Australský disc-jockey Ashley Wallace (Robert Hughes) dostane za úkol udělat rozhovor se skupinou ABBA během jejího turné po pátém kontinentě. Odjíždí však narychlo a nemá novinářský průkaz, takže je prakticky bez šance proniknout do blízkosti švédské čtyřky. Následuje tedy skupinu po několika australských městech, aby nakonec zažil jedno velmi příjemné překvapení.
Film byl natáčen během australského turné a bylo do něj vstřiženo mnoho autentických záběrů z koncertů. Mihne se v něm i manažer skupiny Stig Andersson. Pikantní bylo, že nikdo neřekl skutečným tělesným strážcům skupiny o tom, že se nějaký film točí, a tak od nich dostali filmoví bodyguardi pěknou nakládačku. Snímek je také jedním ze zahraničních filmů, které byly v ČSSR uloženy do trezoru. Pouhé dva dny před vysíláním v ČsT byla ABBA ve filmu stažena z programu, protože členové skupiny podpořili snahu polské Solidarity. Českoslovenští diváci tak museli na švédský kvartet ve filmovém provedení na televizních obrazovkách čekat téměř deset let.
(Robbi)
Galadriel
Film v podstatě není ničím jiným, než natočenou šňůrou ABBY spojenou rádoby příběhem zoufalého novináře shánějící interwiew pro rádio. Pokud máte rádi ABBU, sedněte, poslouchejte, odpočívejte. Pokud ne, nemá cenu si film pouštět. Narozdíl od Beatlesáckých filmů tady jde opravdu pouze o tu hudbu, o nic jiného.(28.4.2003)
meave
Film o fenoméne zvanom ABBA z pohľadu Lasse Hallstroma. Kapela, ktorá predala viac dosiek ako Beatles si zaslúži zdokumentovať turné - v tomto prípade austrálske. Fim vypovedá viac o pozadí, peniazoch a pocitoch než o skákaní na pódiu či hudbe. I keď sa nevyhneme najkrajšiemu zadku /čo nebola nepravda/ a celý čas vás bude sprevádzať absolútne stupidný novinár, vyváži to skvelá hudba a Lassova schopnosť postrehnúť a posunúť divákovi to, čo nás pri skackaní pod pódiom ani nenapadne.(15.7.2006)
sigf07
Film je bohužel pouhopouhým záznamem australského turné skupiny ABBA, přičemž ale mohl být i něčím víc. Těžko řícti, kdo je na vině, zda scénárista nebo režisér, ale skutečností zůstává, že honba zoufalého reportéra za vytouženým interview postrádá náboj a po určité době začíná neskonale nudit. Na druhou stranu mě ústřední švédská čtveřice nezklamala a je jasné, že zpěváci i jejich písně mají co říct i po letech, jak jsme se ostatně přesvědčili i v muzikálu Mamma mia. Scény z vystoupení ABBY jsou tím nejlepším, co může film nabídnout, jenže to samo o sobě na nejvyšší známky nestačí... Švédové v tomto případě nedokázali překonat podobné snímky s Beatles nebo Elvisem Presleym (vinou filmařů) a tak hodnotím jako čistý průměr.(3.3.2010)
zigy
Čert vem reportéra, který je mi stejně celkem sympatický. Důležitá je skupina, jedna z nej, které kdy hrály. Koncertní šou se skvělým zvukem, sexy zpěvačky, jednoduché a přitom tak krásné choreografie, a všudypřítomná láska k hudbě a dobrá nálada. Obsahuje mj. dvě vypalovačky, u kterých neuvěříte, jaký měla Abba rockový drajv - Get on the Carousel a I´m a Marionette.(5.11.2015)
slunicko2
Přehlídka ztracených šancí aneb Jak zmršit příležitost. 1) Chtěl bych vidět členy skupiny v "civilu", promluvit si s nimi jako s normálními lidmi, vidět, co mají rádi, co dělají ve volnu, jak se baví. Chtěl bych dále vidět více jejich přípravu na koncert, záběry ze zákulisí, jak řeší drobné problémy a tak. Když už jsme v té Austrálii, neškodilo by pár pěkných záběrů na města při turné a na Abbu v nich. 2) Co rozhodně nechci vidět, je "příběh" neschopného reportéra, který nikam nepřijde včas, s nikým se nedokáže domluvit a pouze kolem sebe hází stupidní otázky typu - Jak se vám líbí ABBA. Bohužel, toto smetí tvoří většinu filmu. 3) Před odpadem film zachrání ABBA sama. Těch několik záběrů mimo koncerty sice žádnou slávu neudělá, ale zaplaťbůh za ně. A pak jsou tu šoty z živých koncertů. Na rozdíl od sterilních a většinou nezajímavých klipů (pod většinou z nich je podepsán, kdo jiný, rovněž Lasse Hallstrom) zde můžeme být trochu svědky atmosféry při koncertech, kde se i pověstná skandinávská zdrženlivost mění alespoň trochu v srdečné a bezprostřední chování. 4) ABBA je moje srdeční záležitost už od 70. let. Snímek "ABBA ve filmu" (proč najednou ABBAmánie?) jsem viděl v kině, na desky jsem stával frontu před Polským kulturním střediskem i před Supraphonem, další jsem dovezl, považte, z Turecka a za tu nejkrásnější, protože místo černé pěkně červenou, jsem zaplatil nekřesťanské peníze v Paříži. Jo, kde ty sněhy z minulého tisíciletí jsou. 5) Na rozdíl od většiny diváků jsem neocenil krásné dívčí zadečky, ale spíš moc pěkný předek Bjorna Ulvaeuse. A líbí se mi pořád:)(31.5.2011)