Reklama

Reklama

Cesta do fantazie

  • Japonsko Sen to Čihiro no kamikakuši (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Cesta do fantazie je dobrodružný snímek, kde se nesvádějí bitvy, hlavní postava není nadaná nadpřirozenými schopnostmi, ani se zde nesváří dobro se zlem. Vyprávění o desetileté dívce, která se ocitne v roztodivném městě duchů, bůžků a strašidel, se obejde bez schémat a prvoplánových atrakcí sezónních animovaných hitů. Naopak diváky každého věku pohltí a uhrane unikátní vizí svého autora, díky níž každý záběr dýchá roztodivností, hravostí, nápaditostí, ale i melancholií a emotivností. (AČFK)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (994)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Po druhém zhlédnutí zvedám své původně 4 hvězdičkové hodnocení na maximum, protože mě to bavilo ještě víc než poprvé. Jsem v pokušení ptát se sám sebe, zda to není náhodou nejlepší animák, co jsem kdy viděl - a to animáky obecně moc nemusím (obzvláště ty adorované z dílny Pixaru z posledních let). Ta bezbřehá studnice nápadů, kterou je tento film prošpikován, mě naplňuje úžasem nad japonskou kulturou a režisérovou kreativní duší. Ten dojemný příběh plný krásné hudby si mě zcela podmanil a okouzlil. Obdivuji kompaktnost světa, který film vykresluje - vše mi tam přišlo nesmírně promyšlené a tvořící fungující ekosystém, odzbrojující svou bizarní poetikou, tolik cizí čemukoli, co znám z euroamerické kultury. Vlastně, jsem ohromen a nemám slov - filmový skvost. Poznámka: nutno vidět v originálním japonském znění, které podtrhne celkovou působivost. Viděl jsem kousek v českém i anglickém dabingu a bylo to o ničem - člověk se tak připraví o polovinu dojmu. ()

zelvopyr 

všechny recenze uživatele

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. ()

