Krutý a výjimečný

Konečně, konečně, konečně po předvádění pekla pohádkovými způsoby se spoustou čertíků v maškarádách nebo šílených hororových obrazů, se někdo přiblížil ke skutečnému principu duševního utrpení jako opravdového pekla a ještě ke všemu s vědomím, že to nikdy neskončí;-) K dokonalosti ještě chybí, ale je to velmi zdařilý počin. (20.01.2015)

Možné spoilery. Tak nějak mi film přišel od začátku průhledný, a jak tu někdo píše, že bylo náročné jej sledovat... nevím, podle mne po čtvrt hodině nebylo o co hrát. Dobře, jsou zde zachyceny stavy člověka, který spáchal zločin, od prvotního popírání k postupnému prozření až následné touze věci napravit. Proti tomu nemám nic, kdyby si to nehrálo ještě na ty podivnosti s televizemi, hrou na peklo, vciťování se, a kdyby film neviděl jako jediné východisko ze situace sebevraždu. To je tak nějak u těchto filmů oblíbené východisko, jež ale stejně nic neřeší. Přitom by stačilo jediné, naslouchat druhým už za života. Jistě, určité poselství je zajímavé, správné, beru ho. Ale jako film to stojí na docela chabých a předem odhadnutelných základech, zvláště, když je nám povaha Edgara naservírována jak na podnose, takže jen čekáme, kdy si to, byť posmrtně, uvědomí, a ony scény ozvláštňující děj jsou diskutabilní. Na jednu stranu tvoří určitý mysteriózní prvek, ale na druhou stranu nechávají nezodpovězených hodně otázek, včetně té nejdůležitější o vině a trestu, a co tedy nakonec mělo znamenat, že kdo akceptuje, půjde na lepší místo. Chtělo to možná alespoň jeden příklad. (01.06.2016)

Scénáristicky i režijně propracované do nejmenších detailů, něco (kamera ?) z toho ale dělalo televizní film. Tenhle pocit je asi taky nejspíš důvodem, proč tomu dávám "jen" čtyři hvězdičky. Věřím, že až si Edgara střihne Kevin Spacey a do režisérského křesla se posadí třeba Christopher Nolan, tak to budu muset chtě nechtě ocenit jasnou pětibábou. Ano, tohle byl podle mě film, který si říká o hollywoodský remake. (17.03.2015)

Tohle po dlouhou dobu bezemoční intelektuální cvičení mě nakonec dostalo. Konec byl famózní. 1) Povídku napsal a zrežíroval 46letý Sabahudin Merlin Dervisevic. 40letý David Richmond-Peck (hlavní postava Edgar) přibral kvůli roli 15 kg. 23letý Richard Harmon (vrah svých rodičů William) je tu méně sexy, než obvykle. A nesmím zapomenout na příjemnou hudbu. 2) Spoiler. Peklo podle Dervisevice je zhmotněné vlastní svědomí, které nedá člověku pokoje, dokud se se svým činem neidentifikuje a nepřijme vlastní vinu. Hlavní postava příběhu jde však dál, snaží se svou vinu i odčinit. Za odměnu se jí pak dostane vnitřního klidu. Reakce dalšího člena terapeutické skupiny, opilce Juliena, na to, co William učinil, ukazuje, že Julien dosud připraven není. Přeji divákům, aby morální poselství tohoto zajímavého snímku pochopili a byli schopni nést důsledky svého jednání. (21.12.2014)

Zpočátku to vypadá jen na takový škodolibý a mstivý filmík od nějakého nasraného bezvěrce, který chce světu ukázat jaké je ten pámbu sadistické a nespravedlivé hovado. Ale časem je všechno trochu jinak, a pak ještě jinak a... a nakonec to skončí tak nechutně nasládlým hepáčem, že bych z něho zvracel, kdyby mi nebylo líto vyblít tak dobrou večeři. Ale každopádně takhle zajímavá zápletka se v kanadských béčkách určitě nevyskytuje často, takže bez váhání čtyři. Jen si neodpustím krátkou filosofickou úvahu: Kdyby člověk přijal nějaký posmrtný trest s radostí a s uspokojením, protože uzná že si ho zasluhuje a potrestaný si být vlastně přeje, tak už by to potom nebyl žádný trest a jeho pokračování by nemělo smysl, protože člověku by se ono trestání vlastně líbilo a tím by se z trestání vlastně stala slast. Tak to ne vážení, zákon karmy se takhle snadno ojebat nedá! (12.05.2015)