirou - urcite je to pro mne jeden z vyznamnych filmovych zazitku. ()
Sada a jej posadnutosť sexom a všetkou rozkošou, ktorú prináša. V poňatí tochto filmu sú tie detaily na genitálie a rôzne praktiky spôsobujúce bolesť akosi prirodzené. Naozaj je to všetko veľmi umelecké a prepracované dialógy posúvajú film až do psychologickej roviny. Ja kvitujem hlavne posledné scény , ktoré priniesli naozaj aj kúsok gore :) Dĺžka snímku je premrštená ( hlavne na začiatku sa podobné scény stále opakujú), ale tomu neuberá na nadpriemernej kvalite a určite stojí za vzhliadnutie. ()
Vášeň - všeobjímající, spalující, nekompromisní, čistá, i když pro zbytek světa plná zvráceností a absurdit, které jsou tím jediným, co ještě může posunout hranice rozkoše někam, kde ještě nebyly a kam nutně musí směřovat, neustále dál, až k vystřízlivění (Snílci) nebo k fatálnímu konci. Znám jenom dva filmy, ve kterých plamenná vášeň končí uříznutým penisem, přičemž ani v jednom se nejedná o úlet scénáristy, který chce prvoplánovitě šokovat, nýbrž o logické vyústění obsese a nutno říct, že obsese zpracované filmařsky velmi uvěřitelně. Podstata vášně je v Koridě lásky i v Poslední ženě stejná (to prostě nikdo nezmění, penis a vagína tady byly, jsou a budou...), ale v prvně jmenovaném působí přirozeněji a jaksi "čistěji" - copak lze Sado opovrhovat za to, že "mu ho celý den jenom cumlá"? To by mohl snad jenom pokrytec neuvědomující si, že oba dva už jsou na mentální rovině, kde morálka má s cudností co dělat jen velmi okrajově, ten, kdo nechápe, že vším co milenci ztratí (zájem o cokoliv mimo objekt zájmu, základní hygienické či stravovací návyky, sociálně ekonomickou integraci a podobné civilizační vymoženosti) získávají sami sebe na té nejzákladnější rovině, bez příkras a zbytečností - jenom sami SEBE. A to se hned tak někomu nepodaří. Touhle malou Ódou na vášeň jsem chtěl vlastně říct jenom to, že režie i scénář zde fungují vpodstatě bezchybně a vytváří postavy, jenž neobsahují žádná klišé (jen ty nešťastné pudy) a i přes spoustu velmi explicitních erotických scén se jedná vpodstatě o psychologické drama. Crossover "umělecká pornografie" bych v tomto případě zrovna nedoporučoval, jakkoliv to může znít lákavě, ale uvědomte si prosím, co je primární účel pornografie (spravit Bunny rozbitou televizi?) a o co šlo v Koridě lásky - tedy vzhledem k působení na diváka. Další věcí, která z tohoto opusu dělá opus++ je kamera - ne zrovna klidná, ale velmi přesná a citlivá, což ústí v sled obrazů s kompozicemi lahodícími krásychtivým duším. Japonská krása je holt japonská krása, i když erudovaný a objektivní rozbor tohoto fenoménu bych raději nechal povolaným.. ()
Celý film se jen šuká a šuká. Půl jsem ho prospal, a ve zbytku jsem furt čekal, jestli se bude dít i něco jiného, respektive jestli půjde taky o něco jiného, a nejsem si tak docela jistý, jestli jsem se dočkal. O jednu hvězdu víc za záběry ztopořenýho údu, který jinak bývaj v japonských péčkách rozkostkovaný. ()
