Le Chasseur de chez Maxim's
Maxim's Porter
Vrátnik od Maxima
Režie:
Claude VitalKamera:
Maurice FellousHudba:
Paul MisrakiHrají:
Michel Galabru, Jean Lefebvre, Daniel Ceccaldi, Marie-Hélène Breillat, Claude Gensac, Francis Perrin, Sabine Azéma, Gérard Jugnot, Robert Dalban (více)Obsahy(1)
Julien žije na zámku se svou manželkou urozeného původu Germaine, které už dvacet let tvrdí, že pracuje v průmyslu – má konzervárnu, která se proslavila svým výtečným hráškem. Ve skutečnosti pracuje jako vrátný v luxusní restauraci U Maxima, kde má takříkajíc pod palcem chod slavného podniku a osobně zná všechny význačné hosty. Na průmyslníka přišel proto, že skutečný majitel konzervárny se náhodou jmenuje stejně jako on – Mercier… Germaine, která tráví hodně času s kanovníkem, majícím sklon příliš holdovat alkoholickým nápojům, oznamuje manželovi, že přijede syn jejího bratra Octave, který právě dostudoval a Julien ho má vzít k sobě do továrny. Julien se samozřejmě zděsí, a když mladík skutečně přijede, řekne mu pravdu. Tak Octave poznává chod proslulého podniku i služby, které Julien prokazuje význačným návštěvníkům, když jim dohazuje půvabné společnice, za což ovšem inkasuje nemalé sumy peněz. Poznává i Julienovu milenku Totoche, která by se ráda stala vdanou paní. Octave je nicméně v rozpacích: co teď bude dělat? V téže době se z pobytu v Anglii vrací i Julienova dcera Genevieve, která nadšeně oznamuje, že se s někým seznámila: je to Francouz a šlechtic! Zdá se, že dívka je do zatím neznámého muže poblázněná. Germaine se v novinách dočte, že Mercierovy konzervárny významně zvýšily obrat, a tlačí na Juliena, aby koupil nový pozemek. Ten se tedy musí postarat o značnou sumu peněz, kterou chce získat tím, že Totoche na celý víkend prodá velvyslanci, který po ní doslova šílí. Milá Totoche si ale mezitím vybrala jiného nápadníka, zchudlého markýze du Vélina, který se poohlíží po bohaté nevěstě, protože právě zesnulý strýc mu nenechal žádné dědictví a on je prakticky na mizině, což ovšem pečlivě skrývá. Totoche du Vélina svádí a on jí ve slabé chvilce přislíbí manželství, vzápětí ale žádá Juliena, aby jí vzkázal, že to nemyslel vážně. Za to Julien od markýze zinkasuje sumu potřebnou na koupi pozemku, protože zklamanému velvyslanci musel peníze vrátit. Julien, kterému vše pomalu přerůstá přes hlavu, se rozhoduje odejít na odpočinek a oznamuje, že svou továrnu prodá. Octavovi sdělí, že by měl nastoupit na jeho místo, s čímž mladík zprvu nesouhlasí. Na zámku se koná slavnost, na níž má Genevieve představit rodičům svého vyvoleného. Jaké je Julienovo zděšení, když v něm pozná markýze, který si ho samozřejmě pamatuje z restaurace. Namluví mu, že na zámku jen obsluhuje. Netrvá ale dlouho a vyděsí se i markýz, když se na slavnosti objeví vyparáděná Totoche, doprovázená další „dámou“ od Maxima. Oba muži prchají před odhalením a nakonec se sejdou schovaní ve stejné skříni, jejíž podlaha se ale pod jejich tíhou proboří. Markýz vypíše Totoche jako odškodné šek na 250 000 franků – který je ovšem nekrytý – a dívka nadšeně odjíždí... (TV Prima)
(více)Recenze (56)
