Australský disc-jockey Ashley Wallace (Robert Hughes) dostane za úkol udělat rozhovor se skupinou ABBA během jejího turné po pátém kontinentě. Odjíždí však narychlo a nemá novinářský průkaz, takže je prakticky bez šance proniknout do blízkosti švédské čtyřky. Následuje tedy skupinu po několika australských městech, aby nakonec zažil jedno velmi příjemné překvapení.
Film byl natáčen během australského turné a bylo do něj vstřiženo mnoho autentických záběrů z koncertů. Mihne se v něm i manažer skupiny Stig Andersson. Pikantní bylo, že nikdo neřekl skutečným tělesným strážcům skupiny o tom, že se nějaký film točí, a tak od nich dostali filmoví bodyguardi pěknou nakládačku. Snímek je také jedním ze zahraničních filmů, které byly v ČSSR uloženy do trezoru. Pouhé dva dny před vysíláním v ČsT byla ABBA ve filmu stažena z programu, protože členové skupiny podpořili snahu polské Solidarity. Českoslovenští diváci tak museli na švédský kvartet ve filmovém provedení na televizních obrazovkách čekat téměř deset let.
(Robbi)
V kinech
od:
slunicko2
Přehlídka ztracených šancí aneb Jak zmršit příležitost. 1) Chtěl bych vidět členy skupiny v "civilu", promluvit si s nimi jako s normálními lidmi, vidět, co mají rádi, co dělají ve volnu, jak se baví. Chtěl bych dále vidět více jejich přípravu na koncert, záběry ze zákulisí, jak řeší drobné problémy a tak. Když už jsme v té Austrálii, neškodilo by pár pěkných záběrů na města při turné a na Abbu v nich. 2) Co rozhodně nechci vidět, je "příběh" neschopného reportéra, který nikam nepřijde včas, s nikým se nedokáže domluvit a pouze kolem sebe hází stupidní otázky typu - Jak se vám líbí ABBA. Bohužel, toto smetí tvoří většinu filmu. 3) Před odpadem film zachrání ABBA sama. Těch několik záběrů mimo koncerty sice žádnou slávu neudělá, ale zaplaťbůh za ně. A pak jsou tu šoty z živých koncertů. Na rozdíl od sterilních a většinou nezajímavých klipů (pod většinou z nich je podepsán, kdo jiný, rovněž Lasse Hallstrom) zde můžeme být trochu svědky atmosféry při koncertech, kde se i pověstná skandinávská zdrženlivost mění alespoň trochu v srdečné a bezprostřední chování. 4) ABBA je moje srdeční záležitost už od 70. let. Snímek "ABBA ve filmu" (proč najednou ABBAmánie?) jsem viděl v kině, na desky jsem stával frontu před Polským kulturním střediskem i před Supraphonem, další jsem dovezl, považte, z Turecka a za tu nejkrásnější, protože místo černé pěkně červenou, jsem zaplatil nekřesťanské peníze v Paříži. Jo, kde ty sněhy z minulého tisíciletí jsou. 5) Na rozdíl od většiny diváků jsem neocenil krásné dívčí zadečky, ale spíš moc pěkný předek Bjorna Ulvaeuse. A líbí se mi pořád:)(31.5.2011)
subic
Rok 1977: Dnes prodává ABBA po celém světě nejvíc desek od dob The Beatles. Žijí ve Stockholmu a v létě na ostrově Archipelago. Většina písní vznikla v malé chatě při jammování u piana a s kytarou... a dál viz zdejší obsah. Je to vlastně úplně první dokument o ABBA v době, kdy byli na úplném vrcholu.(8.9.2015)
BrianStorker
O tom, že skupina ABBA byla legendou 70. a zčásti i 80. let nelze pochybovat. Byl to fenomén té doby a co si budeme nalhávat, jedna z mála hudebních skupin, které nahrávky se daly koupit v československém Supraphonu. Brácha byl jimi posedlý a díky tomu nyní vlastním jejich všechny vydané LP :-) Snímek "ABBA ve filmu (ABBA: The Movie)" /kde jste přišli na to "ABBAmánie"??/ je svým dějem nezajímavý. Děj spíše propojuje jednotlivé písničky, které můžeme slyšet a vidět na jejich australském turné, a nemá zde prioritní místo. To, čeho si cením a obdivuji na snímku nejvíc, jsou právě nestárnoucí písně legendy nedávné doby, krásné kostýmy a výprava.(15.8.2013)
Jara.Cimrman.jr
Jsem ortodoxní rocker a jako takový se stydím za své hodnocení. Nicméně nemohu jinak. Písničky od Abby mne totiž dostihly dříve než rocková rebélie a já pro ně pořád mám určitou slabost. Přitom k tomuto snímku mám v podstatě jen samé připomínky - dlouhé tiskovky, pitomý reportér, nulový děj, ale koncerty všechna zmíněná negativa posílají k šípku. Chemie mezi kapelou a diváky funguje dokonale, zvuk je vynikající a divoká móda sedmdesátek má taky něco do sebe. Až v podniku Katoda Olomóc seženu vadnó elektronku E13, tak si opravím stroj času a vydám se s Abbou na nějaké koncertní turné. To australské by určitě stálo za to.(29.9.2013)
dex2man
Ačkoliv Abba není zrovna moje krevní skupina, rád bych nějaký koncert v dobách největší slávy a celosvětové mánie zažil, protože při roztříštěnosti hudební scény a množství stylů je jasné, že už se něco takového nebude nikdy opakovat. Tenhle polodokument mi aspoň vytvořil vzdálenou představu, proč na tom rodiče tak ujížděli:) Mimochodem ABBáci jsou sympaťáci a Agnethin gluteus maximus rozzáří každé vystoupení, umí s ním totiž pracovat stejně dobře jako s hlasivkama.(23.10.2012)