Zkáza krásou

Tak prakticky nic nového jsem se o fenoménu Lída Baarová nedozvěděl. To, že byla opravdu půvabná a talentovaná jak herecky tak i jazykově, jsem věděl. To, že na stará kolena chlastala jak duha, jsem věděl taky. Ale na druhou stranu jsem zase viděl dosud nepromítané záběry z německých (hlavně úchvatná Barkarola) a italských filmů. A především mě dostaly záběry z Lucerny, kde probíhal filmový ples. No prostě nádhera, vidět všechny ty dnes skoro zapomenuté herce po kupě. Během některých výpovědí LB se začalo řehtat celé kino, protože patos s jakým bývalá megahvězda vykládala svůj život, jako by právě odehrávala jednu ze svých rolí, měl někdy opačný efekt. Trhá mi to srdce, ale dám jen za tři - přece jenom, je to reclovaná práce paní Třeštíkové, které si jinak velmi vážím. (10.01.2016)

Viděla jsem to trošku po sezóně - přesto nejzajímavější bylo slyšet, jak LB mluvila o Hitlerovi jako o něžném chlápkovi, kterému se líbilo Panenství. Jinak  Helena Třeštíková tomu překvapivě nedodala nic navíc, ani se na nic pořádného nezeptala; jen za ní prostě jela a stihla ji ještě naživu. LB z toho celého posezení vyšla jako chladná, egoistická a sobecká kráva, což nejspíš asi i byla. (01.06.2023)

Letošní rok bude asi rokem Lídy Baarové, jak to tak vypadá. S tím rozdílem, že Renčův film mě ani trochu neláká a nepůjdu na něj, nemá to podle mě s LB nic společného. Jakmile jsem však zahlédla v televizi upoutávku na nový film od Třeštíkové, neváhala jsem ani minutu. Kinosály jsou vyprodané na dlouho dopředu a není se čemu divit. Není to však vůbec pěkná podívaná, musela jsem se hodně držet, abych občas nebrečela nahlas. Je totiž strašně dojemné vidět nešťastnou, osamocenou ženu, která nemá nic, než jen vzpomínky, a i kdyby nechtěla, pořád jí někdo připomíná ty nejsmutnější. Považuji se za poměrně informovanou o životě téhle noblesní a překrásné ženy, a proto jsem se v dokumentu orientovala. I mě však překvapila spousta záběrů, o jejichž existenci jsem dosud neměla ani tušení. Řada z nich mě velmi pobavila, ostatně, uvidíte sami. Příkladem budiž lak na nehty a krém na boty. Velmi zajímavé jsou kamerové zkoušky, na nich je opravdu vidět, jak byla Baarová přirozená a kamera ji milovala. Škoda je, že Třeštíková Baarovou točila, když na tom už byla s psychikou hodně špatně. Nenazvala bych to poruchou osobnosti, jako nějaký uživatel tady, ale spíš pokusem o útěk (pomocí alkoholu) od myšlenek a vzpomínek, které ji pak ve stáří pronásledovaly. Navíc nebyla nejmladší, ve stáří už se s tím i těžko bojuje. Kolem sedmdesátky to jistě byl ještě trochu jiný člověk, který ještě třeba měl sílu se smát. Obdivuju ji. Za to, co všechno zvládla, čím si prošla, že to nevzdala. Její touhou bylo hrát a k tomu měla nejen krásu, ale i talent a to, že to o sobě sama tvrdí, vůbec není na škodu. Člověk si přece musí věřit. K její osobě jsem se vyjádřila už ve svých oblíbených herečkách a ke knihám o jejím životě zase na databázi knih. Moc doporučuji Tři životy Lídy Baarové od Ondřeje Suchého. Proč jsem dokumentu nedala plný počet je z důvodu, že v něm je pár chyb, to by se nemělo stát. Odkdy Rolf Wanka vypadá jako Jan Kopecký ? (12.01.2016)

Lída Baarová byla jistě velmi talentovaná a krásná herečka. To samozřejmě nelze popřít. Ale tenhle dokument Heleny Třeštíkové ji už bohužel ukazuje jako vypitou trosku, která odpaluje jednu cigaretu za druhou. Dokonce si jednu zapálí v zápalu boje s vlastnímu vzpomínka filtrem napřed a pak ještě k tomu pidíví, že jí v popelníku cosi hoří. Nechci říct, že by Lída Baarová byla na sklonku života zatrpklá stará dáma, ale tady je jasně vidět, že už žila jen z vlastních vzpomínek na svět reflektorů a kamer. Celý rozhovor (monolog, paní Třešítková zasáhne do hovoru asi jen 3x) byl naprosto prázdný. O rozporuplném životě prvorepobklikové hvězdy se nedozvíme téměř nic, jen to filmové pozlátko, ze kterého nevystoupí. Přitom by její život vydal na několik románů. Ještě, že paní Třeštíková proložila dokument dobovými záběry a záběry z filmů, kde Lída Baarová hrála. Ty byly z celého dokumentu to nejzajímavější. Lepší je si Lídu Baarovou zachovat v paměti jako mladou, krásnou herečku plnou života a energie, než jako tuto v dokumentu vystupující osobu potácející se mezi snem (vzpomínkami) a realitou. Nemůžu se pořád zbavit dojmu, že tohle bylo Lídou Baarovou velkolepě nachystané divadelní představení, kde si ještě mohla užívat kamer a zájmu filmařů. To jí jisto jistě ohromně polichotilo a proto svou přichystanou roli dohrála až do konce. Žádná upřímnost, jen role. Baarová hrála Baarovou až do konce. Před shlédnutím tohoto dokumentu doporučuju si něco o životě Lídy Baarové něco přečíst a je úplně jedno, jestli to bude autorizované nebo ne. Jediná upřímná věta, která zde zazněla, řekla ji sama Lída Baarová, je: "Milujeme to, co ztrácíme." Smutný dokument. (08.09.2016)

Je to zvláštní, sice je to dokument jedné mluvící hlavy, ale Baarová na sebe prozrazuje určitě mnohem více, než by chtěla. Nedokáže usměrnit své nabubřelé ego, a tak se v pravidelných intervalech chválí, jak byla krásná, talentovaná, jazykově nadaná a skvěle hrála. Sama pro sebe si už za ta léta vytvořila historku, které nepochybně věří, historku o tom, že nevnímala, co její milenec Goebbles říká. Ona jí věří natolik, že není nutné, aby jí věřil ještě kdokoliv jiný. Baarová na sebe také prozradila, že se jako správná kariérista neváhala kdykoliv vyspat s kýmkoliv. Zajímavé, pokaždé tomu říká láska. Musím však také konstatovat, že je velice překvapivé, jak si Baarová tolik let mimo české prostředí udržela naprosto perfektní češtinu, kterou až na jedno jediné drobné škobrtnutí u sněhu, který byl „šmucik," ovládá lépe než většina současných českých herců a hereček. Třeštíkové se podařil dokonalý portrét ženy, který byla dříve veselá v rozkroku a na sklonku života smutná po celém těle. (27.06.2019)