Stále spolu

Sebestředný narcistický manipulativní kkt, který se velmi rád poslouchá, si myslí, že je nejinteligentnější a nejmoudřejší na světě, a proto si dává patřičně záležet, aby byly jeho hluboké myšlenky a "originální" názory hodně, a nejlépe pořád, slyšet. Děti velmi šikovné, manuálně zručné, zvyklé pracovat a hodně pomáhat, ale bohužel na úkor socializace (to přece zastane tatínek s maminkou, že), rozvoje vlastního myšlení a vůbec možnosti se vzepřít a obhájit si případný opačný či jen odchýlený názor od toho, který jim (velice neobratnou a průhlednou manipulativní technikou, ale jak to mají ty děti poznat?) vnucuje jejich fotřík. Docela dlouhou dobu jsem se bála, že dítě, které čeká a nakonec porodí nejstarší dcera, snad počala s vlastním otcem, naštěstí mě konec vyvedl z omylu. Tři hvězdičky rozhodně nedávám ze sympatií vůči rodině, ale myslím, že je záslužný, že to někdo natočil. (27.11.2020)

Tomuto dokumentu se dostává ohromné, podle mě nezasloužené pozornosti. Čas potřebný k jeho sledování by se dal využít mnohem účelněji, a to platí i v případě, že byste se rozhodli pro jiný dokumentární titul. Tady jde v podstatě o jedinou věc - líbilo by se mi/nám žít podobně, jako žijí oni? Realizace filmu pak vygenerovala ještě jednu méně očekávanou otázku - co si myslet o otci Mlčochovi? Odpověď na tu druhou otázku je pak nakonec možná ještě důležitější, než ta první - prvoplánová. Starej Mlčoch je (podle mě) idiot a někde na samotě bych se z něj o to rychleji totálně zbláznil. A film? Povrchní. Poznáte to tak, že v rámci diskuze po projekci zazní nekonečná řada otázek a tvůrci mají na všechny odpověď. Do filmu ale tyto informace nezapracovali. Často jistě záměrně. Paní Tomanovou jsem vždycky vnímal jako tendenční, arogantní novinářku. Žena, která má vždycky o všem jasno a vždycky ve všem pravdu mě osobně svým dokumentem prostě a jednoduše nadchnout nemůže. (29.07.2015)

Než se člověk rozepíše a začne hodnotit život Mlčochových je třeba poukázat za jednu zásadní věc. Většina dětí (hlavně dospělý kluci i dcera) má katastrofální vyjadřovací schopnosti. Koktání a další neklamné znaky narušené komunikační stránky u všech potomků jsou jednoznačně dány autoritativní povahou otce, který se však dostává, už na úroveň (milovaného) tyrana. Edukační stránka potomků byla (je) v pořádku, naneštěstí komplexní mentální rozvoj jedinců je limitován libovůlí guru Mlčocha. Najít si výživné kritiky na životní styl polobezdomovecké rodiny není problém. Dle mého názoru negativa převažují. 67%. (17.12.2015)

Téma rozhodně zajímavé.. Ale tím to končí. Dokument "Stále spolu" nemá dle mého názoru žádnou vypovídající hodnotu. Manipulativní a lehce despotický otec má režisérku pevně v rukou a je znát, že vše, co opustilo střižnu, je pod jeho diktátem. Škoda, mohlo z toho být něco nestranného. Takhle jen okrajově vnímáme vztah podřízené rodiny a tatíka, co si zakládá na tvrdém patriarchátu. |kino doma - aerovod| (01.05.2021)

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... (26.07.2017)