Můj soused Totoro

Scénář: Hayao Miyazaki .. Venkovské zasnění bez nosného příběhu, jen líné blbnutí prozelenalým hájem (ekolog Miyazaki dává dětem jasně vědět, že je správné sázet a ctít stromy). Absence hlubšího děje a nějaké zápletky dosti ubírá body. Přišlo mi to jako vytržení několika málo epizod (přistěhování se, nemocná maminka, objevení Totora - vše zahuštěno holčičím pištěním) z nějakého většího celku, které právě díky tomu působí značně chudě a nevyužitě. Pravda, Tonari no Totoro krásně hraje i vypadá, ale na výraznější zahřátí mé současné "dětské duše" už nestačí. S nižším věkem jistě roste i hodnocení. Lepší tři - 65%. (16.04.2008)

Ano, Totoro je velmi prostá pohádka, cílená na dětské publikum. A co jako? Kdyby Miyazaki nenatočil nic jiného, už jen za příhody dvou malých treperend s "pánem lesa" Totorem (a Kočkobusem;)), které jsou víc než čím jiným oslavou sesterské lásky a rodiny vůbec, by si zasloužil být veleben až do skonání času. Totoro je po zásluze legendární záležitost, a díky kratičké stopáži skvěle poslouží v jakémkoliv diváckém věku. O to víc, pokud některé z vašich dětí silně připomíná Mei:) 100% (31.07.2017)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,700,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA $45,829,440 //počet predaných kusov 2,164,509║ Animačne to je krásne skombinované aj keď nie až tak uletené ako iné kreslené filmy od Miyazakiho, len je škoda že príbehovo mi to vyznie trošku do prázdna. /60%/ (28.07.2009)

Já chci taky takovýho krásnýho huňatýho lesního démona jako mazla a kámoše a kočičí plyšový autobus, co mu nápis s příští stanicí osvětlují dvě krysy :o) Roztomilost a optimismus srší na všechny strany, ale nesklouzne nikdy ke kýči nebo infantilnosti. Totoro je sympaťák až to bolí, vždycky když se objevil na obrazovce, uvědomila jsem si po chvíli, že se usmívám jako debil a jsem úplně nadšená. Scéna s deštníkem na zastávce tenhle pocit vzbudila asi nejvíc, Totorův obří úsměv a jeho vykulené oči mě naprosto odzbrojili. Přestože jde o pohádku vhodnou i pro hodně malé děti, je to prostě originální, neotřelé a zábavné i pro mě. Opět zjišťuji, že Miyazakiho fantazie nezná hranic a začínám si jeho díla víc než zamilovávat. (18.12.2007)

K filmu mě přivedla hudba Joe Hisaishiho, kterou jsem slyšel v provedení obrovského orchestru a sboru ze záznamu úžasného koncertu v Budokanu v Tokiu k 25 letům studia Gibli. Hudba je i ve filmu výborně fungující, ostatně jako ve všech Miyazakiho filmech. Film sám má moc pěknou atmosféru, děj není podstatný, proto je skoro nulový. Spíš jde o drobnosti jako padající kapky ze stromů nebo o jednotlivé scény - čekání na autobus v dešti apod. Jinak se mi líbilo, že se postavy chovaly dost relativně "normálně". Například situace, kdy přijde telegram z nemocnice - dívka má stejné pocity a jedná stejně, jak by bylo přirozené v realitě. Trochu mi po nějaké době vadilo to věčné japonské křičení holčiček - normálně snad vůbec nemluvily. (13.07.2010)