Cesta do fantazie

Japonské animáky nejsou zdaleka můj šálek čaje (alespoň jsem si to myslel) a proto mi Cesta do fantazie ležela dlouho doma ladem. Prostě jsem na film tohoto druhu neměl pražádnou chuť. .... Přeskočím na závěr. Cesta do fantazie je úžasná podívaná s originálním nepřehlédnutelným příběhem a ještě mnohem zajímavějším zpracováním. Těžko se dá vyjádřit pocit, který divák zažívá při sledování tohoto dobrodružství. (26.08.2009)

Příznivci ťamanských manga bajek nechť se na mne nezlobí (anebo jo, mně je to u análního otvoru), ale jejich nadšení ve mně vzbuzuje nedůvěru v jejich příčetnost. Fakt se vám tolik líbí animace postav s nosánky velikosti průměrného beďara a očima jak mlýnská kola? Opravdu vás nesrala ukvílená holčička a její dementně se chovající rodičové? Neiritovala vás nesrozumitelnost symbolů a motivů, nepochopitelnost jednání všech těch makabrózních postav? Já jsem teda v první polovině trpěla jak chlap s rodinnými klenoty beznadějně přiskřípnutými mezi zabouchnutými dveřmi. Postupně jsem v sobě vyhrabala trochu pochopení a tolerance, pochválit můžu grafiku prostředí a sem-tam zajímavý nápad, ale stejně si nejsem jistá, jestli třetí hvězdička není až moc pro divně jeblou pohádku, u které jsem 4x vytuhla, než jsem ji byla schopná dokoukat. 50% s očima přivřenýma tak, že bych byla zaměnitelná se spící asiatkou. (18.12.2012)

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)

Velice nápadité, roztomilé, kreativní, dobře ohudebněné, tento film skutečně působí jako "cesta do fantazie" a ráj pro pohádkové duše... Na mě však příliš sladké, rozvláčněné, dokonce až nudné. Nebylo to utrpení, ale nijak extrémně jsem si to neužil, moje cynické srdce zůstalo více méně emocionálně nedotčené, a vůbec proč si to nepřiznat, tyhle anime pohádky mě prostě moc nebabí (bez překlepu). 5/10 (18.07.2009)

Tím nejlepším z Cesty do fantazie byla pro mě hudba. Ve spojení s nádhernou animací, kterou oceňuji až teď po shlédnutí mého druhého japonského anime, tvoří tak emocionální náboj, až to mezi mnou a televizí doslova jiskřilo. Dalším důležitým prvkem je samotný děj, který doslova bují fantazijními nápady. Sice jsem byl místy trochu (ale opravdu jen trochu) mimo mísu, jelikož Japonsko má přeci jenom JINOU kulturu, ale zároveň jsem té "odlišnosti" postupně propadával. Ještě jedno anime a bude ze mě fanoušek. (19.02.2004)