ABBAmánie

Na Abbě tehdy mé nejlepší skupině jsem vyrůstal, ale postupem času jsem se propracoval k rockové hudbě a metalu. Film jsem viděl v kině nesčetněkrát,ono se tenkrát ani na nic pořádného chodit nedalo. Pak jsem na ni nějak zanevřel, písničky jednoduché a ohrané, dnes poslouchám Metalliku, Judas Priest a Iron Maiden, to je jiná kvalita, propracovaná hudba. Po dlouhé době jsem slyšel zase ABBU a začínám se opět vracet do mladých let. Nestárnoucí hudba, nádherné hlasy. Když jsem si ji osolil doma přes bedny tak jsem vychutnával nádherně křištálově čistý zvuk. (02.11.2013)

Abba byla hudba mého dětství a tenhle film jsem měl spojený právě s jejími nejlepšími písničkami. Jenže, otevřeně řečeno, nic jiného než ony písničky, snímek už nenabízí. Scénář je slaboučký a příběh jako takový téměř neexistuje. Slouží jenom jako vetchý můstek mezi jednotlivými hudebními čísly. Na dokument je to zase příliš naaranžované. Celkový dojem: 40 %. (20.06.2006)

Při sledování tohohle filmu musí přepadnout každého mého současníka těžká nostalgie. Film dokazuje nejen ohromnou popularitu skupiny v celém světě, ale i její hudební genialitu. Pro příznivce skupiny jenom dodávám, že pan režisér má na svědomí (kromě jiného samozřejmě) i další hudební poctu téhle skupině - ABBA - The Definitive Collection, (20.06.2011)

Ačkoliv Abba není zrovna moje krevní skupina, rád bych nějaký koncert v dobách největší slávy a celosvětové mánie zažil, protože při roztříštěnosti hudební scény a množství stylů je jasné, že už se něco takového nebude nikdy opakovat. Tenhle polodokument mi aspoň vytvořil vzdálenou představu, proč na tom rodiče tak ujížděli:) Mimochodem ABBáci jsou sympaťáci a Agnethin gluteus maximus rozzáří každé vystoupení, umí s ním totiž pracovat stejně dobře jako s hlasivkama. (23.10.2012)

Kdyby tam běžely jen ty písně na pódiu, bylo by to skvělé a dokonalé, ale ten nesmyslný pokus o rádoby "story" s neúspěšným reportérem atd. je docela přihlouplý opruz. Písně Abby jsou ale ve většině případů naprosto geniální, úžasné, originální a nádherně propracované a Bjorn a Benny byli prostě takoví popoví Mozarti... Škoda že nedávno souhlasili s tak trapnými hrůzami jako třeba film Mamma Mia (brrr)... zlaťáků mají jistě nad hlavu i tak. Tady se aspoň člověk potěší neopakovatelnou atmosférou tehdejších živých koncertů a taky si opět uvědomí jak všechno jen rychle pomíjí... teď je jim už skoro 80 (a ani nechceme vědět jak aktuálně vypadají ony zde nadšeně zmiňované "zadečky" :) a za chvíli z nich bude jen tradiční hromádka prachu (a z nás také;) Mohli třeba na závěr udělat poučnou píseň na probouzející texty z delfské věštírny: Memento Mori - Gnothi Seauton... :) Je ale bohužel pravda, že i když si odmyslíme jejich nedávné (ehm) "live" digitální koncerty, samotný čerstvý pokus o nové písně už byl trošku nic moc. A člověk by čekal že ještě dále dozráli... Některé konstelace jsou prostě neopakovatelné a tak aspoň díky dnešní záznamové technice se na jejich nejlepší časy můžeme odrazem minulosti aspoň občas virtuálně podívat. Třeba živý australský "Tiger" je naprosto úchvatný (včetně náběhu na pódium a omdlévajícího publika v dešti... :) (20.09.2023)