Příběh Marie

Pribeh Marie je vyborny ve sve urputnosti, ve vyvazovani detailu, ale predevsim v tom, co na takhle klasicky vypadajici story dokaze odvypravet. Kolikrat jsme uz videli nekoho, kdo tvrde bojuje s handicapem sveho sverence. Tady ale k jeho prekonani nedojde zazrakem, ale poctivou a tvrdou praci a trpelivosti. Tim, jak je prekonavana izolace hluchoslepe divky a jejiho okoli se zaroven otevira pro Amerise moznost ukazovat, co je vlastne rec, co je clovek a hloubeji se ptat po rodicovske roli a nakonec i transcendentnu a schopnosti se vyrovnavat se smrti. V nekterych momentech neni Pribeh Marie az tak prekvapivy, jak by mohl byt, ale na druhou stranu nekresli zadne cernobile charaktery, jak by jiste udelal Hollwood. I diky tomu jsou zaverecne emoce tak silne... (12.12.2014)

Zázrak, který se odehrál ve Francii na konci 19. století, vzkřísil režisér Jean-Pierre Améris ve svém filmu Příběh Marie, jenž právě přichází do českých kin, ověnčený festivalovou cenou z Locarna. Média příběh Marie Heurtinové srovnávají s osudem rovněž hluché a nevidomé americké spisovatelky Helen Kellerové, jež přesto vystudovala univerzitu, v Braillově písmu napsala několik knih a získala prezidentské vyznamenání.Na rozdíl od mezinárodní proslulosti Kellerové však „případ Heurtinová“ nebyl příliš známý ani ve Francii. Dívka, která od narození neměla zrak a sluch, dospěla bez schopnosti komunikovat s okolím. Otec ji však vzdor pochybám lékařů svěřil jeptiškám, které se staraly o postižené mladé ženy. (17.06.2020)

Temný uzavřený syrový svět Marie, který se pomalu, těžce, proměňuje v život plný doteků, vjemů, otevřenosti a touhy poznávat jej naplno dál. Se všemi jeho krásami a těžkostmi, nadějí, vírou i smrtí. S pomocí vytrvalé a odhodlané sestry Marguerite, jež snad jako jediná v Marii vidí duši, které je možno pomoci a také svou životní cestu, se Marie stává z nezvladatelného divokého dítěte, neschopného života ve společnosti, velmi vyrovnanou, odhodlanou a obdivuhodnou dívkou, jež posouvá pohledy ostatního světa na životy hluchých a nevidomých. Film, který nevydírá a přitom jsem kolikrát musela odvracet pohled před tolika pocity, které z něj ke mně přicházely. (10.06.2016)

Já tu nechci být za ignoranta, tak to do odpadu nepošlu, ale do kolen mě to teda neposlalo ani náhodou, víc jak dvě * nedám. Když pominu, že to na mě to působilo trochu jako antikoncepce, tak mi mnohé není jasné. Jak Marie dokázala pochopit to, že to, co sice nevidí, ale drží a cítí, je mrkev, jabko, že se to dá jíst, to bych pochopil, ale jak dokáže pochopit pojmy nehmotné, vyjádřené činy, gesty?? Přídavná jména, slovesa, činnosti?? Jak přišla na to, že mrtvá sestra je porouchaná?? To vše tady bylo nějak pominuto, to učení znakové řeči bylo dosti letecké. (05.08.2017)

"Ako sa dorozumieť cez hradbu tmy a ticha?"     Veľmi silný príbeh, navyše aj výborne nakrútený. Pri stvárňovaní takéhoto námetu sa môže veľmi ľahko stať, že z toho vznikne patetický gýč. To ale vôbec nie je tento prípad. Film je veľmi ľudský, uveriteľne civilný, divák až zabudne, že sleduje hercov a nie skutočných ľudí. (06.01.2022)