Čokoláda

Sonda života na malé francouzské vesničce tolik konzervativní v otázce náboženské. Byť jen sebemenší potěšení je pro ně tabu, té vísce uzavřené od světa, ve které žijí lidé se svými smutnými či veselými příběhy. Jsou tak nevšímaví ke svému okolí, nebo raději nechtějí vidět realitu? Nikdo nezasáhne a nezabrání dalšímu týrání mladé ženy svým manželem, nesnaží se spojit dohromady matku s dcerou. Když tu jednoho dne přivlaje vítr nové a neznámé osoby... Hned nám může být jasné, že přistěhovalkyně nebudou mít lehké vplutí do tamějších poměrů, jelikož Vianne v podání mé oblíbené Juliette Binoche, má jakési osobité kouzlo, brzy podlehnou.. Neústupná, plná elánu, mladá a pracovitá žena si otevře svůj obchod s čokoládovými delikatesami. Při pohledu na všechny ty sladké lahůdky se mi sbíhaly sliny a já se tak utvrzovala ve faktu, že jsem velký čokoládový nadšenec. Z povzdálí svého obchodu jen němě sleduje obyvatele, kteří jsou vůči ní ještě pořád dost skeptičtí. Postupem času si získá alespoň převážnou většinu z nich a odhaluje tak jejich skrytá tajemství, přání, touhy zraněné city a otevírá jejich tajemné komnaty. Čokoláda probouzí vášně a jen díky ní pookřívají srdce místních, procitá v nich život a zjevuje se pro ně jako pokušení. Jak už to bývá, když vzniká něco nového, netradičního, najdou se i nepřátelé a i těm musí Vianne s úsměvem a chytrostí horákyně čelit. Bere lidi, jací jsou...se všemi chybami. Ve skrytu duše je to ale osamělá, tajemná žena plná touhy po lásce, která spíš než před světem utíká sama před sebou. Film ve mně vyvolával takový zvláštní nepopsatelný pocit něčeho starého, kouzelně zabarveného. Přesvědčivé herecké výkony mých oblíbených herců, nádherná hudba. Přistupte, zhlédněte a nechte si obměkčit srdce :-) (21.03.2008)

"Čokoláda" je poriadne presladený film. Napriek tomu som si na ňom ako divák pochutnal. Švédsky režisér, Lasse Hallstrom s citom jemu vlastným, natočil príjemný snímok plný ľudskosti, s až rozprávkovo poetickou atmosférou. Príbeh o slobodomyslenej mladej žene, ktorá vnesie čerstvého ducha a šťastie do zapadnutej francúzskej dediny. Svojim príkladom (a čokoládou) prebudí prostú radosť zo života u miestných, konvenciami spútaných, obyvateľov. **** (27.09.2009)

Tento film na mě zapůsobil, protože je kouzelný od začátku až do konce. Jestli na vás dýchne celé to čokoládové království nebo obyčejné starosti lidí z městečka nebo naopak herecký výkon "záporáka" šlechtice je vlastně jedno. Je to o tom, jak málo stačí k tomu, aby to pokušení změnilo člověka nebo mezilidské vztahy. A všechny ty barvy, bezprostřednost a přirozenost vede k příjemnému zážitku. Vřele doporučuji. (01.06.2008)

Můj šálek horké čokolády to tak úplně není,přeci jen u tohoto filmu si na své přijdou spíše ženy,ale stejně... Té přepečlivě budované hřejivosti,líbivé stylizaci a sladké Juliette je tak těžké odolat! Příchod Johnnyho film hodně provětral a opět se ukázalo,o kolik lepší výkony podával ten kluk deset let nazpět.Hallstöm tyhle slaďáky zkrátka umí jako málokdo a věci,které bych jindy jen těžko odpouštěl,mi v jeho režii připadají jako prkotiny.Navíc je tu naprosto báječný Alfred Molina,jehož závěrečné extempore ve výloze nemá chybu.Precizní práce s přidanou hodnotou. 80 % (05.07.2012)

Ano, od začátku je víceméně zřejmé, jak film skončí (i podle nálady hudby) a i mnoho osudů lehce odhadnete, ale to není podstatné pro tento snímek. Důležitá je atmosféra snímku a vztahy, city, co se smí, co nesmí a jak jednají lidé, kteří jsou celý život zvyklí na asketický rytmus a kteří se setkají s "pozemskými" lákadly, které jejich životu zdánlivě protiřečí. Četl jsem tu několik stupidních názorů, že film ukazuje věřící jako fanatiky, co si ani nekousnou do čokolády...pro mě ale film ukazuje na fanatismus (a v tomto případě spíše zparodovaný), nikoli na obyčejné věřící, a ukazuje na zbytečné předsudky. Ano, takových filmů je několik, ale z toho snímku čiší neuvěřitelně podmanivá, až čokoládově chutná atmosféra, která v kombinaci s krásným francouzským městečkem, výtečnou představitelkou hlavní role (Binoche) a kouzelnou, až éterickou hudbou Rachel Portman činí z toho snímku lehké oslazení života :-) Konec je....opravdu dotažený na maximum, až by to mohlo vadit, ale co...na tom nesejde... depresivních filmů rozsévajících hrůzu jsme měli dost, jsem rád, že jsou i filmy, které rozšiřují zase něco jiného, třeba radost. (31.05.2007)