Hostinec „U kamenného stolu“

Klasická předválečná komedie sbírá poslední síly a ještě v roce 1948 nám vznikla tato potřeštěná komedie o dvou rozhádaných bratrech, kteří musejí převzít správu prosperujícího a oblíbeného hostince, neboť žena jejich strýčka a majitele hostince utekla s umělcem. Jenže naši mládenci jsou zamilovaní a ani hostinského, ani vrchního číšníka rozhodně neumí. Ještě že jsme v komedii a víme, že vše se v dobré obrátí. Vtipná, milá i slušně zahraná komedie potěší především mladistvými herci R. Hrušínským a S. Benešem a skvěle přehrávajícím „umělcem“ Jiřím Plachtou. (05.04.2006)

Jestliže je Poláčkův Hostinec považován za jeden z nejlepších humoristických románů vůbec, film jej má a musí následovat. Proč? Zachovává totiž s obdivuhodnou bravurou všechny atributy Poláčkova díla, přitom je ale svrchovaně autentický a moderní zároveň. Není to žádná amorfní literární pieta, naopak. Ozývá se v něm výsměch maloměstské šedi a stereotypu, ale současně je oslavou krásy a kouzla lidského mládí. Výtečně rozehraná partie elitních zástupců českého hereckého Olympu potom dává příležitost k plynulé souhře mezi starší (Šejbalová, Šlemrová, Rašilov, neodolatelný Neumann, Plachý) i mladší (Hrušínský, Beneš, Chvalina, Špidla, samozřejmě obě Dagmary) generací, přičemž některé dialogy či repliky se díky tomu navždy zařadí do jakési kolektivní paměti národa. Dílo vracející se do dob (ne)dávno minulých, rýsujíc před diváky hravou atmosféru ospalého lázeňského městečka vytrženého z letargie nečekaným manželským rozkolem, vzbudilo negativní ohlas především u tehdejší (komunistické) kritiky, která film jednomyslně sepsula jako nepatřičný odkaz minulosti. Že nebyla v právu, je zřejmé. Filmový Hostinec je jednou z posledních svobodných vzpomínek na zlaté časy masarykovského Českoslovenka v době, kdy byl Masaryk a prvorepublikový status quo určen k okamžité likvidaci. (05.10.2008)

Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. (20.10.2007)

Československá komedie natočená podle románu K. Poláčka vyprávějící o hotelu v lázeňském středisku Džbery pod Skálou. Majitelé hotelu S. Rašilov a jeho žena, o poznání mladší a atraktivnější J. Šejbalová jsou vyrušeni příjezdem rady Dinděry s manželkou (S. Neumann a R. Šlemrová) a dvěma dcerami. Do hotelu též míří jejich synovci Tomáš a Spytihněv. Tito bratři v podání skvělého S. Beneše a R. Hrušínského jsou dlouhodobě velmi rozhádaní, a aby ani jeden neudělal druhému ústupek, komunikují spolu nepřímo, buď mluví v obecné rovině, nebo k nějakému předmětu, jenž slouží jako komunikační pomůcka. Koketující Šejbalová nalezne zalíbení ve známém pěvci ubytovaném v hotelu (J. Plachý), k nemuž s povzdechy vzhlížejí všechny ženy, a uteče s ním. Chudák pan Rašilov neví, jak si poradit s touto situací, zavře se v pokoji a vedení hotelu předá svým synovcům. Aby byla udržena jednota vedení podniku, domluvili se komicky komunikující synovci na tom, že se budou v šéfování hotelu střídat jednou týdně, přičemž ten druhý, co zrovna nebude mít nadřízenou pozici, bude obsluhovat v lokále. Synovci se kromě starání o chodu hotelu také zabývali navazováním milostných vztahů s dcerami rady Dinděry, přičemž překážkou pro ně byli dva nepříliš společenští sokové a pochopitelně jejich vlastní vzájemná nevraživost, která však byla vtipná. Mezi nejzábavnější scény patří návštěva hotelu malou skupinou svatebčanů, kteří utekli bez placení. Zde bych si dovolil upozornit na jednoho z nich, který mě obzláště zaujal, a sice otec nevěsty J. Vošalík. Mezi hosty hotelu se neztratil ani V. Trégl, nespokojený s mizernou obsluhou restaurace. Nakonec vše dopadne dle očekávání, Hrušínský s Benešem se usmíří a navážou pevný vztah s dcerami rady Dinděry. Paní hoteliérová, jež uprchla se svou láskou, si brzy uvědomí pokles jejího společenského postavení, neboť u pana umělce nedělala nic jiného než služku, a vrátí se k manželovi. Velmi povedené komedii J. Grusse jsem se rozhodl udělit plný počet hvězd. (16.07.2021)

Příjemná a především ukrutně vtipná komedie na motivy knihy Karla Poláčka. Poprvé jsem se s touhle knížkou seznámila díky divadelnímu provedení, které ovšem bylo úděsné a trapné. Naštěstí jsem se nenechala odradit! Ve filmové verzi totiž nikdo nepřehrává, všichni si ponechávají přirozený projev, který k Poláčkovi vyloženě sedí (mimochodem, kdo nečetl, nechť tak bez váhání učiní, zábava zaručena!) a navíc jsem si právě díky tomuhle filmu uvědomila, že Rudolf Hrušínský není jen dobrý voják Švejk a Svatopluk Beneš nebyl vždycky prošedivělý stařeček, ale že oba tenkrát mohli zlomit nejedno dívčí srdce. K tomu si přidejte vybroušené dialogy a všelijaké slovní hříčky (například se jmény postav)... Prostě film, který rozhodně stojí za zhlédnutí. (02.01.2011)