Powaqqatsi
Powaqqatsi
Režie:
Godfrey ReggioScénář:
Godfrey ReggioHudba:
Philip GlassHrají:
Cheryl Tiegs (a.z.), papež Jan Pavel II. (a.z.), Christie Brinkley (a.z.), Dan Rather (a.z.), David Brinkley (a.z.)VOD (1)
Obsahy(1)
Americký dokumentarista Godfrey Reggio dosáhl světové proslulosti, ačkoli jeho filmografie čítá pouhé čtyři celovečerní filmy. Diváky i odbornou veřejnost si bezvýhradně podmanil svými mimořádně působivými obrazovými básněmi beze slov, provázenými minimalistickou hudbou Philipa Glasse. Reggiovy filmy se totiž nezabývají konkrétními jednotlivostmi. Reggio je komponuje jako zamyšlení nad uspořádáním světa, nad stavem věcí, nad kosmickou existencí naší planety. Nezvyklé názvy jeho dlouhých filmů pocházejí z jazyka indiánského kmene Hopi, kde výraz „qatsi“ znamená život. Složenina Powaqqatsi pak vyjadřuje život na úkor jiných – a film toto vymezení naplňuje. Zachycuje totiž bezpočet tváří nekonečné lidské dřiny, ať již se vyskytuje v jakémkoli koutu světa. Film, který Česká televize uvádí v rámci trilogie i se snímky Koyaanisqatsi a Naqoyqatsi, vznikl v produkci věhlasného režiséra Francise Forda Coppoly. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (67)
Další >hudební básně s obrazy< minimalisty Phillipa Glasse a filmového kouzelníka Godfreye Reggia - tentokráte na téma >nezlomný lidský duch< ... Bída ale i krása a síla lidského bytí ve fatálním koloběhu života na planetě Zemi... Druhá část fenomenálního, vpravdě uměleckého počinu, vyjadřujícího sílu myšlenky ve spojení hudby a obrazu beze slov... - - - P.S. Vedle filmu i další skvělý soundtrack jako samostatné album P.G. ()
Úplne inak zameraný film ako prvý diel Hopi Trilógie. Tam, kde bol predchádzajúci diel plný bezútešnosti a deštrukcie je tento venovaný rôznym kultúram a národom a ich prejavom radosti a každodenných úkonov. Tento diel je omnoho komplexnejší, čo sa týka lokácií, ľudí aj zobrazovaných situácií. Glassová hudba je tentokrát prívetivejšia, radostnejšia a všestranejšia - požičiava si hudobné nástroje a štýly hudby z iných kultúr. Lenže rovnako ako v prípade prvého dielu je tento poetický dokument pre mna jednorázová záležitosť. Mám rád spojenie hudby a obrazu, len tomu chýba akási naliehavosť. Chýba tomu nejaká snaha vypovedať o rôznych národoch, ktoré nám film prezentuje. Pritom sú nám podávané aj s toho nepríjemnejšieho pohľadu. Reggio necháva na divákovi aby vnímal obrázky, ale žiadne indície, ktoré by celok skompletizovali tu nenájdeme. Každý si teda môže film vyložiť po svojom a to je asi vlastne aj zmysel týchto dokumentov. Mne to ale nestačilo. ()
Veľmi váham medzi 4* a 5*, dávam však zatiaľ menej pretože Koyaanisqatsi sa mi páčilo predsa len o niečo viac, nepopieram však, že ak Powaqqatsi uvidím ešte raz vytiahne sa o 1* vyššie. Koyaanisqatsi bolo omnoho pochmúrnejšie, dalo by sa povedať, že do určitej miery pesimistické s veľmi hlbokou myšlienkou, oproti tomu je Powaqqatsi uvoľnenejšie a nie tak ťaživé. Zábery na krásnu krajinu vystriedali rovnako pôsobivé zábery ľudí, takže po obrazovej stránke sú si filmy úplne vyrovnané. Ako už bolo povedané hudba Philipa Glassa je absolútne geniálna, možno pomyselný vrchol tvorby tohoto skladateľa, je omnoho živšia ako v Koyaanisqatsi (okolo ktorej sa objavuje aj mnoho výhrad, síce nechápem prečo), takže hudobne prvý film jednoznačne prekonáva. ()
Strašná nuda. Celkový nápad vytvoriť film týmto štýlom je vynikajúci a ocenil som ho v prvom snímku, Koyaanisqatsi. Druhý diel trilógie ma však nenadchol, dokonca mi zobral chuť vrhnúť sa na diel tretí. Nechať diváka ohromiť krásnymi, či dojemnými scénami, vynechať naráciu (aby si divák vytvoril vlastný názor) a všetky dojmy znásobiť hudbou, to je koncept, ktorého sa režisér drží. Celá tá menšinová a "treťosvetová" tematika ma žiaľ nezaujala, a tak mi neostávalo nič iné ako si užívať génia Glassa. ()
Druhá časť Reggiovej trilógie sa celkovým spracovaním vyrovnalo Koyaanisqatsi . Aj keď prvý diel mal tajomnejšiu hudbu , vážnejší tón a poetikou to bol akoby nejaký ,,Requiem za svet,, , páčil sa mi o malinko viac. Powaqqatsi má zasa o stupienok lepšiu hudbu a obrázky spolu s muzikou Glassa. Ak máte radi určitú originalitu je práve tento dokument vhodným receptom na relax. ()
Galerie (64)
Photo © Santa Fe Institute for Regional Education
Zajímavosti (8)
- Střih měl na starosti český nezávislý filmař v exilu Miroslav Janek, jehož služby režisérovi doporučil Jankův přítel, krajan a filmový kolega Alexander Hackenschmied. (sakuL_)
- Hudba k filmu byla Philipem Glassem připravována “za pochodu“ během natáčení a vycházela z mnoha kultur. (džanik)
- Ač se to běžnému divákovi a posluchači nezdá, ústřední "hymna" je napsána v poměrně neobvyklém taktu - první provedení v 10/8 taktu (3+3+2+2), druhé v 12/8 (3+2+3+2+2) a třetí v 13/8 taktu (3+3+3+2+2). Závěrečná píseň je opět v 10/8 taktu. (L_O_U_S)
Související novinky
41. MFF Ekofilm 3. - 5. 12. 2015
41. ročník Mezinárodního festivalu filmů o životním prostředí se poprvé koná v Brně a nabídne i novou ambiciózní dramaturgii. Kromě významných zahraničních a domácích hostů představí i velmi kvalitní… (více)
Reklama