Podnikavá Joy

Nahoře v obsahu se píše, že je to hodně divoký příběh jedné ženy, která si cestu ke slávě musela tvrdě vydobýt. V reálu asi opravdu ano, sama sebe si rozhodně nedovedu představit, že bych vystupovala v televizi a zařizovala spoustu jiných záležitostí, které souvisely s tím "nešťastným mopem" a to nakonec zcela nekompromisně. A už vůbec ne, že by mě bavilo vymýšlet další a další patenty. Ovšem tady, v teple domova mě to nechalo celkem v klidu a v konstatování, že kdyby nebylo Jennifer, potažmo Bradleye a Roberta, kteří to celé drželi nad vodou, tak tenhle životopisný příběh naprosto zapadne. Škoda, ale za mě průměr. (29.12.2015)

Lidé jak Joy mi jsou nesmírně sympatičtí, což jsou plusové body. A americký sen (bez násilností) v praxi a to mám rád. Záležitost, která je zabšklým Čechům, toužícím po "úspěchu" bez vlastního přičinění, tolik vzdálená :) Rutinní, ale zábavná filmařina. Tímto mopem si umeju podlahu s chutí ještě jednou. 80% (07.01.2016)

Trochu moderní pohádka, trochu trpké životopisné drama a trochu "Vlčice z Wall Street". Film Joy je pestrou kombinací životních útrap hlavní hrdinky, která si i pod tíhou dospělých problémů dovedla udržet dětské sny a jednoho dne se je rozhodla následovat. Z herců si kromě Jennifer Lawrence v titulní roli mojí pozornost získal především její nestárnoucí filmový partner Bradley Cooper a hvězdný Robert De Niro. Režisér Russel už po několikáté předvedl, že s herci dovede výborně pracovat. Tentokrát však chyboval ve scénáři. Tím narážím z části na jeho charakteristické poklesy a výpadky v dynamice a na divoké vypavěčské skoky v posledních deseti minutách, kterých obecenstvo mohl milosrdně ušetřit pro dobro všech. Kromě těchto kazů však Joy považuji za kvalitní dobové vyprávění. 7/10 (10.01.2016)

Tohle je podnikání. Žádné zeširoka vzaté skákání v čase, ale naservírování počátečního pekla ve světě byznysu v přímém přenosu s famózní Jennifer Lawrence. Scéna po scéně, záběr po záběru. Všechny emoce jsou na místě a má to neskutečnou energii. Pro jedince co se svým nápadem začínali podobně strastiplnou cestu je to dvojnásobný nášup. K nepochopení je pak úvodní nahořkle "woodyallenovský" rozjezd, který je plný prapodivných individuí a zvláštních režisérských postupů - je potřeba cca 30 minut posečkat. Ke konci ale čím dál lepší a jasnější, stejně jako životní cesta hlavní představitelky. Jennifer si krade některé scény vyloženě pro sebe, neskutečné, měla dostat Oscara spiš než Brie Larson, která byla holt v méně komerčním bijáku. (16.05.2016)

Kdyby už dávno neměl celou Akademii nasoukanou ve svý zadnici, myslel bych si, že je David O. Russell regulérní začátečník, co se učí, ne zrovna zdařile experimentuje a stále marně hledá vlastní rukopis. Jenže on ji tam má, a nejspíš bude mít i nadále, protože Joy opět zejména zpočátku nabízí koncentrovanou hysterii (postava se tam dokáže rozčílit i nad životem cikády), nekontrolovanej chaos, minimální dávku humoru a nepatřičný absurdno (/surreálno), což akademikům bůhvíproč imponuje, respektive imponovalo už v minulosti. Časem se to teda zaplaťpánbů jakž takž srovnalo a zhruba uprostřed se Russell za vydatný pomoci perfektní Lawrence nadechuje ke svý nejsilnější pasáži vůbec, nakonec to ale jako životopisnej celek pořád příliš nezapůsobí. Tak jako tak - for what it's worth - za posun vpřed jednoho slabýho režiséra Hollywoodu se tenhle kousek považovat dozajista dá. (28.12.2015)