Černá listina

V podstatě průměrná a nijak objevná kriminálka. Dokud do toho nevstoupí (v dobrém slova smyslu) rušivý element (Annie Girardot), kterej tomu dodá šťávu (Annie Girardot). Milující matka (Annie Girardot) a samozvaná mstitelka (Annie Girardot). Ve své obvyklé roli neohrožené emancipované Amazonky vytahuje Annie Girardot Černou listinu do lehkého nadprůměru, ale na plnej knedlík to není. (23.11.2013)

Postaršia matka mstiaca smrť svojej adolescentnej rebelujúcej dcéry. Originálne možno, v niečom aj uveriteľné - napr. akcia, v niečom zasa ani nie - chladnokrvnosť matky či podivínsky vyšetrovateľ, ktorý s vrahyňou sympatizuje a nepredloží ju zákonu. Obstarožná herečka v hlavnej úlohe, naviac kriviaca papuľu pod náložou cigariet, nie je žiadna výhra, ale zasa ani prepadák. (20.10.2020)

Jo, scenar je otrepany a staromodny, no rozhodnetempo ke na u rovni, dialogy su perfektne. navyse spom si maximalne uzival realie Francuzska 80. rokov. Roku 1984 vsak francuzske kina valcoval velky hit s Lee Marvinom : Canicule 1984, ktory natocil Yves Boisset. Tento Liste Noire je oproti uz spominanemu filmu vyrazne slabsi 77 % (30.09.2020)

Zabili jí dceru a to neměli dělat. Ano, ve své podstatě seagalovské téma, jen s tím rozdílem, že vzniklo již takřka v polovině osmdesátých let ve francouzské produkci s výbornou Annie Girardot v hlavní roli. A když se to vezme kolem a kolem, tak daleko více se to podobná námětu známého z Hollywoodu a to snímku 'Přání smrti' (1974). K tomu přivádí spojitost motivu činu, v tomto v případě ženy, a jistého pochopení vyšetřujícího policisty. Dnes samozřejmě velice předvídatelný příběh, který se nesnaží o lecjaké akční rošambo, jaké by mohl leckdo očekávat. Naopak dává silně najevo psychologii matky, která přišla o dospívající dceru, snažící se ve svém zármutku za každou cenu pomstít. Asi snímek už spíše jen pro televizi, protože zub času přeci jen zapracoval. Není to tedy sice lecjaký biják, ale v rámci pochopení psychologie a emocí matky s jejími následujícími činy, má v jádru věci stále svojí průraznost a přesvědčení. Tvůrci nic složitě nerozvádí a zbytečně neodvádí pozornost do zcela zbytečných dějových odboček. Tím filmová stopáž nemá ani plných hodinu a půl, avšak jedná se o dobrý tah. Snímek tak nenudí a ještě stále zanechává určitý divácký požitek. (15.11.2019)

Motiv zoufalé matky, které přání smrti zbavilo sebeovládání i budoucnosti, je starý jako lidstvo samo. Zde je ale příběh až příliš předvídatelný (příjemným osvěžením je jen moment, kdy Jeanne vymění střelivo za těžkou techniku) a zlosyni mi beznadějně splývali. Naopak jsem ocenila větší prostor, který dostal můj velký oblíbenec a velmistr vedlejších rolí, Paul Crauchet a „delonovsky“ ledový pohled temných očí rozlícené Annie Girardot. (11.07.2014)