poster

Cesta do fantazie

  • Japonsko

    Sen to Čihiro no kamikakuši

  • Japonsko

    千と千尋の神隠し

  • Japonsko

    Sen to Chihiro no kamikakushi

  • Slovensko

    Cesta do fantázie

  • Kanada

    Spirited Away

  • Nový Zéland

    Spirited Away

  • USA

    Spirited Away

  • Velká Británie

    Spirited Away

  • Austrálie

    Spirited Away

  • Irsko

    Spirited Away

Animovaný / Dobrodružný / Fantasy / Pohádka / Rodinný

Japonsko, 2001, 124 min

Režie:

Hajao Mijazaki

Scénář:

Hajao Mijazaki

Kamera:

Acuši Okui

Producenti:

Tošio Suzuki
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • rawen
    *****

    Naprosto osobitý a nápaditý pohádkový příběh budu jednou místo dementního Walta Disneyho pouštět svým dětem. Příběh sám trošku připomíná Alenku v říši divů, pokud ale byla Alenka mírně podivná a tripoidní, Cesta do fantazie je ještě dvakrát víc - mluví ke všem divákům (nejen dětským) svou vlastní intuitivní řečí a k tomu všemu podmaňuje nádherným obrazem. Poté co proběhly závěrečné titulky, jsem chtěl film pochválit a dát mu 8 hvězd, ale obrazy a postavy z filmu se mi příjemně vrací do vědomí a já se nechám unášet opět zpátky do filmu a je to hodně moc příjemná cesta. A tato cesta do fantazie si 9/10 bodů zaslouží(24.3.2008)

