Mallory

Třeštíková si zásadne vyberá typy na okraji spoločnosti a má tým pádom formou časozberného dokumentu z čoho vyberať, respektíve takéto postavy nemajú v živote núdzu o prekvapivé zvraty. Mallory má už toho čosi za sebou a podarí sa jej byť aj zrejme neplánovane sebaironickou, keď na inzerát, hľadajúci mladé čašníčky odpovie, že vyzerá v štyridsiatke mladistvo, pričom vyzerá o desať rokov staršie. Inak životom sa dokáže pretĺkať obstojne a tým vyvoláva aspoň u mňa väčšie sympatie, ako povalač René. No ono ženy toho proste znesú viac ako muži a ak ešte nemajú napríklad dieťa vo vlastnej opatere, tak je skutočne o čo bojovať. (27.02.2017)

Mallory pro mě nebyl dokument, který by se mi líbil od první minuty. Naopak...na začátku jsem se díval na třicetiletou ženu, která mlela o velké životní změně. Nebyla mi sympatická. Narkomanka, která nejspíš stejně jako Katka nenajde sílu změnit svůj život. Posun v čase o sedm let mě už ani nevyděsil. Mallory přebývá v odstaveném autě, nemá na ubytovnu... ale prvním překvapením je, že pracuje jako číšnice. Poslouchám ji a postupně si uvědomuju, že se jedná o inteligentní ženu, která má neuvěřitelnou vnitřní sílu a specifický humor. A která bohužel na začátku svého života udělala tu velkou chybu, že propadla heroinu. Od tohoto okamžiku ji začínám fandit. Sleduju všechny její životní ztráty, které jsou málokdy kompenzovány něčím pozitivním. Několikrát se dokonce zasměju, ale v případech jejího boje na úřadech to snad ani k smíchu není. Úřední šiml se řechtá a Mallory je pořád bezdomovkyně. Nakonec se na ní usmívá štěstí (které tedy není v podobě vánoční loterie o byty), nachází práci, podnájem. A dokonce začíná studovat... Helena Třeštíková dokumentuje cestu ze dna a nezbývá než doufat, že ta bude pokračovat dál... (30.07.2015)

Třeštíková je tak trochu jako Stephen King - dělá pořád ty stejné věci a dělá je pořád stejně dobře. Dokument o jednom lidském osudu odvíjejícím se v průběhu let je tedy opět kvalitní a stojí za zhlédnutí. Já jsem ho už ale sledovala s větším odstupem než třeba Katku, a tak na mě například vykonstruovaný protipól štědré české celebrity, které by se pro nás plébs rozdaly, versus neschopné baby na úřadech, působil směšně naivně a černobíle. Stejně tak i Malloryno tričko s Karlem, známým to zastáncem všech bývalých narkomanů a sociálně slabých. Ono totiž nejen v kvantové fyzice platí, že pozorovatel ovlivňuje pozorovaného a já si začínám myslet, že je nejvyšší čas na dokument mapující vliv Třeštíkové na život jejích pozorovaných objektů zájmu. (08.07.2015)

Velmi solidní vhled do života ženy, která se nevzdala a věřila, že jednou otočí svůj příběh směrem nahoru. Mallory si nedělá iluze, a ví, že bývalé feťačce s kriminální minulostí nebude svět ležet u nohou. Její představy o štěstí jsou přiměřené její situaci. Nezávidí těm, kdo spokojeně vedle za plotem hrají tenis a nemusí řešit základní existenční otázky. Hledá práci a i při bydlení v autě není na jejím vzhledu a oblečení patrné, že spadá do kategorie občanů bez stálé adresy. Její víra, že bude líp je sympaticky neotřesitelná. Třeštíková si zachovala sympatický osud, Mallory nijak nelichotí. Jen kritika úředníků je lehce prvoplánová. (23.07.2015)

Sledujeme osud Mallory až v druhej fáze života, tej lepšej a hlavne čistej. Nie je to žiadny med lízať, bývanie v starom vraku a neuveriteľné opakovanie vlastných starých chýb jej bráni sa posúvať ďalej. Tiež neviem, či jej pomôže akurát mastička proti depresii z čarodejníckeho obchodu. Vlastná snaha je to, čo sa počíta, a pomohla dokonca až po ten slastný pocit držať v ruke svoje prvé kľúče od bytu. Nie je to žiadna zásluha úradov, ktoré urobili maximálne to, čo museli, a už vôbec nie zásluha starostu s príznačným menom Zoufalík. Koniec je optimistický, keď všetko vyzerá tak, že Mallory sa možno cez štúdium má šancu dostať z prostredia smradľavých barov a nájde sa v prostredí bezdomovcov z opačnej strany, ked napríklad rozdáva pre nich polievku alebo sa stará o ich zdravie. Helena Třeštíkova s ďalším dokumentom z okraja spoločnosti nesklamala. Na konci chýbalo už len stretnutie s Bartoškom, ktorý je tu v pozícii neviditeľného anjela milosrdenstva. –––– A ještě bych podotknul, bude vánoční losování bytů. Je to trošku jiná forma poskytování bytů, která opravdu spočívá ve štěstí. –––– A když maminka třeba bude stará a bude chudá, nebude mít penízky, tak já ji půjčím a koupím jí Ferrari. (14.12.2016)