Úvodné titulky sprevádza upokojujúca, hĺbavá hudba. Jedna zo serving girls nemôže zaspať. V rámci rozprávania príbehov ide samozrejme o novú posilu. Práve o tú má sexuálny záujem jej kolegyňa. Pri jej nezáujme ju berie pozrieť sa na heterosexuálny pár. Film čoskoro púta pozornosť aj tradičnými japonskými stavbami. Režíroval Nagisa Ōshima, ktorý film obrazovo ponúknuť a zaujať divákov zvládol. Hlavnú mužskú úlohu si zahral Tatsuya Fuji, známy ako záporný hrdina zo série Noraneko Rock. Už prvý záber na neho, ako mu s oblečením pomáha jeho žena, je úchvatný a hrá akoby emóciami vyprázdneného muža, ktorého už nič nemôže prekvapiť. No čoskoro tu vidíme bohatý sexuálny život a veľký apetít na oboch stranách. V čase cenzurovaných pinku pred hardcore scénami prekvapí otvorenosť zobrazovania sexuálnych scén. Nielen Fujiho penis, ale za krátku chvíľu, ani nie za 2 minúty od prvého v prvých piatich minútach vidíme aj penis nejakého starca hrajúceho bezdomovca je ďalší v poradí, do toho dokonca deti hádžu sneh. Tým pádom sa dá režisérovo počínanie dá označiť ako búranie noriem za každú cenu. Vplyv to má samozrejme na hlavnú ženskú hrdinku, ale dalo sa to aj inak. Aj keď aj ten vplyv je v neskorších minútach popretý, keďže ide o skúsenú prostitútku, ktorá pracuje už slušne, ako servírka. Pri hádke s kolegyňou, ktorá ju urazí, situáciu upokojí práve hrdina Tatsuyu Fujiho. Ten začne dávať hlavnej ženskej hrdinke Sade Abe dávať hneď sexuálne narážky. Ona na neho reaguje pozitívne, čím zápletka príbehu takouto priamočiarosťou trochu pokrivkáva. Vzhľadom na to, že ide o ženatého muža, tu máme manželský trojuholník a krátku predstavu zabitia jeho ženy britvou. V porovnaní s inými pinku filmami tento tlačí vo svojej formálnosti len na explicitinosť scén a zabúda na ich štylizáciu, ktorá môže vychádzať aj niekedy aj z cenzúry, ako to spravil Hasebe vo svojom pojatí Schichinin no samurai. Kamera je väčšinou statická. Sexuálne scény sú natočené bez náznaku formálnej invencie, väčšinou sa niekoľko sekúnd dáva vyniknúť určitému uhlu zobrazenia a potom je kamera statická z iného uhlu, niekedy ide o scény bližšie, inokedy kamera vytvára dojem vzdialenosti od hercov až pár metrov. Každopádne tým scénam chýba formálna hravosť tak prítomná trebárs u Hasebeho, Wakamatsua či režiséra sexploitation Russa Meyera. Nedostatok formálnej hravosti však vynahrádza tá obsahová, kedy tu máme amour fou, druh lásky tak obsesívny, až je zničujúci, niektorým známy z vlastnej skúsenosti a fanúšikom The Sopranos z epizód tretej série. Bavia tu scény muža a ženy žijúcich svoju zakázanú lásku, ktorú nedokážu schovať ani na verejnosti a robia to, kde to na nich príde. Z podobne ladených filmov tu máme o pár rokov starší japonský Mōjū. ()
Tezko hodnotit tento kontroverzni snimek. Jde se na nej podivat dvema uhly pohledu: fekalni sracka nebo umelecke porno. Ja volim neco mezi a zvedavost je silna zbran, nemyslite? 65% ()
Korida divácké trpělivosti. ()
