Líná zátoka

Na tři hvězdy tenhle film není ani náhodou. Líná zátoka totiž má momenty na plný počet, ale i na úplný odpad. Kdyby tvůrci tuhle bizarní grotesku zkrátili na maximu 70 minut, byla by to super podívaná. Tahle se to dalo sotva vydržet. Absurdní scény pospojované groteskními výstupy postav se točí v kruhu, ze kterého není útěku. Poté co začnou herci létat, už je to totál magořina. (05.07.2016)

Absolutně nadnesená abnormalita. V labutím kraji anomálie. Když plkají, siestu si dávají. Letní hosté libové figury. Místní famílie zase maso chystá, po drákulovsku, na havraním dvoře, v zubech jezero krve. Brr, a pak račte skousnout um notně smontované, teatrálně groteskní show. Prázdné rakvičkáře s roz/u/teklou šlehačkou. (30.05.2020)

Kombinace nádherné širokoúhlé kamery s nejedním poetickým záběrem v přírodě + hodně ujetého absurdního humoru plného svérázných postav (místy trošku jakoby od Mockyho nebo ze starších švédských komedií) mi přijde originální. Možná by mi ani tak nevadilo, že Líná zátoka nestojí na příběhu. Najdou se tu sice scény, které tu dotvářejí mysteriózní zápletku o záhadném zmizení lidí v zátoce a nakonec vše vyvrcholí hodně fantaskním finále, ale o děj tu většinou moc nejde. Spíše na můj vkus Bruno Dumont přestřelil s dvouhodinovou stopáží a přestože mě spočátku film nadchl, ne vždy mě ním dokázalo provázet stejné nadšení. Zvláště když linka kolem dvojice s holkou oblečenou za kluka mě nebrala a také Juliette Binoche, nakolik jí jinak vnímám jako skvělou herečkou, mi tady svým výkonem úplně nesedla a až jsem zůstal nemile překvapen, kolikrát tady přechází (snad ve snaze předvádět zoufalství v komickém hávu) až do nesnesitelně otravného afektu. Nejvíc jsem si vychutnával ty poetické záběry a tradičně velmi zábavného Fabrice Luchiniho. Od Dumonta jsem nic jiného neviděl a do jisté míry mi ten jeho zvláštní humor včetně pár totálních absurdit a retro výpravou (až na pár scén) i sedl, ale nejsem si zatím jist, zda mám chuť od něj zkusit i ty mini série typu Malý Quinquin. [60%] (11.02.2023)

V Slack bay sú rozdelené úlohy toľkým postavám, že na ich správne alegorické zaradenie do (súčasnej) spoločnosti by som film musel vidieť ešte raz. Ale možno je to iba o tom, že všetci sú divní iba ja som lietadlo. Vzhľadom na to, že viacero scén malo v sebe potenciál, ktorý v mojich očiach nebol využitý, asi neuvidím. Slack bay je bizarnosť, ktorá už samozrejme dnes nikoho nešokuje, ale minimálne pobaví a celkovo poteší. Len by mohla mať kratšiu stopáž. (18.09.2016)

Jestliže v "Malým Quinquinovi" si Dumont vzal na paškál žánr police procedurals a podrobil ho dekonstrukci přízemností a demencí, tentokrát si zgustnul na ušlechtilých kostýmních midcultech. K tomu se váže i většinou diváků nepřijatý a nepochopený odklon od realismu s autorem asociovaného. Zatímco policejní seriály si na realismus hrají a právě jeho zabsolutnění zakládalo podvratnost předchozího projektu, v "Líné zátoce" žádný realismus nikde není, jelikož s ním vůbec nepracuje výchozí žánr. Zdejší podvratnost proto vychází z karikatury, která zdůrazňuje určité rysy terče, do něhož se Dumont strefuje. Ačkoli "Líná zátoka" vychází z francouzské linie kostýmovek, dokonalý referenční bod má v britském televizním hitu "Panství Downton". Jímavé melodrámíčko o empatické smetánce a služebnictvu nadevšechno milujícím své lordstvo se rochní ve své okázalé ušlechtilosti, zatímco nechá diváky snít sny o lásce přenášející sociální propasti či zakoušet emocionálně vyděračské drama, když do idylky zasáhnou kriminální motivy. Dumont dokonale následuje tyto linie, ale zmíněnou karikaturou je drze a vulgárně (příznačně strojenosti vzoru) dehonestuje. Smetánka je tedy tvořená degeneráty, retardy, psychotiky a inbready, zatímco poddaní mají vyšší vrstvy pouze jako svou obživu, a to doslova. S tou láskou to také není tak žhavé, protože i ta nejsympatičtější postava z řad honorace pořád v jádru je deformovaná. Dumont dokonce zpřítomňuje až zázračné dějové zvraty či dojímání se exteriéry, které k "Downtonu" bytostně patří. Výtečným tahem jeho downowské variace je také obsazení smetánky pitvořícími se hereckými velikány v čele s náramně hystericky slepičí Juliette Binoche (komu její výkon připadá neadekvátní, ten nikdy neviděl nesnesitelně vlezlé mimické kreace Elizabeth McGovern v "Downtonu") a proti nim postavit typicky dumontovské asociální naturščiky s jejich bizarními tiky a unikátními ksichty. Příznivci Dumonta coby mistrovského festivalového velikána budou z "Líné zátoky" silně rozčarovaní, protože namísto těžké dumky dostanou obrazoborecky sofistikovanou frašku, která spíše než k canneským vavřínům inklinuje ke skvostně dementnímu fekál-humoru tvůrčího dua Christian Clavier a Jean-Marie Poiré. Že by Dumont s postupujícím věkem následoval kariérní trajektorii Takešiho Kitana, který také jednoho dne uznal, že už toho blbnutí na červeném koberci bylo dost, a začal cíleně atakovat své publikum absurdními hříčkami nejhrubšího zrna? Pokud ano, jen tak dál a houšť! (12.07.2016)