Hostinec „U kamenného stolu“

Jednoduchá zápletka v pohodové romantické letní komedii s dobrým obsazením, to je ve zkratce film Hostinec "U kamenného stolu". K těm úplně nejlepším a k mým oblíbeným sice nepatří, ale pobavit dokázal. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš předvedli už poměrně mladí, že umí a celý film dokázali utáhnout. S holkama to bylo slabší, ale ty byly přiznaně jen pro okrasu. Ač film má rok výroby 1948, ještě se svou bezstarostnou atmosférou zapomněl v meziválečných letech, což je jen dobře… lepší tři hvězdy. (23.02.2023)

Pokud bych měla vybrat film, z něhož jsme doma citovali nejvíce vtipných replik, neváhala bych. Poláčkův román dovedla skvělá režie a excelentní herci k vizuální dokonalosti. Snímek je ukázkou toho, že i v jednoduché výpravě lze natočit skvostnou komedii, je-li k dispozici kvalitní předloha a mimořádné herecké osobnosti. Každá z postav byla jiná a velmi výrazná, měla svůj prostor a individualitu. Je těžké někoho vyzvednout, protože i epizodní role byly ztvárněny s mimořádným nasazením. Je to jednoduché, lidské a zábavné s pohodovou prvorepublikovou atmosférou. Chtěla bych žít v té neuspěchané době a je mi moc líto, že se Karel Poláček natočení svého díla nedožil. Taky by se mu to líbilo. (27.04.2013)

Jedna z nejlepších komedií. 1) Hraje tu Dagmar Frýbortová, jedna z našich nejhezčích hereček 2) Hraje tu Václav Špidla, otec jednoho z našich nejlepších politiků 3) Tatrmuž narozdíl od Poláčkovy předlohy zradu manželky přežil, takže to není tak smutné 4) Nachází se zde jedna z nejlepších scének, co jsem kdy viděl - když Beneš upřeně zírá na místního plejboje Gastona, a na jeho výtku, co pořád tak kouká, říká, že se vůbec nekouká - a to asi 3x opakováno. (08.07.2012)

Skvělý film, nabytý nezapomenutelnými replikami. Vedle Haasových Mužů v offsidu druhá dokonalá adaptace skvělého spisovatele, který se konce války nedožil. Natáčelo se ve čtyřicátém osmém a Gruss ještě nemusel ukázat nic z nového socialistického člověka, díky bohu za to. Poláčkův osobitý humor plný staré češtiny nestárne, kdepak, je to pořád stejně velká legrace, vynikající scénář navíc přinesl spoustu vtipů a ta herecká squadra, radost pohledět! Rašilov, Neumann, Šlemrová, Beneš, Hrušínský, Plachý, Šejbalová, Trégl - jeden jako druhý vytvořili svět, ve kterém není Poláčkův humor deklamovám, ale kde přirozeně žije a dýchá. Výborné jsou i vedlejší postavy, za všechny citujme světáka Garsona ( Pane, Garsone, jste tak sečtělý! Ano, čtu již několik let."): "Ženy, ženy. Příteli, máte rád rusovlasé? Varuji vás, mají ďábla v těle. Já bych mohl vyprávět, mondyjé." (27.11.2006)

Zdar filmového zpracování Poláčkova románu nespočívá jen ve výborném hereckém obsazení, schopném doslovit ústřední příběh lidským poselstvím, ale i – ba možná především – ve zdařilém scénáři, výborně prostředkujícím spisovatelovu kritickou jazykovou hru. Většina promluv odráží vleklou jazykovou krizi, do níž propadla mluva a za níž nejvíce utrpěl dialog jako mezilidské poznání, srozumění a sdílení v devatenáctém století. Fráze, frazeologismy a pasivní větné konstrukce přetrhují vztahy mezi lidmi, izolují a vedou k nečekaně hloupému jednání a chování. Ojedinělé trsy upřímnosti v tomto klimatu usychají a záhy imitují život za pomoci stejných divadelních praktik, které si již osvojili ti, jejichž řeč zvala za své. (23.02.2019)