Přehlídka smrti

Death Parade je krásnou ukázkou toho, že snaha o rozvinutí krátkometrážního díla na poli plnohodnotného televizního seriálu nemusí být vždy původnímu dílu ku prospěchu. Kulečník smrti sice nebyl kdovíjak prvotřídním dílem, z něhož by mi napětím a nadšením praskly kšandy, ale právě díky dobře budované tajemné atmosféře, krátké stopáži a otevřenému konci, jenž rozehrává v divákově mysli nejednu otázku a stará se tak o slušnou katarzi, vystupuje Kulečník jako dílo zcela svébytné, po jehož zhlédnutí mě zdaleka nenapadlo dožadovat se přídavku v podobě plnohodnotného seriálu. A ten bohužel hodnotu původního díla nikterak neobohacuje. K mému zklamání seriál postupuje téměř po celou dobu podle hloupého a mně osobně těžce nesympatického schématu: hodit do dílu nějakou hru, která ještě nebyla ukázána, vybrat vždy takové dva účastníky, aby se jejich interakcí vyvolalo na obrazovce i u diváka co největší dojetí, s čímž souvisí co nejexpresivnější ukázání emocí, vylití citů, vykřičení patosu a rádoby filozofických keců, jež jsou ale opět jen prostředkem pro samoúčelné dojetí diváka. Na takovou hru s tvůrci odmítám přistoupit. Nejsem si jist, zda i původní Kulečník trochu trpěl tou hloupou vykalkulovaností, každopádně pokud ano, rozhodně ne v takto vrchovaté míře. Vyloženě za pochvalu tak stojí jen soundtrack spolu s úvodní znělkou a vydařená vizuální stránka, což ovšem zdařilý seriál ještě nedělá. Propracované postavy, psychologie, minimum repetitivnosti, hlubší příběh? Ale kdepak, jen prvoplánová snaha za každou cenu diváka dojmout. Za hudbu, kresbu a to dobré, co z původního Kulečníku.zbylo, dávám velmi slabé 2*, jinak mohu v podstatě odkázat na komentář yenna. (24.12.2015)

Velice melancholický příběh, který je tak akorát dlouhý (12 epek), a tak akorát nabitý emocemi, abyste si po poslední epizodě nepodřezali žíly, ale místo toho si více vážili života a lidí kolem vás. Dalo by se říct, že je to až dokonalé. Co všechno se děje instantně po vaší smrti, kdo a jak rozhoduje o tom, zdali jste dobrý nebo špatný člověk ? Příběhem velmi zajímavé, animací a kresbou přímo vypiplané a nádherným klavírním soundtrackem ozvučené (zvláště pak skladby Moonlit Night a Omoide, které se mi velice silně zažraly pod kůži) Death Parade je opravdu vzácný klenot, který budete podvědomě chtít sjet na zátah. Všemi deseti ! (23.07.2015)

Určitá juxtapozice pro tento typ vyprávění asi potřeba je, jinak bych je neměl tak rád. Většinou se jedná o marnivé problémy smrtelníků (Six Feet Under), situační komedie (The Good Place) nebo ubíjející rutina klasické práce (Dead Like Me). U Death Parade je od každého zastoupeno trochu, zejména však to poslední a k tomu novota - přítomnost běžných her. Jako samostatné "plus" je potřeba zmínit i fantastický opening, který (také) s ústředními tématy anime sice nemá tolik společného, ale nikdy se mi neomrzel a skrývá se v něm nejeden freeze-frame-bonus. Zkusím bez větších spoilerů shrnout mé dojmy z celého Death Parade - "lore" koncept se mi líbí, ale jakmile nad tím člověk začne pořádně přemýšlet, začnou se objevovat trhliny, které ale při přimhouření očí nebrání při sledování. Nejméně ze všech příběhů mě bohužel zaujal ten osoby, která by se jako jedna z mála dala nazývat hlavní postavou - Chiyuki (aka ta s bílým proužkem ve vlasech). To však nic nemění na tom, že některé její nápady nebyly úplně marné. Nejvíce mě naopak zaujaly příběhy arbitrů, přestože díky zaměření seriálu na Chiyuki na ně pořádně nezbyl dostatek času. V posledních pár epizodách (ironicky zaměřených právě na Chiyuki) seriál odkrývá jedno tajemství za druhým, což byla ve výsledku dvousečná zbraň - na jednu stranu onen jakýsi lákavý závoj tajemna o skrytých machinacích posmrtného života spadl na zem, na druhou stranu to zpřístupnilo další otázky, které byly často nezodpovězeny nebo jen odmávnuty kratičkou scénou bez vysvětlení. Zřejmě toho však nebylo dost na to, aby pořad u producentů vyvolal touhu po druhé sérii. U mě však ano. (22.12.2018)

Mysterióznost, atmosféra, zajímavé, propracované postavy, psychologie, originalita, animace dle mého vkusu, soundtrack... A překvapivě minimum repetitivnosti (v rámci možností samozřejmě). Veselý opening je zvláštní volba, ale je moc pěkný. Taky se mi líbilo, že i když se to vyloženě nabízí, tento kousek není jen striktně epizodický, ale má i hlubší, provázaný příběh. Pro mě nejlepší počin sezóny. 9/10 (31.01.2015)

Naprostá spokojenost. Má to zajímavé téma, dobrou atmosféru, umí si to pohrávat s lidskou fantazií (a u většiny dílů mě opravdu neskutečně bavilo číst si na fórech komentáře a spekulace ostatních uživatelů o tom jak to vlastně dopadlo a proč to tak bylo...) a už v třetím díle to navíc ukázalo, že ani hra s emocemi není autorům cizí. Když k tomu přidám i charismatického Dequima a tajemnou brunetu, která mu asistuje a jejíž příběh se nám postupně rozkrývá dostávám výsledek opravdu velmi nadprůměrný. Dokonce i závěr je podle mě velmi povedený a opravdu se mi hodně líbil. Co je pro mě také silně nadprůměrné a prostě to musím pochválit, i když už to učinili jiní, je opening, který sice k celkovému vyznění seriálu ladí asi jako smích na pohřbu, ale jako hudební dílo je to prostě opravdu moc pěkný počin. Zkrátka když si vezmu všechny anime této sezóny a odeberu všechna pokračování (sequely, season 2...) tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že z nových anime letošní zimy je pro mě Death Parade jednoznačně nejlepší a tak to po zásluze ocením a dám tomu s naprostým klidem zasloužených 9/10. (23.01.2015)