Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jak se rodí třetí generace terorismu a komu vlastně slouží? Žánrově trochu absurdní komedie a zároveň jeden hodně diskutovaných a mnohými nepřijímaných snímků, avšak údajně jeden z Fassbinderových vlastních oblíbených – to je Třetí generace, která vypráví o zrodu tzv. třetí generace teroristů. V tomto příběhu, situovaném do Západního Berlína, je to středostavovská skupinka vcelku ekonomicky zajištěných jedinců a zároveň trochu znuděných mladých lidí. Pracují v nejrůznějších oborech. Hilde je např. učitelka historie, Rudolf prodává v hudebním obchodě, Petra je manželkou bankovního manažera, Susanne je sekretářka. Skupinka se ovšem rozrůstá o další členy s temnější minulostí. Zprvu akce začne nevinně, ale po první smrti film získává na obrátkách.
Režisér Rainer Werner Fassbinder přišel s námětem na snímek během práce na společném projektu generace Nového německého filmu nazvaném Německo na podzim, který glosoval nálady ve společnosti po kulminaci událostí spojených s radikálně levicovou teroristickou organizací RAF. Ty na podzim roku 1977 realizovala právě tzv. druhá generace členů této skupiny. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace. Fassbinder ve svém filmu předkládá satirický pohled na zdegenerovanost ideálů revoluce v podobě titulní třetí generace, která již ani nemá konkrétní důvody pro své činy. Dodejme, že reálná třetí generace RAF se ustanovila až v osmdesátých letech a soustředila se na likvidaci osob, v nichž viděla zosobnění kapitalismu. Sám režisér o filmu říká: „Je to právě tak, tito lidé, kteří nemají žádný důvod, žádnou skutečnou motivaci, ani touhu či utopii, mohou být jednoduše zneužiti jinými." Projekt původně měl vzniknout za finanční podpory televize WDR a Berlínského senátu, ale když byl zveřejněn obsah filmu, obě instituce svou podporu stáhly. Fassbinder se proto zadlužil a film produkoval sám za vlastní prostředky. V návaznosti na tuto cenzuru pak při propagaci Třetí generace používal jeden ze svých věhlasných výroků „Já neházím bomby, já točím filmy." Snímek měl premiéru mimo soutěž na festivalu v Cannes. Zatímco zahraniční kritika byla filmem nadšená, v Německu se tehdy kvůli svému provokativnímu zpracování ožehavého tématu setkal převážně s odmítavým přijetím. (Česká televize)

(více)

Recenze (26)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Souhlasím s názorem uživatele DonPedra, že jde spíše o zajímavý a provokativní než skutečně kvalitní vyvážený snímek. Na podobě Třetí generaca se hodně podepsaly politické názory režiséra. Téma politického terorismu RAF zjevně Fassbindera fascinovalo a je obsahem několika jeho filmů. S výjimkou polodokumentárního Německa na podzim je Třetí generace asi největším pokusem Fassbindera se s tímto jevem vyrovnat. Narážel přitom na velký problém, kdy dost dobře nemohl popsat a zhodnotit politické kořeny terorismu RAF, protože ty zjevně spadaly do téhož myšlenkového směru, který formoval názorovou platformu Fassbindera. Režisér neanalyzuje skutečnou teroristickou organizaci, která v Německu v té době působila, nýbrž jeho teroristé patří k romantizujícím maloměšťákům, kteří k terorismu sáhnou vlastně z nudy a berou ji jako rozptýlení z konzumního života, který je obklopuje. Příznačné je pro Fassbindera závěrečné odhalení, že za teroristickou činností skupiny vlastně stojí policejní provokace. To téma spiknutí mocenské elity a státních represivních složek je pro Fassbindera typické. Film obsahuje některé absurdní scény a pár skutečně vtipných momentů, jako je domovní prohlídka u jednoho z podezřelých, který se při návštěvě policie psychicky zhroutí a předvede úžasný neurotický záchvat plný brebtů. To nic nemění na faktu, že jde o dost nevyrovnaný kousek, jehož základní osnovou je spiklenecká teorie, se kterou se neztotožňuji. Celkový dojem: 45 %. Po herecké stránce mi přijde nejvýraznější výkon známé německé hvězdy Hanny Schygully. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Paralela s Německem na podzim se skutečně nabízí, ale výsledný produkt naštěstí není tak strnulý. Ty hrátky s polyfonií mě skutečně přiměly si takového RWF téměř užít, ačkoli obsahově to bylo opět na hraně a herecký ansámbl už byl také vyčerpaný. A samozřejmě nebyla potvrzena naivní víra, že dobrá soulož může vyléčit závislost na narkotikách. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Říkám to nerad, ale tento film se mi bohužel moc nelíbil. Od Fassbindera mě více baví jeho jiné snímky - s tímto jsem se z velké části minul, a zaujalo mě tam jen několik momentů (úvodní probleskující zelené titulky, citace nápisů z pánských toalet...). Po seznámení se s kontextem vzniku tohoto politického snímku nevylučuji, že jde možná o geniální film, ale osobně mě jeho filmový jazyk neoslovuje a při jeho sledování jsem se docela nudil. Kdo ví, které mistrovy snímky si budou lidé pouštět ještě za sto let... skoro bych se vsadil, že tento mezi nimi nebude. ()

Jansen 

všechny recenze uživatele

Na pozadí cizorodými zvuky podbarvené scény rozehrává Fassbinder svou Třetí generaci. Právě zvukový šum, který podbarvuje téměř všechny scény, vzbuzuje nepříjemný pocit nejistoty, který dokonale charakterizuje zvolené prostředí berlínských atentátníků. Narážka na Schopenhauera (a vůbec Fassbinderova záliba ve Filozofii života, která je znatelná napříč celou jeho tvorbou), orámování děje citáty z berlínských veřejných záchodků, absence snahy cokoli divákovi ulehčit a osobitý filmařský styl dávají tušit, ze Třetí generace nebude film pro každého. Ve svém projevu typický a skvělý Fassbinder. ()

d-corso 

všechny recenze uživatele

Na pomezí terorismu a soap opery, aneb terorismus jako jedna z variant konzumního způsobu života. Pokud šlo první generaci o jakési ideály a generace druhá je byla ochotna prosazovat se zbraní v ruce, je pro Fassbindera třetí generace jakousi parodií na "otce a matky zakladatele." Nikomu není úplně jasné za co vlastně bojuje, dokonce ani proč bojuje. Revoluční hesla jsou stavěna na roveň s televizními zprávami, velkokapitál i ultralevice se ocitají ve stavu vzájemné závislosti, hodnoty jsou relativní-je to boj za svobodu, je to karneval nebo jde jenom o peníze? Nakonec největším hrdinou téhle smutné frašky je zrádce. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (4)

  • Jméno Ilseina přítele Franze Walshe je upomínkou na Fassbinderův stejnojmenný pseudonym, který používal jako střihač. Byl odvozen ze jména Franze Biberkopfa, hlavní postavy seriálu Berlín, Alexandrovo náměstí (od r. 1980), a amerického režiséra Raoula Walshe. (ČSFD)
  • Film vyvolal v roce 1979 při některých uvedeních silné nepokoje ze stran zástupců či sympatizantů RAF (Rote Armee Fraktion). V Hamburku byl například zbit promítač, ve Frankfurtu se nespokojení diváci pokusili film zničit kyselinou. (ČSFD)
  • Události ve filmu v době vzniku současně probíhaly a byly diskutovány v rádiích a televizních diskuzích. (ČSFD)

Reklama

Reklama