  • Adam Bernau
    *****

    Tak Alenka má v Japonsku sestřenici; nejsou si sice ani trochu podobny, ale schopnost ztratit se v mimo-realitě je jim společná. Jalová muzika v úvodu filmu o Džihiro, ještě v reálné filmové dimenzi, je záhy po příchodu na ono místo nepozorovaně vystřídána velkolepou. Cestou do postmoderního nenávratna se dívence postavilo do cesty cosi původního, prakulturního. Co jsou ty domečky? Co je ten tajemný dům s nápisy ve starých znacích? Rodičové, v beznávratí zabydlení, nedokáží už vnímat něco takového jinak než jako skanzen či zábavní park. (Historie pro dnešního Japonce: „Bude to zchátralý skanzen, asi; v 90. letech jich několik postavili.“) Nejsou už schopni adekvátní odpovědi na tremendum, jíž je bázeň a děs. Nechápou, že dům vzdychá. Jejich proměna (neplatí, že nevědomost hříchu nečiní) ukazuje, co se z nás stalo: konzumenti; a že pojem „cílový spotřebitel“ je fatální protimluv. Ale strach z Neznáma se v Džihiro snoubí se zvídavostí a realita se mění v sen. Jaký div, že se chce probudit, když se zprůhledňuje, čímž zpochybněn její vlastní realitní status. Nemohu souhlasit s komentátory, kteří vidí proměnu z bojácné dívenky na statečnou; ne že by jakýsi takto směřovaný vývoj neproběhl; ale Džihiro se prostě bojí, čeho jest se bát, nicméně dělá, co jest udělat; nebo byste se snad nerozplakali jako ona v téže situaci? Více se mi líbí tronův návrh „snový príbeh o dospievaní“, sám se však chci bez tohoto alegorizujícího pohledu obejít. Sledujeme příběh dívky, která nebere, která odmítá přijmout cokoli, co zrovna zásadně nepotřebuje; která má smysl pro tabu, což ji činí způsobilou jím proniknout, obstát, zvítězit, vidět. Projde všemi zkouškami pradimenze (ovšemže za pomoci mocných kouzel a všemocné lásky), aby nakonec směla vysvobodit otce a matku (tedy i svou dospělost) z koloběhu spotřebovávání a to tím, že je poznává jako ty, kteří mezi prasaty nejsou. Ale ta kulturní pradimenze, ta mimo-realita, jak ji vlastně chápat? Je to dimenze vlastní hodnoty skutečného nebo jen surreálný koncept bezhodnotné reality? Vdyť zde se právě děje gigantický provoz, v němž jedni otročí pohodlí jiných. Všichni jsou tak či onak začleněni do Firmy – buď pro ni pracují nebo jsou závislí na jejích službách. Děje se zde mystérium stálého koloběhu očisty (lázně) nebo jen proces „poskytování služeb“? Je ona dimenze taková, jaká má být nebo je taková proto, že z obou čaromocných sester vládne ta zlá? Ta, která neumožní svému dítěti dospět a hýčká je jako obludné mimino. (I toto dítě Džihiro oposléze osvobozuje k stání na vlastních nohou.) Jak si vysvětlit, že pokud nepracuješ, udržující kouzlo zmizí (srov. saze)? Kamazi se představuje jako „otrok kotelny“. Znepokojivá otázka: dělá práce z opice člověka nebo z člověka ovci? Přijde na to. Kamaziho slova: „Dokonči, co jsi začala.“ A umytí Říčního boha bylo prací vpravdě héraklovskou. Na jeho případě se ostatně ukazuje, o co také jde: je naplněn spotřebním odpadem; civilizace z něj udělala páchnoucí obludu. Dík svým nednešním vlastnostem se Džihiro ani nepromění v prase, ani neumožní Bezpáteřníkovi (resp. Muži bez tváře), aby ji pohltil tak jako ostatní – to jejich hltavost (mamon bez práce) je pohlcuje a to je růst přízračné mátohy bez tváře, růst do obludných rozměrů, mátohy číhající, co chtějí a čekající, až si to od ní vezmou. Ale ani s ním to není tak jednoduché: „Je zlý v těch lázních.“ Celý film je výtvarně překrásným dílem, které vtahuje. Nejenže maluje nevšedně působivé scenérie, nejenže obdivuhodně dbá na všemožné detaily statické i dynamické, nejenže pořádá orgie fantazie; pokud jde o mne, cítil jsem se zabydlen jako ve snu; bylo to tak neuvěřitelně živě skutečné, právě tou silou, jíž disponuje skutečnost pouze ve snu. Svou „zabydlenost“ a vůbec snovost filmu se pokusím doložit alespoň vyjmenováním některých náležitostí a drobností: dojem krajiny uzavřené kdesi mimo čas; jednoho rána je celá tato krajina zalita mořem, jímž lze proplouvat, procházet, projíždět vlakem z místa na místo; příběh odehrávající se v opulentních lázních je vystavěn na poměrně velmi malém počtu událostí, jimž je však věnován značný prostor; ta ubytovanost v nocležním patře mezi ostatními, ubytovanost ve ztracennosti, v patře podivuhodného členitého domu, v místnosti spojené s terasou a bytím uvnitř i vně; ty nebezpečné přesuny po vnějším obvodu domu; kotelník (srdce lázní) jako pavouk; saze krmeny barevnými hvězdičkami; kdykoli Jubaba v podobě harpyje vylétá na obhlídku, doprovází ji její zmenšená kopie: to poťouchle bezdůvodné snové zdvojení!; krásný mocný drak pronásledován a smrtelně raněn hejnem papírových šipek. Pak motivy, které ve svém významu dimenzi snu zřetelně přesahují, ačkoli jsou v ní rovněž jaksi uzavřeny: dvojčatost obou sester (z nichž ta zlá úslužně podniká a složitě vládne, všechno moc „řeší“, kdežto ta dobrá jedná rázem); Džihiro v závěru obě oslovuje „babičko“, což mimo jiné vzbuzuje podezření, že Kamazi nelhal, když ji sám označil za svou vnučku; na to bychom se ovšem potřebovali vyznat v psychoanalýze. Pak všechna ta ochranná kouzla, která se musejí sníst: dostat do těla, dovnitř; motiv snězení vůbec (srov. i Bezpáteřníka nebo malér rodičů). Vtipnou ťafkou, taky tak trochu „to se mi snad zdá“, je Kamaziho nefalšované „good luck“ v jinak čistě japonsky mluveném filmu. Naopak velmi nevtipnou ťafkou je další projev stupidity a nevkusu, s nímž česká (slovenská) distribuční firma předkládá „Cestu do fantazie“ a krade tak pohádce jméno (k čemuž viz komentář Flipperův), což má podobně fatální důsledky jako když vám jméno změní (ukradne) Jubaba. (Chválím však nezvykle pěkný dabing; a vzhledem k otřesné kvalitě kdesi na internetu ulovených amatérských titulků jsem rád, že jsem nejprve zhlédl českou verzi.) SPOILER Přes všechna kouzla i okouzlení, přes všechnu významuplnost každé maličkosti rozhoduje nakonec pouze dvojí: láska a rozpomenutí se na vlastní jméno; a toto dvojí se spojuje, když právě Džihiro připomene pravé jméno Hakuovi (který naopak si pamatoval její). Jalový klavír z úvodu se vrací, nyní už mi ale nezní tak mdle. Dost mě dráždí nejasnost, co byl Haku vlastně zač: zda chlapec, který malou Džihiro vytáhl z řeky nebo ta řeka. Obojí má svou hloubku. Rovněž otázka, proč se v původním názvu mluví nejen o Džihiro, ale právě o „Sen a Džihiro“; a jak je vlastně „spirited away“: vkročením do mimo-reality města bůžků nebo už nuceným vytržením z původního domova a odjezdem do post-reality? Naopak mě velmi netrápí, že nevím, co obě její jména znamenají; nemusí to být důležité, jde jen o to přejmenování, o vlastnění jména; koneckonců by se Džihiro mohla jmenovat jakkoli. Dejme tomu PollyJean nebo třeba Petra.(4.2.2012)

