ABBA ve filmu

Kdyby tam běžely jen ty písně na pódiu, bylo by to skvělé a dokonalé, ale ten nesmyslný pokus o rádoby "story" s neúspěšným reportérem atd. je docela přihlouplý opruz. Písně Abby jsou ale ve většině případů naprosto geniální, úžasné, originální a nádherně propracované a Bjorn a Benny byli prostě takoví popoví Mozarti... Škoda že nedávno souhlasili s tak trapnými hrůzami jako třeba film Mamma Mia (brrr)... zlaťáků mají jistě nad hlavu i tak. Tady se aspoň člověk potěší neopakovatelnou atmosférou tehdejších živých koncertů a taky si opět uvědomí jak všechno jen rychle pomíjí... teď je jim už skoro 80 (a ani nechceme vědět jak aktuálně vypadají ony zde nadšeně zmiňované "zadečky" :) a za chvíli z nich bude jen tradiční hromádka prachu (a z nás také;) Mohli třeba na závěr udělat poučnou píseň na probouzející texty z delfské věštírny: Memento Mori - Gnothi Seauton... :) Je ale bohužel pravda, že i když si odmyslíme jejich nedávné (ehm) "live" digitální koncerty, samotný čerstvý pokus o nové písně už byl trošku nic moc. A člověk by čekal že ještě dále dozráli... Některé konstelace jsou prostě neopakovatelné a tak aspoň díky dnešní záznamové technice se na jejich nejlepší časy můžeme odrazem minulosti aspoň občas virtuálně podívat. Třeba živý australský "Tiger" je naprosto úchvatný (včetně náběhu na pódium a omdlévajícího publika... :) (20.09.2023)

Film o fenoméne zvanom ABBA z pohľadu Lasse Hallstroma. Kapela, ktorá predala viac dosiek ako Beatles si zaslúži zdokumentovať turné - v tomto prípade austrálske. Fim vypovedá viac o pozadí, peniazoch a pocitoch než o skákaní na pódiu či hudbe. I keď sa nevyhneme najkrajšiemu zadku /čo nebola nepravda/ a celý čas vás bude sprevádzať absolútne stupidný novinár, vyváži to skvelá hudba a Lassova schopnosť postrehnúť a posunúť divákovi to, čo nás pri skackaní pod pódiom ani nenapadne. (15.07.2006)

Jsem ortodoxní rocker a jako takový se stydím za své hodnocení. Nicméně nemohu jinak. Písničky od Abby mne totiž dostihly dříve než rocková rebélie a já pro ně pořád mám určitou slabost. Přitom k tomuto snímku mám v podstatě jen samé připomínky - dlouhé tiskovky, pitomý reportér, nulový děj, ale koncerty všechna zmíněná negativa posílají k šípku. Chemie mezi kapelou a diváky funguje dokonale, zvuk je vynikající a divoká móda sedmdesátek má taky něco do sebe. Až v podniku Katoda Olomóc seženu vadnó elektronku E13, tak si opravím stroj času a vydám se s Abbou na nějaké koncertní turné. To australské by určitě stálo za to. (29.09.2013)

Ačkoliv Abba není zrovna moje krevní skupina, rád bych nějaký koncert v dobách největší slávy a celosvětové mánie zažil, protože při roztříštěnosti hudební scény a množství stylů je jasné, že už se něco takového nebude nikdy opakovat. Tenhle polodokument mi aspoň vytvořil vzdálenou představu, proč na tom rodiče tak ujížděli:) Mimochodem ABBáci jsou sympaťáci a Agnethin gluteus maximus rozzáří každé vystoupení, umí s ním totiž pracovat stejně dobře jako s hlasivkama. (23.10.2012)

Ani mimoriadne zmätený novinár ma nedokázal odradiť od tohto filmu, a viac ako film som to bral ako netradičný zostrih austrálskych koncertov. Tak to aj režisér myslel, aspoň ja som to tak pochopil. Preto je celkom scestné kritizovať plytkosť príbehu a očakávať hlbokú myšlienku od tých pár minút, ktoré dáva k dispozícii film medzi pesničkami. Na známych aj menej známych hitoch, aj keď som na nich už nevyrastal, obdivujem väčšinou to, čo aj okoloidúci v prestrihoch. Jednoduchosť, melodickosť a tiež severskú pohodovú angličtinu zrozumiteľnú aj mierne pokročilým začiatočníkom. Takže ABBE virtuálne odkazujem: Thank you for your music. (13.09.2014)