Jeho dívka Pátek

Konverzační komedie, kde není ani pět vteřin ticho. Všem jede huba, jako kdyby rok drželi bobříka mlčení. Cary Grant potvrzuje svůj komediání talent a společně s Rosalind Russel mi trochu připomínají Oldřicha Nového a Natašu Gollovou. Přesně typově dvojice: šarmantní svůdník versus mladá emancipovaná a inteligentní žena. Nejlépe by se hlavní postavy daly srovnat asi s filmem Roztomilý člověk. Není to komedie, u které by se člověk neustále trhal smíchy, ale rozhodně žádná nuda. (29.11.2008)

Zuřivě tleskám! Ano, valnou většinu hlášek jsem prospal (jejich kadence byla neúprosná, což zapříčinilo zadumání se nad faktem, jak je možný, že si nepamatuju- kvůli čemu se vlastně ti dva rozhádali), což mě docela zaráží, protože jsem zvyklý poslouchat rozhovory daleko těžšího kalibru, věty tak dlouhé, že by to normální myslitelná lidská bytost prostě nebyla s to rozdýchat, ale jelikož je svět plný bláznivých lidí, kteří prostě neví, kdy by to měli utnout a začít se zaobírat něčím úplně jiným, smysluplnějším (např. špaňelskou chřipkou), nesmím se tomu ani moc divit a rozhodně se nad tím nějak víc.... Uživatel byl za svou neúměrnou délku věty zastřelen ostatními uživateli! (12.08.2009)

Pohoršují mne přímočaré lži bez užití fantazie, ale často s velkou chutí intrikuji, takže šéfredaktor Walter Burns mi po celou dobu dělal velkou radost svým podlým chováním. Rovněž jsem nadšen z toho, že cucání faktů z palce na levé na noze bude patrně stejně staré jako žurnalistika sama. A to nepřehlédnutelné jiskření mezi bývalými manželi ve mně zase vyvolávalo fantazie, že tato dvojice pravděpodobně vyrážela ráno na plac ze stejného karavanu. (09.06.2012)

Výborný živelný Cary Grant v crazy konverzační komedii, a když říkám konverzační, myslím tím hodně. Přímo kulometné tempo replik vyměňovaných mezi takřka všemi postavami vám nedá vydechnout a přinutí vás sledovat pozorně každou minutu. Zápletka je poměrně nicotná, ale hlášky postav spolu se spoustou malých ale zajímavých roliček spolehlivě pobaví. (11.11.2013)

Kvízová otázka na začátek (odpověď se dozvíte na samém konci komentáře). Jakou předlohou (v názvu) se nechal scénárista H. Hawks (volně) inspirovat?...... Jak je to jednoduché že. Stačí mít (všeho)schopného scénáristu, „dej Hitlera mezi vtipy“, který je zároveň režisérem s jasnou vizí a herce, kteří jsou ochotni resp. schopni jeho představy následně přetavit v realitu a (prostřednictvím filmového plátna) je předat (k) nadšenému divákovi. A teď mi řekněte, proč podobných případů (v současné době) je jako gólů, které letos F. Torres nasázel v anglické premiere league? Chápu, je jiná doba, točí se jinak, ale v drtivých počtech případů mám neodbytný pocit, že prvotním zadáním (úkolem filmařů) od produkce je, aby každý investovaný dolar byl zatraceně vidět. Scénář resp. dialogy jsou až na druhé (odstavné?) koleji, přičemž jako by se čekalo na náhlé vnuknutí shůry.[..už to tak vypadá, že ten nahoře bude pěkný cynik. Zřejmě opráším stařičké pero (absence čárky nad e je cílená) a poznámkový blok sám].Třeba je to však úplně jinak a trpím syndromem Gila Pendera z Allenovi Midnight in Paris. Kdoví. Zpět k filmu. Pokud by se mě někdo (ne nutně major Terazky) zeptal, co si představuju pod takým pojmom situační konverzačka, rozhodně by v mém výčtu nechyběl tento snímek H. Hawkse oslavující resp. obžalovávající novinařinu. Kadence jednotlivých slov zdejších dialogů je rychlejší než kalašnikov AK47 (rovnat se s nimi může snad jen B. Wilder resp. J. Cagney a jejich One, two, three), přičemž posledních cca čtyřicet min je hotový uragán, kde ústřední duo C. Grant- R. Russell předvádí „stand up“ výstup pod názvem „kdo z koho“ a ukazuje v praxi, že novinařina není zaměstnání, ale... poslání? Možná, rozhodně však posedlost. Přestat psát rovná se přestat dýchat. P.S. co se zdejšího „souboje“ H. H. versus B. W. týče, u mě to chlapcům vychází na plichtu. Nepohrdnu ani jednou verzí. Jak tou odlehčenější (H. Hawkse), s prvotním (nikoliv jediným) cílem pobavit, tak tou cyničtější s přesahem (B. Wildera), to zejména díky postavě W. Matthau coby W. Burnse. Byť přiznávám, mluvit zde (ve světle Esa v rukávu) o cynismu, je asi jako představa T. Savalase, coby typického playboye s kučeravými havraními vlasy, „křičícího na nás, svým umělohmotným křečovitým úsměvem, z úvodní stránky magazínu, sýr“. 79% P.P.S. málem bych zapomněl. Odpověď na kvízovou otázku z úvodu je samozřejmě D. Dafoe – Robinson Cruso. Prosím nesoudit. Nikdy nevíte, co s váma udělá samota (cely). (31.05.2013)