Jeho dívka Pátek

Až zpětně mi došlo, že jsem vlastně koukal na stejný příběh, který později zpracoval i Billy Wilder jako Na titulní straně. A oba filmy na mě vlastně zapůsobily dost podobně. Nijak extra mě nechytly, ač se jim nedá upřít kvalitní zpracování a některé zajímavé momenty. Problém jsem měl také s tím, že je Hawksova verze prezentována jako screwball komedie. Tou je však podle mě možná tak polovinu svého času, ve zbytku se snaží působit na diváka na zcela vážné a dramatické úrovni a taková kombinace mi ve výsledku přišla spíše na škodu. To samé platí i o (ne)přítomnosti Caryho Granta, který prvních pár desítek minut neopustí plátno, aby následně zcela zmizel a objevil se zase až ke konci. Zvláštní. S Hawksem si pořád nějak plně nerozumím. 5/10 (12.07.2017)

Veselá komedie to sice byla, ale přece jenom je to už skoro osmdesát let staré, tudíž je většina fórů docela zastaralá a prostě mi to přijde vtipné jenom z toho popudu, že tenkrát to asi bylo vtipné hodně. I děj je takový průměrný, takže je z toho takový milý film, který se ale z hlavy vypaří okamžitě po zhlédnutí. 60% (09.08.2017)

Tak toto bola poriadna konverzacka. Najskor mi to liezlo na nervy, pretoze som si nebol isty, ci Cary Grantovi zalezalo iba na tom, aby si svoju byvalu manzelku za kazdu cenu udrzal pri sebe a znemoznil jej svadbu, ktoru mala mat uz na dalsi den, alebo mu viac zalezalo na kvalitnom clanku do vydania zajtrajsich novin, kedze cloveka, ktoreho mali na druhy den obesit za vrazdu, usiel z väzenia, pricom bol dej stale viac zamotanejsi. Avsak cim dalej film ubiehal, tym viac mi bolo vsetko zrozumitelnejsie a zacal ma jednoducho bavit. Herci boli jednoducho skveli, hlavne Cary Grant a Rosalind Russell podali superkomedialny vykon, ked si prehadzovali telefony sekundovymi rychlostami a prekrikovali jeden druheho. Pripominalo mi to styl komedii Billyho Wildera, ale na jeho filmy tato komedia nema, kedze som Wilderov verny fanusik... 22.01.2011 _______ Cary Grant - (Walter Burns) +++ Rosalind Russell - (Hildy Johnson) +++ Ralph Bellamy - (Bruce Baldwin) +++ Gene Lockhart - (Šerif Hartwell) +++ Ernest Truex - (Bensinger) +++ Cliff Edwards - (Endicott) +++ Clarence Kolb - (Major) +++ Hudba: Sidney Cutner, Felix Mills +++ (22.01.2011)

Kvízová otázka na začátek (odpověď se dozvíte na samém konci komentáře). Jakou předlohou (v názvu) se nechal scénárista H. Hawks (volně) inspirovat?...... Jak je to jednoduché že. Stačí mít (všeho)schopného scénáristu, „dej Hitlera mezi vtipy“, který je zároveň režisérem s jasnou vizí a herce, kteří jsou ochotni resp. schopni jeho představy následně přetavit v realitu a (prostřednictvím filmového plátna) je předat (k) nadšenému divákovi. A teď mi řekněte, proč podobných případů (v současné době) je jako gólů, které letos F. Torres nasázel v anglické premiere league? Chápu, je jiná doba, točí se jinak, ale v drtivých počtech případů mám neodbytný pocit, že prvotním zadáním (úkolem filmařů) od produkce je, aby každý investovaný dolar byl zatraceně vidět. Scénář resp. dialogy jsou až na druhé (odstavné?) koleji, přičemž jako by se čekalo na náhlé vnuknutí shůry.[..už to tak vypadá, že ten nahoře bude pěkný cynik. Zřejmě opráším stařičké pero (absence čárky nad e je cílená) a poznámkový blok sám].Třeba je to však úplně jinak a trpím syndromem Gila Pendera z Allenovi Midnight in Paris. Kdoví. Zpět k filmu. Pokud by se mě někdo (ne nutně major Terazky) zeptal, co si představuju pod takým pojmom situační konverzačka, rozhodně by v mém výčtu nechyběl tento snímek H. Hawkse oslavující resp. obžalovávající novinařinu. Kadence jednotlivých slov zdejších dialogů je rychlejší než kalašnikov AK47 (rovnat se s nimi může snad jen B. Wilder resp. J. Cagney a jejich One, two, three), přičemž posledních cca čtyřicet min je hotový uragán, kde ústřední duo C. Grant- R. Russell předvádí „stand up“ výstup pod názvem „kdo z koho“ a ukazuje v praxi, že novinařina není zaměstnání, ale... poslání? Možná, rozhodně však posedlost. Přestat psát rovná se přestat dýchat. P.S. co se zdejšího „souboje“ H. H. versus B. W. týče, u mě to chlapcům vychází na plichtu. Nepohrdnu ani jednou verzí. Jak tou odlehčenější (H. Hawkse), s prvotním (nikoliv jediným) cílem pobavit, tak tou cyničtější s přesahem (B. Wildera), to zejména díky postavě W. Matthau coby W. Burnse. Byť přiznávám, mluvit zde (ve světle Esa v rukávu) o cynismu, je asi jako představa T. Savalase, coby typického playboye s kučeravými havraními vlasy, „křičícího na nás, svým umělohmotným křečovitým úsměvem, z úvodní stránky magazínu, sýr“. 79% P.P.S. málem bych zapomněl. Odpověď na kvízovou otázku z úvodu je samozřejmě D. Dafoe – Robinson Cruso. Prosím nesoudit. Nikdy nevíte, co s váma udělá samota (cely). (31.05.2013)

Těžká zkouška divákovy pozornosti - žádná levná oddechovka na večer, tady nelze usnout nebo se nudit - a jeden z nejrychlejších filmů (možná vůbec nejrychlejší), co jsem kdy viděla. Dialogy a hlavně vtipy létají takovou rychlostí, že se ani nestihnete dosmát, a už je tu další vtip, a do toho se ještě v záběru pořád někdo přemisťuje sem a tam. Nebo jen na vteřinu uhnete pohledem, a musíte přetáčet zpátky, abyste viděli a slyšeli všechno, protože všechno je důležité pro děj. Zvláštní je, že i přes tu rychlost mi nepřipadalo, že ten film má jenom hodinu a půl, subjektivně to na ty dvě hodinky bylo určitě. A ty byly skvělé. 9/10 (18.04.2019)