"Sir, why don't you run away before she gets back? If you stay, she'll end up killing you." Ani vo sne by mi nenapadlo, že pri prechádzaní zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete naďabím na film, ktorý je v podstate regulárnym pornom. A po pozretí filmu som pochopil, čim je taký výnimočný. Táto zvláštne podmanivá dráma o jednom zničujúcom milostnom vzťahu je totiž doslova zjavením, nič podobné som doteraz nevidel. Kto by to čakal, že porno film môže mať takéto umelecké kvality, že môže byť dokonca i inteligentný a mať aj nejaký presah. Dvojica hlavných hrdinov Sada a Kičizo je veľmi sympatická, parádne to medzi nimi iskrí a ich dialógy hýria humorom, takým zvláštnym spôsobom vtipným. Majú však jeden malý problém - nemajú nikdy dosť a akosi sa im tá ich šialená vášeň začína vymykať z rúk. V neposlednom rade aj vďaka krásnemu obrazu a výbornej hudbe je táto snímka silne pohlcujúca. "Shall I clean up the room a bit? There's a strange smell." "We like that smell... Don't we?" ()
Fakt vtipný film. O tomhle v knížce „Větvička sakury“ nic nepsali... 3 a půl gejši. ()
No fuuuj teda tí japonci ....toto muselo riadne divákov v tej dobe zaskočiť i ja som mal ten problém ako keby Paul Verhoveen prišiel na návštevu do Japonska ()
Projekt 100 (1999) ()
Když jsem tento film viděl prvně, dostal mně na kolena. I přes přemíru explicitních sexuálních záběru mi bylo od počátku jasné, že režisér chce vyjádřit něco úplně jiného. Cesta mileneckého páru k sebezničení skrze nekonečné soulože v sobě má zdrcující osudovost a je už od počátku nezvratná. ()
Jako normální porno by to bylo daleko zajímavější ... ()
Myslím, že průkopnický a dalo se na to koukat. 3/5 by bylo málo. Jak byste ale tento film nazvali? Fascinace penisem? Příběh jedné nymfomanky. Pohled do japonského bordelu? Šílenost v sexu... atd. Tolik možných pohledů na věc. To je minimálně nezvyklé... ()
Je to dál než současná japonská pornografie. Více o tématu zde. ()
Prý kontoverzní, skandální, překračující hranice......a čím? Tím, že erotika místy ustupuje regulérnímu pornu? V Japonsku možná. A pak taky u nás. Jinak tento snímek považuji za zbytečně nafouklou bublinu, navíc bublinu nudnou, nezáživnou, zdlouhavou, dokonce jsem to chvílemi zrychleně posunoval, jinak bych se snad ani nedodíval. Navíc ty japonské interiéry, všudypřítomná kimona a gejše kňourající a brnkající na jednu strunu, to všechno mi připadlo strašně nepřirozené až směšné. Zkrátka odlišná kultura, což sice respektuju, ale budu-li chtít příště zhlédnout nějakou tu šukačku, rozhodně se poohlédnu jinam. ()
film se snaží předat určité poselství, jinými slovy: hlubší myšlenku lze vystopovat. bohužel se to zbytečně vleče: jinými slovy - nuda. ()
Zajímavé japonské erotické drama, kde se vše točí kolem sexuální vášně, kterou nelze v tomto případě ukojit. To pak vede k bizardním situacím a k samotnému drastickému závěru. Ve své době to musel být velmi provokativní, skandální a tabuizovaný snímek. ()
Ked si odmyslim porno, dostanem film v ktorom je medzi sialenstvom a spalujucou tuzbou velmi tenka hranica. Navyse zasadeny do prostredia Japonska na zlome tradicneho a moderneho sveta. Vyssiemu hodnoteniu brani najma nuda, ktoru som vacsinu casu pri sledovani zazival.. V kazdom pripade treba vidiet, svojim (zvrhlym) sposobom sa jedna predsa len o nieco unikatne.. ()
Ako čo je moc, to je moc. Podľa skutočnej udalosti??? Normálny človek by nedokázal toto zvládnuť. Presexovať 24 hodín denne a vždy dosiahnuť vrchol. Beriem teda toto dielo skôr ako umenie a nie film. Mať ich apetít.... to už človeku ani nemôže chutiť. Stačilo mi raz pozrieť, druhý krát už ďakujem pekne, neprosím. ()