Reklama

packa 

všechny recenze uživatele

Ano, rozumím že výtvarná stránka filmu je skvělá, ale absolutně mě míjí obsah. Miyazaki asi musel mít v dětství hrozné sny, protože takový šílený mišmaš se jen tak nevidí. Další mínus - hlavní hrdinka. Už dlouho mi nebyla hlavní postava tak lhostejná, neřku li nepříjemná. Nebýt podmanivého vizuálu, celé tři bych nedal. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Tak Alenka má v Japonsku sestřenici; nejsou si sice ani trochu podobny, ale schopnost ztratit se v mimo-realitě je jim společná. Jalová muzika v úvodu filmu o Džihiro, ještě v reálné filmové dimenzi, je záhy po příchodu na ono místo nepozorovaně vystřídána velkolepou. Cestou do postmoderního nenávratna se dívence postavilo do cesty cosi původního, prakulturního. Co jsou ty domečky? Co je ten tajemný dům s nápisy ve starých znacích? Rodičové, v beznávratí zabydlení, nedokáží už vnímat něco takového jinak než jako skanzen či zábavní park. (Historie pro dnešního Japonce: „Bude to zchátralý skanzen, asi; v 90. letech jich několik postavili.“) Nejsou už schopni adekvátní odpovědi na tremendum, jíž je bázeň a děs. Nechápou, že dům vzdychá. Jejich proměna (neplatí, že nevědomost hříchu nečiní) ukazuje, co se z nás stalo: konzumenti; a že pojem „cílový spotřebitel“ je fatální protimluv. Ale strach z Neznáma se v Džihiro snoubí se zvídavostí a realita se mění v sen. Jaký div, že se chce probudit, když se zprůhledňuje, čímž zpochybněn její vlastní realitní status. Nemohu souhlasit s komentátory, kteří vidí proměnu z bojácné dívenky na statečnou; ne že by jakýsi takto směřovaný vývoj neproběhl; ale Džihiro se prostě bojí, čeho jest se bát, nicméně dělá, co jest udělat; nebo byste se snad nerozplakali jako ona v téže situaci? Více se mi líbí tronův návrh „snový príbeh o dospievaní“, sám se však chci bez tohoto alegorizujícího pohledu obejít. Sledujeme příběh dívky, která nebere, která odmítá přijmout cokoli, co zrovna zásadně nepotřebuje; která má smysl pro tabu, což ji činí způsobilou jím proniknout, obstát, zvítězit, vidět. Projde všemi zkouškami pradimenze (ovšemže za pomoci mocných kouzel a všemocné lásky), aby nakonec směla vysvobodit otce a matku (tedy i svou dospělost) z koloběhu spotřebovávání a to tím, že je poznává jako ty, kteří mezi prasaty nejsou. Ale ta kulturní pradimenze, ta mimo-realita, jak ji vlastně chápat? Je to dimenze vlastní hodnoty skutečného nebo jen surreálný koncept bezhodnotné reality? Vdyť zde se právě děje gigantický provoz, v němž jedni otročí pohodlí jiných. Všichni jsou tak či onak začleněni do Firmy – buď pro ni pracují nebo jsou závislí na jejích službách. Děje se zde mystérium stálého koloběhu očisty (lázně) nebo jen proces „poskytování služeb“? Je ona dimenze taková, jaká má být nebo je taková proto, že z obou čaromocných sester vládne ta zlá? Ta, která neumožní svému dítěti dospět a hýčká je jako obludné mimino. (I toto dítě Džihiro oposléze osvobozuje k stání na vlastních nohou.) Jak si vysvětlit, že pokud nepracuješ, udržující kouzlo zmizí (srov. saze)? Kamazi se představuje jako „otrok kotelny“. Znepokojivá otázka: dělá práce z opice člověka nebo z člověka ovci? Přijde na to. Kamaziho slova: „Dokonči, co jsi začala.“ A umytí Říčního boha bylo prací vpravdě héraklovskou. Na jeho případě se ostatně ukazuje, o co také jde: je naplněn spotřebním odpadem; civilizace z něj udělala páchnoucí obludu. Dík svým nednešním vlastnostem se Džihiro ani nepromění v prase, ani neumožní Bezpáteřníkovi (resp. Muži bez tváře), aby ji pohltil tak jako ostatní – to jejich hltavost (mamon bez práce) je pohlcuje a to je růst přízračné mátohy bez tváře, růst do obludných rozměrů, mátohy číhající, co chtějí a čekající, až si to od ní vezmou. Ale ani s ním to není tak jednoduché: „Je zlý v těch lázních.“ Celý film je výtvarně překrásným dílem, které vtahuje. Nejenže maluje nevšedně působivé scenérie, nejenže obdivuhodně dbá na všemožné detaily statické i dynamické, nejenže pořádá orgie fantazie; pokud jde o mne, cítil jsem se zabydlen jako ve snu; bylo to tak neuvěřitelně živě skutečné, právě tou silou, jíž disponuje skutečnost pouze ve snu. Svou „zabydlenost“ a vůbec snovost filmu se pokusím doložit alespoň vyjmenováním některých náležitostí a drobností: dojem krajiny uzavřené kdesi mimo čas; jednoho rána je celá tato krajina zalita mořem, jímž lze proplouvat, procházet, projíždět vlakem z místa na místo; příběh odehrávající se v opulentních lázních je vystavěn na poměrně velmi malém počtu událostí, jimž je však věnován značný prostor; ta ubytovanost v nocležním patře mezi ostatními, ubytovanost ve ztracennosti, v patře podivuhodného členitého domu, v místnosti spojené s terasou a bytím uvnitř i vně; ty nebezpečné přesuny po vnějším obvodu domu; kotelník (srdce lázní) jako pavouk; saze krmeny barevnými hvězdičkami; kdykoli Jubaba v podobě harpyje vylétá na obhlídku, doprovází ji její zmenšená kopie: to poťouchle bezdůvodné snové zdvojení!; krásný mocný drak pronásledován a smrtelně raněn hejnem papírových šipek. Pak motivy, které ve svém významu dimenzi snu zřetelně přesahují, ačkoli jsou v ní rovněž jaksi uzavřeny: dvojčatost obou sester (z nichž ta zlá úslužně podniká a složitě vládne, všechno moc „řeší“, kdežto ta dobrá jedná rázem); Džihiro v závěru obě oslovuje „babičko“, což mimo jiné vzbuzuje podezření, že Kamazi nelhal, když ji sám označil za svou vnučku; na to bychom se ovšem potřebovali vyznat v psychoanalýze. Pak všechna ta ochranná kouzla, která se musejí sníst: dostat do těla, dovnitř; motiv snězení vůbec (srov. i Bezpáteřníka nebo malér rodičů). Vtipnou ťafkou, taky tak trochu „to se mi snad zdá“, je Kamaziho nefalšované „good luck“ v jinak čistě japonsky mluveném filmu. Naopak velmi nevtipnou ťafkou je další projev stupidity a nevkusu, s nímž česká (slovenská) distribuční firma předkládá „Cestu do fantazie“ a krade tak pohádce jméno (k čemuž viz komentář Flipperův), což má podobně fatální důsledky jako když vám jméno změní (ukradne) Jubaba. (Chválím však nezvykle pěkný dabing; a vzhledem k otřesné kvalitě kdesi na internetu ulovených amatérských titulků jsem rád, že jsem nejprve zhlédl českou verzi.) SPOILER Přes všechna kouzla i okouzlení, přes všechnu významuplnost každé maličkosti rozhoduje nakonec pouze dvojí: láska a rozpomenutí se na vlastní jméno; a toto dvojí se spojuje, když právě Džihiro připomene pravé jméno Hakuovi (který naopak si pamatoval její). Jalový klavír z úvodu se vrací, nyní už mi ale nezní tak mdle. Dost mě dráždí nejasnost, co byl Haku vlastně zač: zda chlapec, který malou Džihiro vytáhl z řeky nebo ta řeka. Obojí má svou hloubku. Rovněž otázka, proč se v původním názvu mluví nejen o Džihiro, ale právě o „Sen a Džihiro“; a jak je vlastně „spirited away“: vkročením do mimo-reality města bůžků nebo už nuceným vytržením z původního domova a odjezdem do post-reality? Naopak mě velmi netrápí, že nevím, co obě její jména znamenají; nemusí to být důležité, jde jen o to přejmenování, o vlastnění jména; koneckonců by se Džihiro mohla jmenovat jakkoli. Dejme tomu PollyJean nebo třeba Petra. () (méně) (více)

