Kocour Bob

Přátelství smažáka a zrzavého toulavého kocourka Boba na mě dojem neudělalo. Jejich pravdivý příběh se jistě jednou dostane i do britských čítanek, nicméně já jsem se z té scenáristické jednoduchosti až orosil. Film nečítá žádné herecké veličiny, odpudivou vizáž Luka Treadawaye kompenzoval jeho čtyřnohý parťák a dvounohá kočka Ruta Gedmintas. Kdo by také chtěl být režijně veden mužem, který zničil potenciál Šestého dne, pošlapal respekt Stalloneho ve Stůj, nebo vagína vytryskne a z bondovky udělal průměrný tv film. Tentokrát ale Roger Spottiswoode není na filmu tím nejhorším elementem, až na amatérské p.o.v. záběry z kočičí perspektivy, britské ostrovy nelehly popelem z jeho přítomnosti. Příběh je podáván úděsně zjednodušeně, zajímavého příliš nenabízí. Maník pořád smaží, ale zázraky se dějí a vyšle jasný signál Sámerovi a spol., že když se zatáhnou v sociálním bytě žaluzie a den i noc strávíte v křečích na podlaze i v posteli, má to simulovat absťák, další dny už jste ready a s kočkou na rameni si vás chtějí fotit. Takže pokud máte chuť sledovat retardované scenáristické kejkle a hroznou držku v hlavní roli, dejte si svá kritéria hodně nízko. A třeba těm dvěma při jejich pouličních pěveckých výstupech zamňoukáte do taktu. Ve výsledku to ničím neoslní. Upřímně, film byl hrozný už z traileru. 4/10 (04.08.2018)

Už z prvních 10 minut jsem ten film milovala. Jsem kočkomil a přesně vím, jak ta stvoření umí dělat zázraky. Vím, jaké to je, když tu nejsou, a tak jsem sympatizovala a soucítila s Jamesem. Držela mu pěsti a fandila jim oběma. Cítila jsem z toho lásku a pochopení, a úplně mě to dojalo, až jsem si musela vzít do náruče tu svou malou bestii a dokoukat film s ní. (18.02.2017)

Podobný případ jako nedávno viděné Psí poslaní, pokud máte pro tyhle chlupáče slabost, tak má film z půlky vyhráno, že vás zaháčkuje a už nepustí. O to spíš, když váš kočičí kámoš je na světě už sedmnáct let a překonal všechny nástrahy, co mu život postavil do cesty (tímto tě zdravím, cat named Kenny (ano, podle Kennyho ze SP :-). James Bowen je frajer, Bob ještě větší, a tenhle snímek, i díky parádnímu soundtracku, mě zas jednou (po dlouhý době) dostal... a do toho oka mi jen něco spadlo, fuckt, protože jsem kurva velkej kluk, co nebrečí... :-) Jdu si sehnat knižní předlohu ("Výborná knížka, jako kdybych prožil každou stránku." Jasně, Jamesi, poznal jsem tě, cha). (21.06.2017)

Takových příběhů o přátelství člověka a zvířete jsme už viděli mnoho. U Boba je tu ta zvláštnost, že se to tak všechno údajně stalo doopravdy. No, dejme tomu. Já jsem teď viděl poměrně dost depresivních filmů a tak mi tento krásný zrzavý kocour a jeho od fetu si odvykající kámoš James přišel vhod a bavil mě. Dalo se dokonce u toho i dojmout a tak nějaká slabší povaha by mohla i zaslzet. Dávám zasloužené čtyři hvězdy a jdu si utřít oči do kapesníku. (26.03.2018)

Těžko se u takového filmu nedojmout, když je to příběh kluka z ulice, kterého před sebezničením zachránil vztah ke krásnému zrzavému kocourovi. To snad ani nejde nesledovat s nadšením. Pokud si toho ňuňu kocourka odmyslím, tak je to pouze průměrně hezký snímek s hrdinou, který je popravdě tak moc sympatický, že mám problém věřit tomu, že feťák z ulice ve skutečnosti takový opravdu byl. Nicméně i přes některé výtky je to ohromně feel good film s fajn písničkovým soundtrackem a dvěma sympaťáky v hlavní roli. (18.07.2017)