50 % (E07)

Legrační, hodně legrační koláž. Karel Vachek poprvé vidí ČSFD, Jaromír Blažejovský vypráví o tom, jak hodnotí své studenty o stupeň hůře, pokud používají ČSFD (aniž by zvážil po těch letech nepochopení spolupráci s některým adminem). Zcela zásadní otázka: "Znáte Douglase?" zůstává nezodpovězena. Co dodat k té projekci Holubice, na které jsme byli v Ponrepu v roce 2014? Snad jen to, že mělo jít o řadovou projekci, kde nikdo nestál o to stát se komparzem tohoto pseudodokumentu. (24.10.2016)

Tak jsem zjistil, že nás někdy skoro před 3 rokama natáčeli při projekci a posléze připravovali dokument o přístupu lidí k csfd, který sleduje desetina národa. Csfd má spoustu chyb, pokud člověk zabředne více do hloubky, kde figurují zapšklí lidé se 14 letou praxí v pomlouvání filmů mimo Bergmana a Orson Wellese, zjistí, že umístění jejich komentářů na hlavní straně, tedy té elity, jimž chybí jakýkoliv náznak entuziasmu, protože viděli tisíce filmů a už jsou zjevně sami vyšeptalí, je veliké neštěstí pro nově příchozí. Na druhou stranu lidé mimo čsfd, jenž naprosto odrazuje vysoké hodnocení nových filmů (zejména komiksáren), které jim samotným nesedly by se měli zamyslet zejména sami nad sebou či si pečlivěji pročíst komentáře z obou opačných stran spektra a ne jen hledět na procenta. PS : Na Civala mi nesahejte, to je největší borec. (31.10.2016)

Ke svému jubilejnímu 1000. hodnocení jsem si vybral jinou jubilejní událost – historicky první a doposud unikátní odpad! mé nejoblíbenější souložnice slečny Smilly. To milé děvče je totiž schopno bez zardění opětkovat i televizní reklamu na tělové mléko a já proto musel vědět, jaká antická dramata se v tomto pekelném dokumentaristickém zvěrstvu odehrávají. Zejména pak s přihlédnutím k faktu, že pojednávají o nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-), jak neskromně tvrdí sám ó velký automaticky vygenerovaný ČSFD Poser, kterého ani za 15 let nedokázal náš HOMOtáta naučit, že emotikon v žádném případě nenahrazuje interpunkci. Avšak, jak už je patrné z mého hodnocení, já se u toho vůbec nepoblil a únik moči by se dal přepočítávat opravdu jen na mililitry. Vlastně jsem ty chcánky souměrně prokládal hlasitým smíchem, protože takový ansámbl zmutovaných individuí byste nenašli ani v Pokémonech. Na straně jedné přiteplený Slovák se svojí Addamsovou rodinou, až do krve hájící tento výkvět populárně kulturní publicistiky, na straně druhé senilní grupa arogantních pseudoznalců, kteří každé ráno snídají Šalamounovo hovno s posypem Ježíšovy kožní plísně, a někde mezi balancuje neschopný lempl Procházka, který stojí jako režisér za úplné hovno. Dokument asi ČTéčko stříhalo v Malování, jinak si nedokážu vysvětlit všechny ty dramatické texty ve fontu Comic Sans, kreativně vložené do černočerného pozadí. Ale jak už jsem naznačil, formu s obsahem zde plnohodnotně zastiňuje totální bizár. Jako třeba ten přemoudřelý olysalý geront, který apriori odsoudí celou databázi, její uživatele nepřímo označí za unifikované stádo filmových diletantů, a přitom neví ani takovou základní informaci, jako že je tu možnost registrace (ta hromádka písmenek se tady asi zjevuje kouzlem, blbečku). A což teprve pan Vachek, který ráno nejprve provětrá seschlého lofasa, pak se jde poprvé v životě podívat na ČSFD, přičemž dopoledne už fundovaně polemizuje s Pomothym na nějakém stupidním semináři a celou jeho HOMObázi brilantně shrne slovy: „Prostě to je, no. Nic to vlastně nemůže udělat ničemu, ale protože to může bejt, tak to je.“ A podobných kokotů, pro které není film primárně zábava, nýbrž obyčejná zdechlina, kterou můžou až do bezvědomí pitvat a hledat v ní neexistující hloubky a přesahy, je tam celá neúnosně početná řada. Slyšet je třeba takový Shyamalan, tak si jen nechápavě zaťuká na čelo a řekne cosi jako: „Ježiši, já si chtěl prostě jen natočit biják o chlápkovi, kterej je duch, s těma žvástama o narativní exploataci běžte do piče!“ Vzhledem k tomu, že je tady docela málo hodnocení, naservíruju vám jednoklikací dárkové balení rovnou sem, protože to opravdu stojí za to, aneb humorná půlhodinka o tom, jak jedni kokoti blábolí o druhých kokotech a ten největší kokot to celé natáčí. (13.02.2017)

Není nad to dozvědět se o sobě něco od někoho, kdo mě zná asi jako puk velkou násobilku. Ať se dneska rozhlídnu napravo nebo nalevo, chybí mně pokora, nadhled a otevřenost pro názor číslo dva. Co jste chtěl říct, pane Procházko, mi není úplně jasné, ale to zrcadlo, které jste si tímhle před sebe postavil, vám patří. Ono to tak totiž nakonec bývá, že kdo nejvíc pálí po husách, má sám jednu v ložnici. (29.10.2016)

"Vy jste ten pán, co má tu děsivou věc?" To je on - POMO - pojďte do něj. Já totiž miluju umělce, kteří mají patent na to, jak se správně dívat na film a pohrdají těmi "amatéry", kteří ho nesdílejí. Já jsem si tedy nikdy nehrál na kosmonauta, filantropa nebo filmového kritika, ale film mě baví a baví mě lidi, kteří o něm dokáží psát vtipně - proto jsem na ČSFD, pokud by to tedy někoho zajímalo. Já vím, že nezajímalo, protože tohle byl jen naprosto diletantský pokus natočit něco o naší komunitě. Ale ne jako o komunitě, v níž každý uživatel je jen střípkem mozaiky názorů, ale o tom, že diletanti z ČSFD nepoznají kvalitní film. A důvodem k té jedné hvězdě je skupinka zdejších uživatelů, která se nesměle pokusila hájit barvy databáze, i když pokud to měl být seriózní dokument, tak měl trenér POMO angažovat těžší kalibry. Ti by jistě do sebe zamilovaného pana Vachka seznámili s termíny, které se v odborné literatuře neužívají. Alespoň by to byla sranda. (22.10.2016)