Režie:
Hajao MijazakiScénář:
Hajao MijazakiKamera:
Hisao ŠiraiHudba:
Džó HisaišiHrají:
Šigeru Čiba, Ikue Ótani, Tomohiro Nišimura, Tanie Kitabajaši, Čika Sakamoto, Hitoši Takagi, Sumi Šimamoto, Naoki Tacuta, Noriko Hidaka, Čie Kódžiro (více)Obsahy(2)
Sestry Sacuki a Mei se s tatínkem stěhují na venkov do strašidelného domu. Starší Sacuki musí převzít péči o domácnost, zatímco malá Mei objevuje zákoutí přilehlého lesa. Dívky se spřátelí s roztomilými lesními duchy v čele s obrovským chlupáčem Totorem a prožijí s nimi největší dobrodružství svého života. Nadčasový film mistra japonské animace Hajaa Mijazakiho v produkci studia Ghibli s ohromující obrazotvorností vypráví o každodenních radostech i trápeních diváků každého věku. (Aerofilms)
(více)Videa (4)
Recenze (502)
Ku komentáru belldandy (vrátane PS) nemám takmer čo dodať. Hádam len jedno: tento film je aj o pohľade na výchovu. Zatiaľ čo častá všeobecná reakcia rodiča v prípade detských fantázií je prísne zvolanie: "Čo si to zase vymýšľaš!", prípadne rozkaz: "Nevymýšľaj si!" alebo okázalá ignorácia či výsmech, v Totorovi otec v reakcii na dcérine líčenie stretnutia s podivnou postavou z detskej mytológie oznámi, že mala veľké šťastie a stretla pravdepodobne ducha lesa. Následne obe dcéry vezme so sebou a ide sa pokloniť stromu a bytostiam v ňom a okolo neho žijúcim. ()
Milá pohádka, první pohádka, kterou jsem viděl s dcerou, myslím, že to bylo intelektuálně na její úrovni. Snažil jsem se užívat si tu milou část toho všeho. Tu rodinnost. Bydlení na venkově. Rodinný domek. Saze. Duch lesa. Totoro. A tak no. Děj tu nečekejte a stejně je tu tak nějak vše napříč generacemi. ()
Samotný Totoro je naprosto boží postava, kterou mít doma na zahradě, tak celý den nedělám nic jiného než že ležím na jeho huňatém kožíšku a popíjím s ním vychlazené lahváče rovnou z ledničky. Nemluvě o jeho kočičím autobusu, se kterým bych to naší MHD natřel stejně jako ministr Kalousek české ekonomice. Potud Mijazaki opět čaruje a jeho nekonečnou fantazii zase nezbývá než bezmezně obdivovat. Tentokrát ale celý film trochu brzdí slabší příběh, který je dělaný hlavně pro dětské publikum (v čemž ještě není žádný problém), ale současně i dost nevybíravě atakuje divákovy city, čímž se výrazně zeslabuje Mijazakiho vypravěčské mistrovství. A to už trochu problém je... 80% ()
Jeden z nejznámějších tvůrců anime Hajao Mijazaki za léta natočil spousty velmi kvalitních animovaných filmů. Princezna Mononoke, Cesta do fantazie, Zámek v oblacích.... Mijazakiho filmy většinou představili kreativní a půvabné světy, které představili spousty ikonických postaviček. Jednou z těch největších (a dost možná i největší) je poté rozhodně duch Totoro, titulní hrdina dalšího slavného Mijazakiho animáku Můj soused Totoro. A právě ten patří mezi největší Mijazakiho pecky. Mijazakiho mistrovské dílo z roku 1988 představilo jednoho z nejroztomilejších a nejsympatičtějších animovaných hrdinů všech dob. Jde o neskutečně hřejivé a milé dílo, které předvádí fantastické dobrodružství, které sice cílí spíše na dětské publikum, rozhodně to ovšem neznamená, že by pro starší diváky existovala nepřekonatelná bariéra. I díky tomu ve finále vznikl vrchol japonské kinematografie s nádherným příběhem, vtahující animací a neskutečně sympatickým hrdinou s neodolatelným úsměvem. Poctivě ručně animovaná práce, která pocitově neskutečně rezonuje. V příběhu mého souseda Totora absentuje jakýkoliv záporák či nebezpečná hrozba, celý příběh je složen ze zkoumání pozoruhodného světa. Je to zábavné, v jistých momentech smutné a v součtu různými pocity bohaté. Mijazakiho představivost je neskutečná, už zde se navíc projevuje jeho schopnost do fantasy světů přivádět jistá poučení a krom půvabné animační stránky tak mít i silný obsah. Mému sousedu Totorovi už je 33 let, přesto má jeho animace dodnes neskutečné kouzlo a minimálně se vyrovná těm největším animovaným peckám současnosti. Především je ovšem pořád pocitově silný, ať už v silně vyobrazeném vztahu dvou sester či fungujícímu rodinnému dramatu. Je to ovšem především skutečně neskutečně kouzelný film, kterému by jeho kouzlo mohlo většina dnešních filmů cílené na dětské publikum závidět. Kouzelná záležitost s mistrovskou animací. Jeden z vrcholů animovaného filmu i japonské kinematografie, plnohodnotně fungují záležitost i po téměř 40 letech a především film, který Mijazakiho tvorbu ztělesňuje dost možná nejvíc. Dodnes naprostý klenot, který o své kouzlo nepřijde snad nikdy....... ()
Scénář: Hayao Miyazaki .. Venkovské zasnění bez nosného příběhu, jen líné blbnutí prozelenalým hájem (ekolog Miyazaki dává dětem jasně vědět, že je správné sázet a ctít stromy). Absence hlubšího děje a nějaké zápletky dosti ubírá body. Přišlo mi to jako vytržení několika málo epizod (přistěhování se, nemocná maminka, objevení Totora - vše zahuštěno holčičím pištěním) z nějakého většího celku, které právě díky tomu působí značně chudě a nevyužitě. Pravda, Tonari no Totoro krásně hraje i vypadá, ale na výraznější zahřátí mé současné "dětské duše" už nestačí. S nižším věkem jistě roste i hodnocení. Lepší tři - 65%. ()
Galerie (54)
Photo © Studio Ghibli
Zajímavosti (23)
- Po postavě Totora byl také pojmenován jeden z asteroidů: 10160 Totoro. (Hromino)
- Jména hlavních dívčích postav ve filmu mají obdobný význam. Mei je japonské označení pro květen a Satsuki označuje pátý měsíc v roce, tedy rovněž květen. (mr.filo)
- Postava Totora se mihla i v jiných filmech studia Ghibli – např. Pom Poko (1994), Doručovací služba čarodějky Kiki (1989) nebo Šepot srdce (1995). (Hromino)
Reklama