Přiznávám, že mi to nepřišlo vůbec vtipné. Pro mě situační komedie, jejíž pointy nejsou k smíchu a co víc ani zábavné, nebo úsměvné (navíc většina humoru vychází z pružné morálky hlavní postavy a víc nic). Situační komedie bez humoru. Navíc s neustále se opakujícími nápady, takže máte ve výsledku pocit, že je to celé hrozně zdlouhavé (tak třikrát předpokládáte, že to je konec a není). Jsou o dost lepší francouzské komedie z dané doby. 50% ()
Svižná nestárnoucí komedie z prostředí luxusního pařížského baru, ve které o komické situace není nouze, jak jsme konečně u francouzských komedií zvyklí. Má kromě atraktivního prostředí, příjemné hudby a výpravných kostýmů i v podobných snímcích ostřílené herce. Příběh stavící na prozrazení dvojího života hlavního hrdiny, kterého skvěle zahrál Michel Galabru není sice originální, ale je vtipný, pohodový a zábavný. Komu by se nelíbilo, kdyby ho v restauraci, kam chodí denně obědvat, přivítal a postaral se o něj stejně vlídný a přátelský vrátný. Jen ze spropitného by si dneska zámek už sotva pořídil. ()
Nijak zajímavá, spíše průměrnější francouzská komedie, na jedno zhlédnutí, která neurazí, ani nenadchne, jen se na ní prostě dobře kouká. Prostě obyčejná, velice sympaticky natočená a zahraná situační komedie plná omylů, záměn, nedorozumění a nečekaných odhalení. Navíc s šarmantní Claude Gensac, nevyužitým Jeanem Lefebvrem a excelentním Michelem Galabru (v geniálním dabingu tradičního Soběslava Sejka) v hlavní úloze. Tady se všechno točí kolem něj a on dokazuje, že film podobných kvalit (a komedii obzvlášť) prostě s velikým přehledem utáhne a pro mě byla radost to sledovat. Být tam místo něj kdokoliv jiný (kromě Funése, který tady s těmi četníkovskými herci nějak chyběl), pravděpodobně by to vůbec nefungovalo. A když už se na to nejspíš už nikdy nepodívám, po Četnících a rozhovoru jsem se s úžasným Michelem Galabru nemohl rozloučit příjemněji. A ta čtvrtá hvězdička je mimochodem jenom za něj, bez něj by to bylo o jednu méně. Odpočívejte v pokoji, mistře - a pozdravujte Lousie de Funése. Snad už jste se po tolika letech konečně zase potkali, chlapci. ()
"Drahý Juliene, je obdivuhodné, jak jste mi dokázal dvacet let lhát" ."Hm, dost jsem se kvůli tomu trápil". "Rozkošné, ovšem jedno Vám zazlívám, koupil jste stejný náramek své milence, jako mně"! Kouzelná oddychovka z Francie 70 let. Skvělí Galabru, Gensac, Lefebvre a další. S fantastickým dabingem Sejk, Fialová, Brabec, Maciuchová......."Zbláznils ses doporučit slečnu Lulu kardiakovi"? V hampejzu u Maxima, to byl sladký život :) ()
V úvodu konverzačně vybroušená záležitost s inteligentní, vkusnou a nápaditou komikou po boku, nicméně v závěru je notně zašmodrchaná zápletka rozpletena (nebo spíš násilně rozškubána - jako když se vám nedaří rozvázat tkaničku) poněkud nedomyšleným "hurá" stylem, který maličko degraduje všechny scénky, které takovému po všech stránkách zbrklému závěru předcházely. P.S.: Nepochopila jsem, z jakého důvodu byla do filmu angažována čtyřnohá nejlepší přítelkyně člověka, když si nikdo nedal práci s jejím aktivním zapojením do děje. Sice svědomitě plnila svou úlohu a snaživě pobíhala po place, ale nikdy nikoho NEVÍTALA, bylo jí naprosto jedno, kdo z její lidské "smečky" odchází a kdo se navrací. Nebyla to její chyba, ale kdo někdy vlastnil psa jakožto rodinného přítele, musí si nutně jejího nepřirozeně lhostejného chování povšimnout. ()
Reklama