Přehlídka smrti

Naprostá spokojenost. Má to zajímavé téma, dobrou atmosféru, umí si to pohrávat s lidskou fantazií (a u většiny dílů mě opravdu neskutečně bavilo číst si na fórech komentáře a spekulace ostatních uživatelů o tom jak to vlastně dopadlo a proč to tak bylo...) a už v třetím díle to navíc ukázalo, že ani hra s emocemi není autorům cizí. Když k tomu přidám i charismatického Dequima a tajemnou brunetu, která mu asistuje a jejíž příběh se nám postupně rozkrývá dostávám výsledek opravdu velmi nadprůměrný. Dokonce i závěr je podle mě velmi povedený a opravdu se mi hodně líbil. Co je pro mě také silně nadprůměrné a prostě to musím pochválit, i když už to učinili jiní, je opening, který sice k celkovému vyznění seriálu ladí asi jako smích na pohřbu, ale jako hudební dílo je to prostě opravdu moc pěkný počin. Zkrátka když si vezmu všechny anime této sezóny a odeberu všechna pokračování (sequely, season 2...) tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že z nových anime letošní zimy je pro mě Death Parade jednoznačně nejlepší a tak to po zásluze ocením a dám tomu s naprostým klidem zasloužených 9/10. (23.01.2015)

Otázky života a smrti se dají probrat všelijak. Pomocí překvapivých zvratů, dojemných scén na podkladu tklivého soundtracku nebo civilních dialogů o věcech banálních i všeobjímajících. Death Parade zvládá všechno z toho, do hlavy přináší lavinu myšlenek o životě, smrti a o všem mezi tím a ještě divákovi přihraje dokonale protikladnou hlavní dvojici. Zatímco Decim je loutkou i loutkářem bez emocí a primárně se snaží dělat dobře svoji práci, krásná neznámá po jeho boku svůj příběh dlouho schovává, ale právě díky citům v ní schovaných seriál důkladně a dlouho doznívá. Až jednou budu někam muset vstoupit bez vzpomínek, doufám, že to bude do baru Queen Decim. (29.12.2015)

Určitá juxtapozice pro tento typ vyprávění asi potřeba je, jinak bych je neměl tak rád. Většinou se jedná o marnivé problémy smrtelníků (Six Feet Under), situační komedie (The Good Place) nebo ubíjející rutina klasické práce (Dead Like Me). U Death Parade je od každého zastoupeno trochu, zejména však to poslední a k tomu novota - přítomnost běžných her. Jako samostatné "plus" je potřeba zmínit i fantastický opening, který (také) s ústředními tématy anime sice nemá tolik společného, ale nikdy se mi neomrzel a skrývá se v něm nejeden freeze-frame-bonus. Zkusím bez větších spoilerů shrnout mé dojmy z celého Death Parade - "lore" koncept se mi líbí, ale jakmile nad tím člověk začne pořádně přemýšlet, začnou se objevovat trhliny, které ale při přimhouření očí nebrání při sledování. Nejméně ze všech příběhů mě bohužel zaujal ten osoby, která by se jako jedna z mála dala nazývat hlavní postavou - Chiyuki (aka ta s bílým proužkem ve vlasech). To však nic nemění na tom, že některé její nápady nebyly úplně marné. Nejvíce mě naopak zaujaly příběhy arbitrů, přestože díky zaměření seriálu na Chiyuki na ně pořádně nezbyl dostatek času. V posledních pár epizodách (ironicky zaměřených právě na Chiyuki) seriál odkrývá jedno tajemství za druhým, což byla ve výsledku dvousečná zbraň - na jednu stranu onen jakýsi lákavý závoj tajemna o skrytých machinacích posmrtného života spadl na zem, na druhou stranu to zpřístupnilo další otázky, které byly často nezodpovězeny nebo jen odmávnuty kratičkou scénou bez vysvětlení. Zřejmě toho však nebylo dost na to, aby pořad u producentů vyvolal touhu po druhé sérii. U mě však ano. (22.12.2018)

Death Parade je krásnou ukázkou toho, že snaha o rozvinutí krátkometrážního díla na poli plnohodnotného televizního seriálu nemusí být vždy původnímu dílu ku prospěchu. Kulečník smrti sice nebyl kdovíjak prvotřídním dílem, z něhož by mi napětím a nadšením praskly kšandy, ale právě díky dobře budované tajemné atmosféře, krátké stopáži a otevřenému konci, jenž rozehrává v divákově mysli nejednu otázku a stará se tak o slušnou katarzi, vystupuje Kulečník jako dílo zcela svébytné, po jehož zhlédnutí mě zdaleka nenapadlo dožadovat se přídavku v podobě plnohodnotného seriálu. A ten bohužel hodnotu původního díla nikterak neobohacuje. K mému zklamání seriál postupuje téměř po celou dobu podle hloupého a mně osobně těžce nesympatického schématu: hodit do dílu nějakou hru, která ještě nebyla ukázána, vybrat vždy takové dva účastníky, aby se jejich interakcí vyvolalo na obrazovce i u diváka co největší dojetí, s čímž souvisí co nejexpresivnější ukázání emocí, vylití citů, vykřičení patosu a rádoby filozofických keců, jež jsou ale opět jen prostředkem pro samoúčelné dojetí diváka. Na takovou hru s tvůrci odmítám přistoupit. Nejsem si jist, zda i původní Kulečník trochu trpěl tou hloupou vykalkulovaností, každopádně pokud ano, rozhodně ne v takto vrchovaté míře. Vyloženě za pochvalu tak stojí jen soundtrack spolu s úvodní znělkou a vydařená vizuální stránka, což ovšem zdařilý seriál ještě nedělá. Propracované postavy, psychologie, minimum repetitivnosti, hlubší příběh? Ale kdepak, jen prvoplánová snaha za každou cenu diváka dojmout. Za hudbu, kresbu a to dobré, co z původního Kulečníku.zbylo, dávám velmi slabé 2*, jinak mohu v podstatě odkázat na komentář yenna. (24.12.2015)

Na Death Parade je zajímavé jak pracuje s lidskou temnotou v srdci a strachu ze smrti. Můžeme sledovat reakce lidí, kteří jsou v těch nejkritičtějších chvílích zaujati vůči jiným lidem pomstou, žárlivostí a spoustou jiných emocí, jenž ovlivňují obvyklé myšlení a spouští obraný mechanismus v podobě pudu sebezáchovy. (12.04.2015)