  • Divočák
    *****

    Cesta do fantazie je jednoduše KRÁSNÁ a rozhodně patří jak k vrcholům Miyazakiho tvorby, tak k vrcholům anime samotného. Oproti ostatním Miyazakiho filmům se vyznačuje především svojí úžasnou originalitou. Klidně mi můžete oponovat, ale lázně pro bohy jsem teda ještě nikdy neviděl a pažravý kopírovací duch je taky charakter, na který jen tak běžně nenarazíte. Děj je oproti třeba takové Princezně Mononoke pojat velmi komorně a i když je Chihiro docela sympatická postavička, ve srovnání s Princeznou působí její příběh poněkud chudě. Kde ale Mononoke vsázela spíše na epičnost a naléhavost příběhu, opírá se Cesta do fantazie o úžasné detaily a body získává především touto cestou. Pokud si neoblíbíte harpyji a batole zakleté ve vránu a sysla, tak už si snad v úžasně pestrém světě anime neoblíbíte nikoho. Pokud tedy patříte mezi anime nováčky a hledáte film, který by vás do tohoto úžasného světa uvedl, neznám (vedle Princezny Mononoke;)) lepší volbu. Ale pozor - tahle cesta do fantazie je totiž silně návyková!!!(7.4.2007)

  • lamps
    *****

    Nádhera! Úžasně podmanivá, nápaditá a myšlenkově bohatá podívaná, jakou dokáže natočit opravdu jen jeden jediný člověk. Hayao Miyazaki je génius a podařilo se mu stvořit film s tak neskutečně kouzelnou a působivou atmosférou a současně tak originálním a vtipným příběhem, že jsem byl při jeho sledování fakt hodně naměkko. Dostalo mě prostě všechno- úvodní odkrytí záhadného světa, lázně pro bohy a celkově ohromná pestrost všech bytostí, prostředí a samotného Miyazakiho vyprávění, které působí daleko velkolepěji než všechny Emmerichovy sci-fi trháky dohromady. Jestli máte nějaké předsudky vůči japonské produkci, děláte velkou chybu. 100%(5.8.2012)

  • genetique
    *****

    Takmer od začiatku sa film zabodne do divákovej pozornosti a prakticky počas celého trvania ostane v nej zapichnutý. Aj keď ide vlastne len o obyčajnú rozprávku, hneď je jasné, že nápadmi, zaujímavými myšlienkami a pútavosťami to bude len tak sršať. Márne som čakal, kedy filmu dôjdu inovácie a fantázia a Miyazaki ukazuje, že rozprávkovosť fantázie alebo fantazijnosť rozprávkovosti ešte stále nie je na konci so silami. Len niektoré situácie sa mi zdali dosť detské a infantilné v súvislosti s filmom ako celkom. Nie ich zmysel, len vadilo niečo v súvislosti s japonským spôsobom animovaného prejavu, ale možno bol na vine dabing. 90%.(19.1.2008)

  • - V roce 2006 film stále figuroval na prvním místě jako nejvýdělečnější neamerický film. (HellFire)

  • - Scéna čištění říčního ducha je založena na Miyazakiho vlastní zkušenosti, kdy se účastnil čištění řeky, kde mimo jiné odstraňoval i jízdní kola. (Raztubyl)

  • - Hlavní hrdinka filmu je založena na skutečné postavě, jedná se o dceru přítele režiséra Miyazakiho. Inspiraci režisér získal při společně strávené dovolené na jeho horské chatě. Stejně tak se ve filmu objevují další postavy inspirované skutečnými lidmi, Kiki z doručovací služby vznikla podle dcery producenta filmu, Chihiřin otec je vytvořen podle dívčina skutečného otce, Chihiřina matka je vytvořena podle jedné členky Miyazakiho týmu. (Witta)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace