Čokoláda

Hezký film, který zachutná a přivodí pěkné chvíle, asi tak, jako když jíte nějaký čokoládový pamlsek. Binochet sladká (z mužského pohledu), Depp sladký (z ženského pohledu), příběh spíše hořký, ale na konci opět čekala ta mléčná část :o) Problém filmové čokolády je, že její chuť nebyla natolik výrazná, abych měl nutkání se po nějakém čase k ní opět vrátit. Což se mi u normální čokolády stát nemůže :o) Proto "jen" za čtyři rumové pralinky. (25.12.2003)

Příjemná červená knihovna, šmrncnutá žel pokusem o jakýsi pomyslný svár mezi svobodomyslnými lidmi a bigotními věřícími. Nic mezi, jen tvrdá jádra svých lig. Čímž snímek zcela ztrácí jakoukoliv věrohodnost, pokud o ni stál. Působí jako tezovitý příběh zabalený jakoby do hávu pohádky, ale propagující zcela jasně jen jednu linii vidění světa. Jestliže to však vezmeme jako pohádkový příběh o paní, co furt někam utíká, protože nadělá spíš problémy než přinese klid, a sem tam si najde i spolunocležníka, ok, dá se na to dívat. (28.09.2013)

Jak říká Oskar Wilde: "Jediný lék na pokušení, je pokušení podlehnout." Někdy je dobré podlehnout. Čokoláda je film se zajímavým námětem, buhužel rozmělněným. Být kratší, byl by mnohem lepší. Zejména třetí čtvrtinu filmu by bylo dobré vynechat, příběh by byl více hutnější a zůstalo by jen to podstatné. A chuť by pak byla výraznější. (08.04.2004)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Hallströmův parádní film ze života, s jeho vzestupy i pády, tentokrát o krásné cukrářce a prodavačce čokolády, asketickém konzervativním starostovi a lidech v jednom francouzském městečku. Film atmosférou podobný Hallströmovým Pravidlům moštárny, nebo Menzelovým filmovým přepisům Hrabalových novel. (Nejlépe sledovat s bonboniérou.) Trailer: http://www.csfd.cz/film/4085-cokolada-chocolat/videa/ (11.11.2009)