Žena

Téma filmu bylo podle mě výborné, Jonathan Pryce a hlavně Glenn Close podali skvělý výkon, ale ani to nestačilo. Tempo příběhu bylo totiž k uzoufání pomalé a místy jsem se trochu nudil. Možná by pomohlo,kdyby mi tvůrci dopřáli nějaký ten humor (vhodný prostor tam rozhodně byl), jenže každou scénu, která mohla být vtipná, uzavíralo depresivní zakončení, takže na mě celý snímek působil příliš šedivě. (07.03.2019)

Björn Runge sklízel menší či větší úspěchy v rodném Švédsku, jeho kousky těšily zejména festivalové diváky, nyní se širšímu publiku představuje psychologickým dramatem jednoho manželského páru, který čeká velká událost. On je romanopisec na absolutním vrcholu, ona dohlíží, aby si včas vzal prášky na srdce. Společně odlétají do chladného Stockholmu, aby si převzal prestižní cenu, udělovanou na základě poslední vůle švédského vědce a vynálezce dynamitu. Bude ovšem Nobelova cena ve správných rukou? Nevyplují na povrch roky potlačované skutečnosti? Slavnostní ceremoniál se blíží, napětí mezi partnery roste. Lehce se otřeme o literární společnost, která znevažuje ženské autorky, dotkneme se role ženy v životě, potažmo úspěchu muže („Celá ta léta se dusíš v obřím hrnci roztrpčenosti?“). Jedenasedmdesátiletá Glenn Close odešla během své bohaté kariéry šestkrát jen s oscarovou nominací, její minimalismus divákovi vždy hned napoví, v jakém rozpoložení se nachází, jak oddanou manželkou byla a je, jak potlačuje svá přání a zájmy. Třeba to na posedmé vyjde. (27.01.2019)

„Chtěl bych poblahopřát i vám, Joan. Myslím, že lidé manželku nedoceňují.“ - „Já svou ženu doceňuju. Hodně ji oceňuju.“ - „Tak jsem to nemyslel. Myslel jsem zbytek světa.“ A právě na tom zbytku světa někdy záleží nejvíc…Z výrazů tváře a gest manželky je divákovi jasné, že tu něco nehraje. Ale ono ve filmu nejde ani o to znát pravdu. Spíš je to o tom, jak se s ní popasují hlavní hrdinové. Protože dostat cenu z rukou švédského krále a vyslechnout si potlesk plného sálu může být pěkné, ale na jednoho to už může být příliš. To pak můžou ven vyplout dobře (a léta) skrývané emoce. A tady se dostávám k tomu nejlepšímu na snímku, hereckým výkonům stárnoucích manželů. Pryce je výtečný, ale Close zvládá své pocity vyjadřovat ještě o něco lépe (a dočkala se za to alespoň toho Zlatého glóbu). Také mě bavilo, jak řada scén začne svůj pravý smysl dostávat až postupně (jako třeba takové zdánlivě nepodstatné radostné skákání na posteli). A závěr (který přišel v pravý čas) se také povedl, ona postava nezklamala. Celkově solidní 4*. (05.04.2020)

Tomu koncu sa ani nečudujem. Len by ma zaujímalo, že kde ten pisálek vzal všetky tie informácie a podozrenia. Námet rozhodne zaujímavý, jediné čo mi tu trocha chýbalo bolo viac dramaticky vypätých situácií a príbeh by som možno ešte trochu potiahol. To najlepšie sú však herecké výkony a zvláštna melancholická atmosféra, o tom niet pochýb. Nadpriemer. 75/100 (22.03.2019)

Působivé vztahové drama. Ten postupný vývoj soužití ústřední dvojice je velmi nepěkným obrazem léta potlačovaných emocí a postupně bublajícího hněvu, jehož kulminace je dříve či později nevyhnutelná. Zápletka je v podstatě strašně jednoduchá, přesto nesmírně poutavá a intenzivní zejména v brilantních dialozích. Nejsilnější článek tu bezpochyby tvoří Glenn Close, jejíž performance na oko dokonalé a přitom uvnitř brutálně trpící manželky je dechberoucí a zároveň pekelně autentické. (19.03.2019)