ed_wood 

všechny recenze uživatele

Mňa osobne táto rozprávka nejak veľmi za srdce nechytila. Cesta do fantázie mala dosť úsekov, ktoré ma nudili. Malá Chihiro mi od začiatku nebola akosi sympatická a hlavne jej japonský dabing mi už ku koncu liezol dosť na nervy :) Možno by filmu nejak veľmi neuškodilo, keby mal o 20 minút menej. Ale aj napriek tomu si myslím, že za pozretie to stojí. Som zvedavý na Princeznú Mononoke a Castle in the Sky... ()

Galerie (101)

Zajímavosti (23)

  • Na ruční animaci se podílelo okolo 40 animátorů. (Witta)
  • Skákající lucerna, která dovede Čihiro k domu Zeniby, je vtipnou upomínkou na krátkometrážní snímek výtvarníka Johna Lassetera nazvaný Luxo Jr. (1986). Dvouminutová počítačová animace byla inspirací pro firemní animaci společnosti Pixar. (Robbi)
  • Na budove kúpeľov visí japonský nápis "yu". Tento nápis býva na vchode japonských kúpeľov "onsen" a dá sa preložiť ako "horúca voda". V minulosti sa okrem kúpeľov na týchto miestach ponúkali aj sexuálne služby a pracovníčky sa nazývali "yuna". Takto ich volajú aj vo filme. "Bordelmama" alebo vedúca týchto kúpeľov sa v Japonsku nazýva "Yubaba", tak isto, ako vo filme. Chichiro bola nútená zmeniť si meno tak isto, ako aj pracovníčky v takýchto podnikoch používajú prezývky. Keď No-Face ponúka Chihiro zlato, doslova jej povie "chcem ťa". Všetci návštevníci kúpeľov boli mužského pohlavia. Miyazaki prezradil v niektorých rozhovoroch, že sa tak snažil poukázať na rapídny nárast tohto priemyslu v Japonsku a zneužívanie detí. (Dankaaa)

Související novinky

Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz

Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz

28.12.2010

Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (více)

Filmasia 2010 – asijské „best of“

Filmasia 2010 – asijské „best of“

30.11.2010

Letošní festival Filmasia se koná v Aeru 3. - 5. prosince 2010. Uvidíte nové filmy od jmen jako Andrew Lau, Takashi Miike, Hayao Miyazaki, Tsai Ming-liang nebo Kim Ji-woon! Asijský víkend začíná v… (více)

Reklama

Reklama