Nelly a pan Arnaud

Veškerá síla tohoto filmu tkví ve dvojce Serrault a Béart. Ten jejich vztah neměl obdoby a celé se to točilo ohledně toho, jak šarmantně se oba k sobě chovají. Od toho se odvíjí i veškeré pozitivní nálady a pocity, který tento film přináší. Hra očima je tady dost zřejmá. Poctivá Francie, u mě ale s problémem, že jsem se nedokázal přenést přes tu filmově až moc poklidnou atmosféru. (13.04.2014)

Oba hlavní představitelé působí poněkud chladně a odměřeně, z věkem unaveného pana Arnauda jde však cítit větší jiskru než z mladší, jakoby znuděně životem se plácající Nelly. Je to hlavně Arnaud, kdo udává tón jejich společných pracovních setkání, při kterých oni dva dohromady rezonují velice dobře. Sledovat je spolu je zábavné a čas s nimi strávený rychle uteče. (12.11.2019)

Kterak stárnoucí soudce a obchodník Arnaud poznává talentovanou opisovatelku Nelly. Velmi jemně podaný příběh s francouzskou noblesou. Nic tomu nechybělo, devadesátá léta se vyznačovla touto formou příběhů, vzpoměňme slavnou Červenou barvu, chtěli se odlišit od sedmdesátých a osmdesátých let, natočit jiné, než tuhé kriminální příběhy a akční filmy. Sautet je toho důkazem. Šlo mu, na co sáhl.. jeho poslední dílo. (11.07.2015)

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Emmanuelle Béart. Francouzský film ve všech významech, pod nimiž si FRANCOUZSKÝ FILM dokážu představit. Všechno funguje, všechno je autentické, psychologicky správně rozpracováno, a i když se zdánlivě nic neděje, děje se a hodně. Emmanuelle Béart i Michel Serrault rozehrávají solidní komorní drama o nečekaném poutu mezi dvěma lidmi, jejichž životní osudy se náhodou protnuly. Film, jenž mě moc potěšil. Emmanuelle a její Nelly rozzáří všechny mužské obličeje, které s ní přijdou během 100 minut do kontaktu. (05.12.2020)

Toto bola taká milá konverzačka, pri ktorej sa človek započúva do prívetivých a ľudských dialogov, pri ktorých má prijemne mrazilo. Ale idem od začiatku. Najprv je tu zoznámenie krásnej a očarujúcej mladej Nelly s trocha ustaraným a smutným starým pánom. A tak sa títo dvaja spoznali, on jej podal pomocnú ruku a ona ju prijala. Je to cele tak krásne jednoducho vyrozprávané, že ako keby som nepozeral film z hercami, ale nejaký reálny dokument. Celkom som neprišiel na to, že o aký vzťah sa medzi nimi jednalo. Lebo jedna scéna, kde Nelly spí a starý pán, si sadne a bez čo i len nejakého náznaku túžby, ju len sleduje a keď sa Nelly precitne, žiadny stres či hnev z jej strany, ale len krásna oddanosť a hlavne dôvera. A práve o tu dôveru v tomto filme ide predovšetkým. Samozrejme Nelly bola rada, že sa o ňu niekto zaujíma a nič od nej nevyžaduje a ona mu dáva pravú spoločnosť do pochmúrnych bežných dní a on jej zas dáva útočisko, aby si mohla svoj život dať do poriadku. Ich bežne rozhovory v kaviarni boli nádherne a to snímanie kamery, keď v jednom zábere sa objavila Nelly dvakrát, keďže išlo o ňu a o odraz jej v zrkadle. Hovoril som si, že čo sú tam dve podobne vedľa seba herečky? A až potom som si uvedomil, že to je prenádherná hra kameramana i režiséra.  Michel Serrault hrá štandardne, lebo u neho som už zažil viaceré blaživejšie postavy, ale tu sa musí držať skrátka a byt nielen kultivovaný, ale i na urovni. Takže celu pozornosť si na seba strhla Emmanuelle Béart, lebo jej postava bola sčasti smutná, sčasti priateľská a zahrala to tak precítene, že vo veľa momentoch si myslím, že to nehrala , ale žila. Ale všetci herci sa k postavám hodili a nebolo tu postavy, ktorá by bola zbytočná. Aj keď sa jedna o časté dialógové či debatne momenty, vobec film nenudí. Je krásne pútavý, pôvabný i záživný. Silné 4*, ale určite si tento film ešte budem chcieť minimálne raz pozrieť, či som mu celkom nekrivdil s tým hodnotením a potom sa uvidí. (21.02.2023)