Vlak do Pusanu

Ač na moderní zombies koukám spíš výjimečně, tady mě Korejci nalákali. Jestli se jejich jen o malinko komornější verze World War Z svému předchůdci vyrovná, si musí každý zodpovědět sám. Ale je teda fakt, že se na to kouká zatraceně dobře, hlavně teda na tu první polovinu. Masožravá akce, podobně jako zdejší rychlík, se žene kvapem vpřed a jen minimálně dostanete čas na vydechnutí. Bohužel, ta druhá půlka se klasicky a opět začne obalovat v ulepkané, rádoby slzypudné mouce a do té doby našlapaný děj citelně zbrzdí. Buďme však rádi za trocha toho adrenalinu a dokonce těch pár nejen koukatelných, ale - světe div se - sympatických žluťásků. Takže jo, takhle by to šlo. (22.09.2016)

Začátek za 3*, ovšem jakmile se to rozjede, jsou to neskutečná jatka s překvapivým důrazem na emoční strunu, která na mě sice naplno nezafungovala, ale stejně jsem byl překvapen, jak se podařilo do vlastně obyčejného zombie filmu s dobrou akcí propašovat tolik rodinného patosu. A hlavní postavy se podařilo vybrat opravdu suprově (zvláště nastávající otec je cool) a prožíval jsem s nimi každý fight...70% (31.10.2017)

Když si nechat vykousnout krkavici, tak jedině v jídelním voze! Díky silným katastrofickým výjevům a některým akčním jednotlivostem přifičí RegioZet na žánrové nástupiště se svěžím závanem vzduchu, nicméně jsou tu klišé vzorce a ryze jihokorejské melodramatické chvilky (sebezpyt u dojemného klavíru a ty sobecký tatínku, proč opustils maminku), kvůli kterým i přes svou rychlost přijíždí do cíle s 15 minutovým zpožděním a to může nejednoho cestujícího otrávit. Je myslím jasné, že nic z toho by se směrem na sever nestalo. A to nejen proto, že by na místním majiteli 95 % státních tukových rezerv nenašly zombie krk.. (21.09.2017)

V roku 2016, kedy koprodučná akčná zombie séria "Resident Evil" zaznamenala svoju "Poslednú kapitolu", a začala ma už tak trocha unavovať, sa zrazu objavili juhokórejskí zombíci. S radosťou som s nimi nastúpil na "Vlak do Pusanu" (Boosanhaeng). Som už dlhé roky horrorový nadšenec a obzvlášť rád mám subžáner zombie. Takže som sa pri ceste vlakom zamoreným krvilačnými oživlými mŕtvolami vôbec nenudil. Je pravda, že prioritne uprednostňujem skôr staré kultové klasiky od Georgea Andrewa Romera, avšak občas si rád pustím aj niečo novšie a nevšednejšie. Čiže v tomto smere mi kórejský zombie horror plne vyhovoval. Okrem toho, že to bolo kvalitne natočené a malo to i dobrý scenár, tak ma ešte navyše pohltila aj pre mňa exotická ázijská filmárčina. Bola to parádna, dvojhodinová asia zombie horror jazda. 부산행 **** (20.06.2024)

Jedinou chválu hodlám vyslat směrem k poměrně originálnímu ději. Dokonce ani geniální divák netuší, co bude v kterémkoli okamžiku následovat. Postapokalyptické scénáře mám hodně rád a zombie ve filmech rozhodně můžu. Tito nemrtví hošíci mi ovšem příliš nesedli. Jejich tělo bylo ve hnilobném rozkladu, přesto by mohli z fleku vyzvat černouška Bolta na sprint. Skoro celý děj je navíc zasazen do vlaku a není tak příliš prostoru vymýšlet s nimi nějaká velká komba. Jednotlivé postavy mají zcela šablonovité role - pracovitý tatínek, který dohání celoživotní zanedbávání dcery, neohrožený kulturista se senem v hlavě, bezdomovec s prochlastaným mozkem, těhotná paní, apod. Snímek má opět zcela zbytečně přestřelenou stopáž. Snímky z Jížní Koreje mají snad nařízené zákonem se otřít minimálně o dvě hodiny. Jsem toho názoru, že horor by se měl pouze ve výjimečných situacích dostat přes 90 minut. Z tohoto nedostatku plyne obrovské množství zbytečných minut, které zajistily, že se snímku zkrátka nepodařilo vybudovat patřičnou atmosféru. Za mě lepší hvězda. (25.03.2017)