poster

Žít a užít

  • Francie

    Vivre pour vivre

  • Itálie

    Vivere per vivere

  • Československo

    Žiť a užiť

  • USA

    Live for Life

Drama

Francie / Itálie, 1967, 130 min

Režie:

Claude Lelouch

Scénář:

Claude Lelouch

Kamera:

Patrice Pouget

Hudba:

Francis Lai

Producenti:

Georges Dancigers
(další profese)
  • borsalino
    ****

    Klasický nezaměnitelný rukopis Clauda Leloucha, který u mě vyvolával stálé protipóly - mládí a stáří, radost a smutek, klidný americký život a válka ve Vietnamu, věrnost a nevěra, bolest a cit... Je to zvláštní film, vyžadující čas pro zpracování všech dojmů a emocí. Příjemné propojení Girardotové, které to velmi slušelo, a Montanda.(28.5.2011)

  • vesper001
    ****

    No… není to nejlepší Lelouch, ani nejlepší Montand. Oba jsou takové špičky a navíc mí oblíbenci, proto jsem přísná. Ovšem Girardotové to tu sluší jako nikdy, její nevšední půvab strčí hluboko do kapsy sweet Candy. Co mi překáželo, byly dokumentární pasáže, navíc na mě byly moc násilné. Nejvíc se mě dotkl ten svázaný nosorožec. Tak nějak na mě totiž působila i postava osamělé a bezmocné Catherine. Jak mohl dát Robert přednost prostoduché americké barbíně před francouzským šmrncem, by mi asi nejlíp vysvětlil nějaký pán s akutní druhou mízou. Ještě štěstí, že se mu mozek vrátil z kalhot zpět na své místo a dřív než pozdě mu došlo, že z modelíny sochu neuděláš. (titulky zde)(22.1.2018)

  • Pink.Panther
    *****

    Lelouchova nezaměnitelná filmová poetika, Laiovy lyrické elektrifikové klavíry, kombinované dominantními vyhrávkami klasického křídla jsou poznávacími znaky obou spolupracujících autorů. Děj samotný je celkem banální příběh o nevěře, je ovšem dokonale filmařsky orámován a to i experimentálními prvky v podobě kombinace hraných částí filmu s dokumentárními a polodokumentárními sekvencemi nebo až kompulzivním žonglováním opravdu skvělé kamery._____Někdo by mohl vnímat vložené útržky dokumentů z vietnamské války či nacistické demonstrace za příliš provokativní srovnání se situací hlavních hrdinů a jako bagatelizaci jejich příběhu. No ano. Předpokládám, že právě to byl i skutečný umělecký záměr Claude Leloucha – malé životní události ukázat jako nepodstatné._____Annie Girardot prohlásila, že teprve filmem Vivre pour vivre skutečně začala její kariéra. Něco na tom asi bude – ocenění Zlatými glóby jako nejlepší film, tatáž nominace na Oskary, festivalové ocenění pro Annie jako nejlepší herečku. A závěrečná sekvence? Jak z filmového slabikáře. Ano tohle je Film! 👍 Produkce: Les Films Ariane(22.6.2020)

  • Willy Kufalt
    *****

    Já si spočátku myslel, že to bude takový obyčejný, dlouhý film ze života o mezilidských vztazích. A taky že jo! Ale zpracován je tak neobyčejně nádherným způsobem, až si skutečně připadáte, jakoby jste sledovali natočený prostý, civilní ŽIVOT a i po víc dvou hodinách si přejete, aby neskončil. Ten český překlad názvu je vlastně výstižný, protože herci své postavy přímo žijí a vy coby divák si u toho začnete užívat jedinečnou atmosféru snad každé scény. Claude Lelouch měl opět štěstí při výběru herců do hlavních rolích: Montand i Girardotová mají nejen své osobnostní kouzlo a charisma, ale i úžasnou schopnost vyjádřit tolik emocí pouhými pohledy, což pan režisér využil při některých dlouhých mlčenlivých scénách nebo neotřelých flashbacích v podobě dokumentárních sestřihů. V doprovodu dechberoucí Laiovy hudby nechává Lelouch po každém menším či větším zvratu prostor pro zvýraznění i rozdýchávání všech emocí... a že byly tentokrát opět silné. Ze zdejšího rozehrání prakticky dost tuctového milostného trojuhelníku vyžarovalo nakonec tolik lásky, smutku, napětí, zklamání i dojetí, jako v málokterém jiném romantickém filmu. A ještě navrch v další vrstvě jsem dostal ve vzácném žánrovém propojení stejně tak silnou dokumentární výpověď o válce ve Vietnamu. Scény z natáčení dokumentárních reportáží z Afriky a Vietnamu tak posouvají Lelouchův film na ještě zajímavější úroveň. Ač si pan režisér nakonec toho „zlatého panáka“ z USA podruhé už nedonesl, za sebe musím říct, že tento film mě oslovil jako celek o něco víc, než Oscarem ověnčený Muž a žena (1966). Řekl bych, že tematickým navázáním s novým rozměrem započal Lelouch svou tradici žánrových filmů s několikavrstvými příběhy právě zde. 90%(28.11.2020)

  • dopitak
    *****

    Nejdokonalejší zpracování látky "nevěra v přímém přenosu", jaké kdy film nabídl. V těch zásadních pasážích se obejdeme beze slov, pouze s doprovodem hudby. V tu chvíli vypráví gesta, pohledy, a také střih. Asi nejlepší záběr z celého filmu je v momentě, kdy Robert přichází do pokoje za Candice, jež ho přepadla v Amsterdamu - za dveřmi jí obejme, kamera jede po stěně pokoje až k oknu, kde už oba dva v zuřivé hádce divoce gestikulují, kamera se vrací a Robert stále Candice objímá. A teď si můžete myslet, že jsme viděli jen jeho pocity, anebo se to skutečně stalo. Každopádně momenty vedoucí k prozrazení jsou lidsky velmi tvrdé, rychlý střih dokumentuje pocity všech tří postav. Dokument ve filmu i dokumentární forma rozhovoru s již uvědoměnou Catherine ozvláštňují vypravěčský postup. Záběry z Afriky a z Vietnamu jsou natočeny záměrně jako náhled do Robertovy práce. Schválně si ale všimněte, jaká zrůdnost je pouhé pronásledování na smrt vyděšených zvířat v jejich domovině. Přišlo mi, že s koncem si Claude Lelouch trochu neuměl poradit, romantiky asi potěší, realisté neuvěří. Ve filmu se tvrdí, že Montandovi je 40 a Bergen 22, ve skutečnosti jim bylo 46 a 21 (a Annie 36). Píšu to proto, že Montand tu vypadá dost sešle. K výbornému dabingu (Adamíra, Kačírková, Drbohlavová) ještě poznamenám, že zaujala i služka Jana Walterová kousající jablko.(27.1.2018)

  • - Annie Girardot (Catherine Colomb) prohlásila, že teprve filmem Žít a užít skutečně začala její kariéra. (Zdroj: A. Girardot: Horká krev, str. 87). (vesper001)

  • - Z Annie Girardot (Catherine Colomb) a režiséra Clauda Lelouche se během natáčení na čas stali partneři. (Zdroj: A. Girardot: Horká krev, str. 86). (vesper001)