Čarodějnice

Čarodějnice se již od začátku snaží budovat tu správnou hororovou atmosféru a velice dobře představuje samotný děj s postavami v čele s jedinečným hlasem Juliana Richingse. Samotná čarodějnice je zde znázorněna velice prazvláštně, leč zajímavým a děsivým způsobem, který je vždy podložen mrazivou hudbou. Postupná gradace zde vcelku funguje a i závěr je nadprůměrným. Škoda přebytečných náboženských dialogů a nepříjemné "ukřičenosti". [75%] | 50th KVIFF (11.07.2015)

Škoda, že som mala film nútene rozdelený, musela som prestať pozerať presne pred vyvrcholením deja a koniec si pozrieť na druhý deň. Narušilo to atmosféru. Dala by som 3*, ale pridávam štvrtú za psychológiu (či skôr psychózu) toho, ako sa členovia rodiny obrátili proti sebe. Je to krásna štúdia, aké majú ľudia vnútorné pnutia, čo všetko v sebe potláčajú, keď fanatická viera resp. náboženstvo supluje diktatúru, kde každý podozrieva každého na základe vymyslených a prifarbených dogiem, všetko je prikázané alebo zakázané, určené a ustanovené, a naučené do tej miery, aby hlavne nezostal priestor na rozmýšľanie. Už som trochu rozšafná, ale priznávam, že čo je pre niekoho len tuctový hororík, mne prinieslo dostatok materiálu na rozjímanie :-) (07.06.2022)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)

Výborná atmosferická vec, aj keď ako celok film trochu zaostal za mojimi očakávaniami. Z fantasticky naturálne vykresleného prostredia - puritánskej komunity z čias kolonizácie Ameriky v 17. st., sa dalo vyťažiť podstatne viac. Vlastne až posledná dvadsaťminútovka (od miesta zavretia detí do stodoly) začne mať tie pravé mysteriózne a hororové grády. Zvyšok času nie je zlý, ale obsahuje veľa slabších miest, ktoré buď trocha nudia, alebo svojou atmosférou poľavujú. Celkovo však spokojnosť. 75/100 (18.05.2016)

Když uzavřete smlouvu s Kozlem, můžete buď mít pivo za nákupku, nebo v Nové Anglii vcelku nudně dojit krev, uhraňovat slepice a poletovat s ostatníma krávama po sabatech za urputného sáhodlouhého modlení vymatlaných puritánů. Nabubřelá bublina splaskla. Tvůrci nechali nejprve chytře vycákat artové hnědopichy, obrážející se svým uhrovitým pižmem a mastnými vlasy festivaly, a pak vypustili jejich „erudované“ homožvásty na rok kvasit na internety. Teprve poté, až se éter naplnil děsuplnými výkřiky typu „Horor, u kterého se mi třáslo i boa!“, „Nic tak sugestivního jsem od dob Šulín Růž neviděl!“ či „Snad i strašidelnější než poslední díl Heryho Potrata!“, to vypustili mezi rozpačitě tápající heterosexuální konzumeristy. A rázem se to řítí z růžových do modrých čísel jako domeček z karet s modely na spodní prádlo Kelvina Klajna. Jako, on to vyložený průser ani nové veledílo Terence Malíka rozhodně není, je to hutně atmosférické, výborně natočené, dýchá z toho sedmnácté století a jednou za půl hodiny se tam dokonce i něco přihodí. Ale když se člověk zamyslí, co všechno by se dalo v takových reáliích temných lesů středověkého Mejn vyvádět s pořádně lidožravou ježibabou a satanem posedlým capem, chce se mu ječet nad promr (teď fuckt nevím, jestli „h“ nebo „d“) aným potenciálem. Místo nějakých hustých fines tam starý Brůna jen tři čtvrtiny hrací doby štípe dříví, sametovým barytonem vyplachuje své stádo v hříchu análně počatých malých pilgrimů puritánskými bonbonmoty a nechává se dusit pouze tou starou hašteřivou čarodějnicí, kterou si vzal za ženu. Ke konci ho to sice aspoň trkne, ale tím už ze mě víc než 2,4945648 hvězdy prostě nevydojil. (03.04.2016)